Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vánoční/Silvestrovský FEUS

31. 12. 2010

Ztichlým městem se rozléhaly vánoční písně a šťastný smích, jenže se odrážel od stěn a tvořil tak příjemnou ozvěnu vánočního ducha. Sníh se vesele snášel k zemi, tvořil peřinu na chladné zemi, pod kterou se vše pečlivě schovalo před okolním zrakem. Ulice byly prázdné, protože nikdo nechtěl být v zimě venku. Jen pár ojedinělců se potulovalo prázdnými uličkami, aby hned mohli zapadnout do vyhřáté kavárny, kde si dali teplé kafe a nějaký ten koláček k zakousnutí. Venkovní světýlka do tmy jasně zářila a tvořila duhy barev na okolní fasády domů. Ulice tak velmi pestře světélkovala a vyvolávala na tvářích úsměvy. Všechny kluby, supermarkety a různé obchůdky měli ve Štědrovečerní hodině zavřeno. Ovšem jen v jednom to velmi pestře žilo. Nejproslulejší a nejuznávanější  klub ve městě s pestrou škálou zaměstnanců a s velmi dobrým jednáním vůči svým zákazníkům. Logo klubu bylo omotané sytě rudými a modrými svíčkami, jež na přeskáčku blikaly jako o život. Samotné logo svítilo v tuto noc zeleně. Interiér uvnitř klubu byl též přizpůsobený vánocům. Světýlka všech možných barev byla natažená podél stropu, zachycená na speciálních lampách ve tvaru vánočního lízátka, která blikala stejně jako výzdoba klubu , a které majitel koupil speciálně pro tuto příležitost. V každém rohu místnosti stál malý vánoční stromek, hezky ozdobený a v hlavní místnosti stál stromek, který měl přes dva metry. Okolo něj byly usazení pets s veselou náladou. Radostně si prozpěvovali do rytmu koled, puštěných do repráků, které byly zavedeny po celém klubu. V klubu byla veselá nálada, všichni se na sebe usmívali a předávali radostnou náladu všem okolo. Klid a mír nepanoval jenom v hlavní části budovy klubu Rakuen, ale i v soukromých místnostech, která náležela majiteli a nyní i jeho hostům. Kupodivu se všichni hosté Leona chovali slušně a patřičně, i když někteří přece jen nepopřeli svoji povahu, i když na tento okamžik sklonili zbraně.

„No tááááááááááák, Ravene. Nebuď  krkoun a dej mi taky!“ rozkřikoval se ve veselé náladě britský zabiják, který se sápal po svém příteli z dětství a dožadoval se výborného cukroví, které poctivě pekl Valen v kuchyni. Oslovený assassin se na přítele jenom zašklebil a provokativně si strčil poslední kousek cukroví do pusy. Tai na něj nevěřícně koukal.

„Hmmmmmmmmmm, no to je láhudka..hmm..to je..no..hmmm, nemám slov Taii, měl bys to taky ochutnat.“ Provokoval ho a v mysli se celý kácel smíchy, nad Taiovým výrazem. Téměř se až udusil, když po něm vrah skočil, začal ho škrtit a odmítal z něj slézt. Agresivně ho dusil, nadával mu do všech proklatých temných míst.

„No tak pánové!“ snažil se je se smíchem mírnit majitel, ale byl rád, že jsou všichni v dobré náladě. Bylo fajn si na chvíli odpočinout od všech starostí a od bojů s intrikami, které proti sobě všichni vedli. Znepřátelené klany se na sebe usmívali jako by byly zhulení a vůbec tak nějak se všichni k sobě lísali. Leon, jako pravý hostitel, dohlížel na hladký průběh a aby všichni měli to, co potřebují. Shiego držel kolem ramen svého milence, který se s velou náruživostí věnoval jeho krku.

„Ale Leone, nebuď tak úzkoprsý! Co by jsi chtěl po zabijácích?“ mrknul vesele svýma modrýma kukadlama. „Můžeš být rád, že ještě nic neroztřískali.“ Leon nad ním pobaveně mávnul rukou a radši ho nechal být. Měl  pravdu, ale to mu říkat nebude. Když tak nějak pohledem zkontroloval náladu v obývacím pokoji, rozhodnul se raději odebrat za svojí láskou, která pro ně s radostí vařila. Prošel chodbou naproti obýváku a zamířil rovnou do kuchyně, kde okolo plotny lítal dlouhovlasý mladík v zástěře s motivy srdíček a pohvizduje si vánoční koledy. Dobrá nálada prostě byla všude. Opřel se o veřeje dveří a s láskou v očích sledoval svého vyvoleného, jak vyndavá z trouby novou várku cukrový. Valen k němu lahodně přičichnul. Vonělo to naprosto dokonale . S radostí to opatrně položil na kuchyňskou linku, zavřel troubu a s chňapkami v ruce objal Leona, který se k němu po špičkách přiblížil. Ten nyní zmateně hleděl do průzračně modrých očí.

„Jak…?“ Valen se culil jako sluníčko, cudně ho políbil na nos.

„Pamatuju si tvojí vůni a..“ další polibek, tentokrát na oční víčka. „..vždy když si mi na blízku, příjemně mi mrazí v zádech.“ Políbil ho na ústa vášnivým polibkem. Leon ho vyzvednul na linku vedle cukroví a napasoval se mu mezi nohy.

--

Mezitím nálada v obývacím pokoji stále rostla. Shiego se dokonce odpoutal od Jaseina, který jak se zdálo, vytuhnul na kožené pohovce, neboť se ztřískal jako prase. Opatrně přešel k druhé pohovce, na které zadumaně seděl terminátor z povolání a hleděl z okna ven. Hleděl na sníh a na všechna ta blikající světýlka. Shiego poznal , že ho něco trápí, a jelikož byly Vánoce, nemohl dopustit, aby si je neužíval. Přisednul si k němu a žďuchnul do něj, aby nějak upoutal jeho pozornost. Stříbrovlasý muž s chladnýma očima se na něj nenuceně otočil. Zíral na aristokratův šklebící se obličej. Co od něj tenhle chce?

Shiego jako by mu viděl do hlavy, jeho nezodpovězenou otázku objasnil.

„Sedíš tu sám, v rohu místnosti a čučíš z okna. Ty, zabiják bez jakýchkoliv citů jenž by rozřezal na kousíčky vlastní matku, kdyby měl tu možnost a to se mi nelíbí.“ Přihnul si ze skleničky vína. „Pro Krista, jsou Vánoce Rafaeli. Nemohl by si se přemoct a prostě se  jít s námi bavit?“ upřeně na něj hleděl a snažil se z něj očima vytáhnout aspoň slovo. Jenomže on se  k ničemu neměl. Naprosto bez zájmu se opět otočil k oknu. Shigeo nafouknul tváře jako uražené děcko, kterému bylo odepřeno lízátko. Jak si to jenom představuje, takhle semnou jednat?!

„Nikdy jsem Vánoce neslavil. Neumím to.“ Nevěřil vlastním uším, že se dočkal odpovědi, která mu vyrazila dech. I když co čekal od někoho, jako je Rafael. Vždyť ten ani neví, co je to narozeninový dort, nebo pusa pod jmelím. Shiegoovi prolítnul přes obličej vyčůraný úsměv. Triumfálně se opřel do sedačky. Zahleděl se na dno skleničky.

„Mohu tě to naučit.“ Usrknul si z vína. Zvedl oči k Rafaeolovi a byl zajat stříbrným pohledem. Nevyčetl z něj vůbec nic. Ani jediný kousíček citu se mu v očích neodrážel. Avšak trhané přikývnutí Japonci neušlo. Vítězoslavně se naprosto automaticky ohlédnul po milenci. Ten pořád chrápal jako zabitý, takže se nemusel bát, že by ho přistihnul, protože hodlal uskutečnit i pusu pod jmelím. A výčitky svědomí? To by nemohl dělat to, co dělal. Otočil se zpátky ke svému novému objektu zájmu.

--

Na druhém konci místnosti vedl vášnivý rozhovor Omoshiori se Samem, na téma lodě. Teruki zastával mohutnější plachetnice s větším úložným prostorem, kde se dalo více méně svobodně pohybovat. Sam zase preferoval menší čluny, kteří podle něj, nebyly tak pomalý a nemotorní jako ty velké lodě. Omoshi mávnul rukama, poohlížejíc se, jaké cukroví ze stolku ukradne.

„Já jenom řikám, že větší lodě jsou na můj vkus dost nemotorné a nedá se s nimi manévrovat.“ Poupravil si pásku přes oči, aby mu lépe seděla.

„Ha! Nedá manévrovat? A kde se na tak malém člunu schováš, když přijde mořská bouře a spustí se takový liják, až by tě dokázal potopit? Co pak? Hm?“ dorážel na stejně starého kolegu, jenž byl stále takový prkenný, ale přesto se dokázal uvolnit, když po boku dýl jak hodinu neměl svého pána. Teruki po očku sledoval škorpení mezi Ravenem a Taiem a přestože mu byl tak bezmezně oddaný, snad ho i miloval, nežárlil. Srdce bylo rádo, že se jeho pán baví a konečně prožívá upřímnou radost.

„Aby sis na něm očka nevykoukal.“ Neodolal Sam rýpnutí. Teruki se sebou lehce trhnul, když zaslechl jeho ironický hlas. Vztekle se po něm ohnal rukou, které muž s přehledem uhnul.

„Jak vůbec můžeš vědět, kam se dívám?“ mrkal očima jako cukrová panenka, co má za úkol přivábit mladého důstojníčka. Sam se začal nekontrolovatelně smát, což vyvolalo u proti sedícího muže nechápavý výraz.

„Kdyby ses teď viděl!“ lámal se smíchy, neschopen se zastavit. Omoshi si vztekle do pusy nacpal několik kousků cukroví, založil si ruce na prsou a trucovitě chroupal linecké.

--

„O Vánocích se slaví hned několik věcí najednou, ale v každé zemi jsou Vánoce jiné. Slaví se tam jiné zvyky, jiné příležitosti a jiná odůvodnění Vánoc. My, jakožto zabijáci, dodržujeme pramálo věcí z Vánoc, ale něco přece jen ano.“ Začal svojí výuku se zápalem Shiego. Rafael seděl uvolněně vedle a zdálo se, že ho bedlivě poslouchá a vstřebává nové, pro něj naprosto neznámé informace. Z profesionálního sadomasochistického zabijáka se tak stal dychtivý učeň, který doslova hltal slova svého učitele. „Třeba zpívání koled.“ Ukázal svojí skleničkou na rozjařeného Aleca, který vyl jako vlk na měsíc, Ježíšku Panáčku, českou koledu. Rafael pozvednul obočí, když se Alecův hlas postupně zvyšoval do neúnosné meze. Někdo z osazenstva ho umlčel tím, že po něm hodil ozdobičku namočenou v lepidle smíchaném se sklem. Aleca to sice strefilo, ale díky velkému procentu alkoholu v krvi si to ani neuvědomil. Místo toho si spletl svojí krev s vínem a lačně se do ní pustil. Důležité bylo, že přestal zpívat. SHiego, který to pozoroval s takovým prapodivným výrazem, nesouhlasně mlasknul. „Inu, takhle vypadá ukázka špatně nazpívané koledy,“ vysvětlil bezcitnému kolegovi, jenž se lehce pousmál. To mladého Japonce povzbudilo k dalšímu učení. „Místo koled, se peče i vánoční cukroví všeho druhu. Máme linecké, kokosové, oříškové, čokoládové, no prostě je toho spousta.“ Muž vedle na něj čučel jak súva z nudlí.

„A to se jako jí?“ teď na něj čuměl nevěřícně SHiego. Nevědět ani tu základní věc, co se dělá z cukrovým, tak to byla paráda.

„Ne asi, to se dává do trouby jen tak pro prdel! Pak se to hřebikama přitloukne na zeď, aby to tam mohlo plesnivět až do dalších Vánoc!“

„Vážně?“ rezignovaně do sebe kopnul celou skleničku vína a další si nechal dolít od pinglice, která tam byla jako pomocná síla za některá pet´s , jež byla na svátky puštěna domů. Servírka, která slyšela část jejich rozhovoru, pobaveně vyprskla smíchy, ale za chvíli byla zpražena modrým pohledem očí, jež si ji zkoumavě prohlíželi. Raději se otočila pryč, aby šla otevřít hlavní dveře, na kterých se někdo dožadoval vstupu. Cestou, však očkem nakoukla do kuchyně, jenž se jí tohle gesto stalo osudným. Obrázek, který zahlédla, jí poslal až k výšinám nebeským, takže se svezla podél zdi s návaly pravidelného smíchu.

„Cukroví je samozřejmě k jídlu, Rafaeli!“ všechny ostatní hlasy, tudíž i Shiego a jeho výuku, přehlušila obří rána, která se ozvala z kuchyně doprovázená dvojitým smíchem a ještě něčím jiným. Shiego se chvíli strnule díval na dveře od obýváku, než pozvednul skleničku a ukázal směr kuchyně. „Ovšem tohle cukroví nejez. Vlastně raději nejez nic, co bude mít na sobě bílou polevu.“ Pronesl jen tak ledabyle a znovu si usrknul.

--

Raven se naštěstí dostal ze spárů mladého přítele, ale hned vpadl do dalších. S rozšířenýma zorničkama zíral na Greina, který se usmíval jako žralok bílý. Cenil na něj svoje zuby, z pusy mu táhla whisky a v očích měl radostný výraz. Aspoň onen výraz Ravena trochu uklidnil, protože přece jen spolu neměli dořešené nějaké účty. Grei ho ale dobrosrdečně čapnul kolem ramen a vtisknul mu polibek na čelo.

„Drahý Ravenku, jsem rád, že jsem tě tu našel!“ přitulil se k němu jakoby v sobě měl extázi smíchanou s ibalginem. Raven se snažil trochu odtáhnout, ale sevření rukou bylo moc pevné. Možná že v tom taky hrál nějakou roli alkohol, ale to by byl naopak silnější. Nebo si to aspoň myslel. Grein ho svou silou dotáhnul do chodby, kde ho opřel o zeď vedle kuchyně. Ani jeden z nich si nevšímal stenů a různých nářků. Muž s krátkými vlasy se téměř celý vtisknul do zdi, až tam po něm musela zůstat stopa. Chtěl se tak vyhnout přibližujícím se rtům jeho nepřítele, jež byly čím dál blíž. Ne že by něco měl proti gayům, vždyť se sám snažil sbalit Terukiho na podlaze jejich jachty a tajně od dětství miloval Taie a nepočítal tu noc strávenou s Katsu, ale prostě Grein, to bylo něco jiného. To byla jiná liga. Sexy byl až z toho v rozkroku bolelo, pohledný až oči přestali sloužit, ale svině se kterou nebylo radno si zahrávat. Onen z jiné ligy zastavil své rty těsně u jeho.

„Víš, milovaný Ramínku….ehm..chci říct Ravenku, co jsme si, to jsme si. Neměli bychom okolo sebe chodit jako by jsme byly nakažení morem.“ Šokovaný mladík na něm vysel očima, čekajíc, co z něj zase vypadne, když se významně odmlčel. Nebyl schopný pochopit, jak se všichni během dvou hodin, které teprve vánoční mejdan U Leona měl, dokázali ztřískat jak zákon káže a ještě si něco šlehnout. „Chci tím říct…“  Grein se snažil udělat „hluboký“ pohled. „..jsou vánoce. Zapomeňme na  společnou nenávist a pojďme se bavit jako staří známí!“ navrhnul mu s úsměvem od ucha k uchu, který spíš Ravena děsil, než uklidňoval. Nakonec však, pro své vlastní bezpečí, souhlasil a konečně se tak osvobodil ze zajetí.

--

Dva leadři z proti stran, seděli naproti sobě u šachové partie. Nazrzlý kříženec a černovlasý důstojný obchodník s pet´s . Zadumě seděli, zírali na šachy a snažili se vést intelektuální rozhovor, který se ani jednomu nedařil. Nakonec skončili u neutrálního tématu, alá prodej pet´s .

„Tak jak ti jdou obchody? Slyšel jsem od Aleca, že je to katastrofa.“ Šklebil se na mladého bosse, když táhnul svojí černou figurkou. Pravou rukou opřenou o nohu, si podpíral bradu a levou decentně usrkával víno, takže to vypadalo, jako když chlastá pes. Liam se znechuceně zašklebil nad jeho „slušným“ chováním. Opíral se o pohodlné vypolstrované křeslo, opět v rudé barvě, soustředěně čučel na hrací desku.

„Obchody jdou víc než dobře, drahý Katsu. Víc než dobře a to bys měl vědět líp než kdo jiný.“

„Prosím?“

„Nemysli si, že mi nedošlo že záhadný Fantomas, který si pravidelně objednává tři pet´s řady Blond Hair od Welly, není nikdo jiný než ty, drahoušku.“ Nahnul se k figurkám. „Šach mat.“ culil se na něj jako rampouch při svítání a jasně si užíval výhru nad křížencem. Ten si z ní nic nedělal, laxně se opřel o opěradlo svého křesla též s širokým úsměvem a nohy si hodil na stůl, nedbaje na figurky.

„Jak můžeš vědět, že jsem to zrovna já? Stejně tak dobře to může být SHiego , ne?“ Liam si udělal podobné pohodlí, ruce rozhodil za hlavu, čímž už jeho vzhled nebyl tak důstojný jak zprvu byl.

„Protože ten parchant asijskej nakupuje, respektive chodí jenom k Leonovi, tím pádem se vylučuje možnost, že by to byl on.“ Setřel mladého bosse, jenž se jako sám Zeus, rozvaloval v křesle. Toho Liamova narážka na nevlastního bratra pobavila. Vždycky si užíval, když o Shiegovi někdo mluvil urážlivě a fungovalo to tak i obráceně. Prostě to k nim patřilo, k té jejich vzájemné bratrské lásce. „Ale o tobě jsem slyšel samé krásné věci, Katsu. Prý dolízáš za Leonem, abys vystrnadil Shiegoa z postu Leonova nejlepšího přítele.“ Pohrával si s náhrdelníkem, který kdysi dávno dostal k vánocům od Sama. Od té doby ho nikdy nesundal, všude ho tahal s sebou, koupal se s ním, miloval se s ním,  vraždil s ním, spal s ním, všechno dělal, aniž by ho sundal.

Zrzek se zatvářil dosti pohoršeně, což vzápětí nahradil smích. „Já a toužit po místě toho nadržence?!“ ukázal na sebe jedním prstem, s povytaženým obočím, snad až kamsi za čelo. Zamával ručičkou před sebou. „Prosím tě, nevím jak a kdo si to vymyslel, ale očividně to byl tupec, když si nedokázal vymyslet něco lepšího.“ Ohlédnul se po bratrovi, který zrovna odváděl Rafael pod jmelí. S rostoucí zvědavostí se uvelebil v křesle tak, aby na ně dva viděl, protože tohle bude stát za něco. Liam Katsuův pohled opětoval s poťouchlýma očima.

--

Návštěva, která právě přišla, všechny pěkně překvapila. Když Luna konečně sebrala dech, vzpomněla si, že u dveří někdo zvonil, tak vstala a šla otevřít. Dveře odhalili spoluautorku Naku, která na sobě měla šedý pletený kabát, úzké černé džíny bez jakéhokoliv vzoru, černé kozačky s chlupatým kožíškem a pletenou čepici na hlavě. Nos měla rudý od zimy, v očích se jí nebezpečně blýskalo, jak byla rozzuřená s dlouhého čekání.

„Můžeš mi jako říct, kde tak dlouho si?!“ prskala jako kočka vhozená do teplé vody. „Stojím tu už snad hodinu a ty nikde!“ zasekla se v rozčilování, když si Lunu konečně prohlídla. O půlku hlavy menší kolegyně se narvala do něčeho, čemu se ani nedalo říkat oblečení. Vypasovaná, několika řadová černá sukně, končící těsně pod prdelí, do toho vršek, který tvořil jenom nějaký kus hadru přes prsa ještě ke všemu s obřím výstřihem. V ruce tác s prázdnýma rozbitýma skleničkama a na hlavě nějaký čepeček. Skepticky se na malou dívku zadívala. „Aby ti nezačala pšíkat kačenka,“ nacpala se dovnitř, bez vyzvání. Stoupla si do menší místnůstky, jenž sloužila jako taková „uvítací/odkládací“  a svlíkla si teplý zasněžený kabát. Hodila ho Luně na hlavu, s černé kabelky vytáhla extrémně velké desky a začala se procházet po celém soukromém křídle, hledajíc majitele. Rozhodla se, že se vydá po hlase. Luna jí chtěla zastavit, ale nemohla se vyhrabat z pod kabátu, takže Naku naprosto suveréně vlítla do kuchyně, kde se prováděl zásun a pak rychlý zásek. Luna za ní zadýchaně vlítla, ale to už bylo pozdě. Mladší kolegyně koukala na milence lehce otráveným výrazem, přičemž uvnitř  ní blaženě roztával malý gay. Blesku rychle však vytáhla z kapsy foťák, nafotila je při akci a hned ho zase schovala. Už se nemohla dočkat, až si ty fotky, spíš akty, nastahuje do lap topu a vždycky před spaním se nad nimi bude rozplývat. Světlovlasá žena se pleskla do čela, že jí něco takového nenapadlo, vždyť foťák by se jí do té malé kapsičky na sukýnce vešel! No, pozdě bycha honiti. Na skypu pak Naku napíše, aby jí je poslala. Se spokojeným přikývnutím se začala věnovat situaci v kuchyni, kde všude bylo rozsypáno cukroví, mouka a těsto s…polevou..zřejmě.Bude muset nějak Naku dostat z kuchyně pryč, nebo se stane něco strašnýho. Leon, který se snažil zachovat chladnou hlavu a aspoň nějakou důstojnost, si poupravil vlasy, ale z Valena se ne to…no tamto. Zůstal tak jak byl, rozhodnut to později, až ony odejdou, dokončit. Nasadil vážný výraz, respektive se o něj snažil.

„Co potřebujete?“ Bruneta si popostrčila brýle na nose, rozhlédla se po všem tom nepořádku a pak se zadívala do deset v rukou.

„Jsem z hygienického ústavu a přišla jsem udělat kontrolu.“  Umírala, ano, Naku umírala nad výrazy těch dvou. Kdyby mohla, okamžitě by si kecla na zadek a dusila by se smíchy. Jenže pokud chtěla zahrát svou roli dokonale, musela si zachovat chladný přístup k věci. Ovšem tohle bylo fakt něco.

Valen „lehce“ valil oči, Leon o něco míň, Překvapila ho slova té dívky, která přišla provádět  kontrolu.

„To jste si nevybrala moc vhodnou chvilku.“ Ze současné pozice ho strašně začalo bolet v krku, ale byla jediná přijatelná a méně trapná. Sice už byla jeho hrdost téměř v troskách, ale před svýma autorkama už odhalil úplně všechno, co mohl už dřív.

„Já vím, ale právě proto jsem přišla zrovna teď,“ prohlédla si opět ten svinec všude po kuchyni. „A vidím, že jsem zvolila dobře.“ Pinglice chytla Naku za ruku a pomalu jí začala rvát z kuchyně pryč. Ta se chvilku vzpouzela, než jí sešlehla pohledem. „Co to sakra vyvádíš?!“ oslovená se na ní uculila, pod nos strčila tác s náhle plnou skleničkou.

„Je libo rychlé špunty?“ Brunetě se rozzářila očka, když viděla krásnou skleničku na šampaňské a v ní sladké rychlé špunty s příchutí jahod. Její oblíbené.

--

Nedočkavě ho nastrkal pod jmelí, za neustálého vysvětlování vánočních zvyků, o jmelí zatím pomlčel. Očekával, že když ho pod ně nenápadně dostrká a pak se jakoby o něm zmíní, Rafael si všimne, že pod ním stojí a stane se náležitým žákem. Jaká mýlka. Sice se o jmelí zmínil a  to dost důrazně, i nenápadnými posunky , ale Rafael byl naprostý ignorant. Nicneříkajícně na něj valil čokoládové oči plné nepochopení.

„To se jako nacpete pod to zelené chroští a políbíte se? Proč?“ Kdyby v sobě neměl Shiego už notnou dávku alkoholu, asi by ho něčím dost tvrdým a hodně těžkým, třísknul do hlavy. Nevěřil, že na světě je ještě větší imbecil, než mladší nevlastní bratr.

„Agh! To vážně nevíš absolutně nic o tom, co se nedá zabít, co nedýchá, nehýbe se a nemluví?!“ vřískal vztekle aristokrat, než ho pak prudce čapnul za ramena a i když byl terminátor o hlavu větší, zaklonil ho jako při nějaké taneční kreaci a vtisknul mu takovýho hudlana, až se sám velký Rafael, neuznávač všeho živého, málem zhroutil na zem. Odtrhnul ho od sebe a zadýchaně, s hněvem v očích, který ho poháněl k tomuto gestu, mu zabodnul pohled to jeho. „Takhle se to dělá, ty tupče!“ Rafael párkrát zamrkal.

„To si to nemohl říct hned?“ promluvil bezvýrazným, tichým hlasem ze kterého i přes vánoční svátky, čišel chlad. Názorně, tak jako Shiego, ho chytil za ramena a polibek mu vrátil. Když pak skončil, nutno podotknout, že za tu dobu asi deseti minut nějak zmodral, se složil k zemi s blaženým úsměvem na rtech. Nikdo se mu ani slůvkem nezmínil, že Rafael měl ve rtech implantované malé jehličky, které při každém kontaktu s jinou kůží než byla ta jeho, vypouštěli jed.

--

Když se složil jako domeček z karet, vyprsknul smíchy coca colu, které se právě napil. Zakuckal se, ale z očí mu tekly slzy smíchu. Liam se okamžitě zvednul, třískajíc mu do zad, aby mu nějak pomohl. Když už místo kam třískal začalo modrat, usoudil, že by toho mohl nechat. Okamžitě se na něj Katsu otočil.

„To jsi mě chtěl umlátit nebo co?!“ Liam pokrčil rameny a trochu v depresi si sednul zpět na své místo. Katsua deprese jeho kolegy zaujala na tolik, že nechal padlého bratra padlým bratrem a plně se soustředil na zkroušený výraz před sebou. „Co se děje?“ rýpal do něj, aby dostal odpověď, neboť se Liam k žádné neměl. Naprosto Katsua odrovnal tím, když zvednul hlavu a z očí mu tekli prameny slz. Chladný kříženec najednou nevěděl co dělat. Přemýšlel, jak by ho měl utěšit, protože Liamův brek, byl čím dál tím větší. Stoupnul si, obešel křeslo a sednul si na bobek k tomu jeho. Opatrně vztáhnul ruku, mlátíc ho po zádech v domnění, že ho utiší, ale naopak ho ještě víc rozbrečel. Frustrovaný zrzek už to nevydržel. „TAK CO JE!!“ zařval na celý pokoj a všechny oči se na něj obrátily. Včetně těch Liamových.

„Ty, Shiego a dokonce i Jaseino, jste měli svojí dávku sexu!!!!“ zařval na oplátku.

„Ale já nem-„

„A já pořád nic!!!Pořád jsem se nevyspal se Samem a dokonce sem se ještě neobjevil v tom cyklu!! JÁ UŽ TO NEVYDRŽÍM,TO JE O NERVY!“ drapnul zmateného Katsua do náruče, mrsknul s ním o zem a vášnivě se na něj vrhnul. Kdo teď umíral smíchy byl polomrtvý Shi, kterého tahle scénka probrala k životu.

--

Kdo by řekl, že po rychlých špuntech se dá člověk opít? Samozřejmě, že nikdo. Ovšem Naku, jakožto hygienická kontrola se po rychlých špuntech tak ztřískala, až ji Luna, co by pinglice v pidi midi šatičkách, musela podpírat. Dotáhla jí do obýváku v domnění, že jí tam uloží, ale jakmile se tam dotáhly, zarazili se hned na zápražích. Naku s náboženským „Jááááááááááááááááááááááááááááááááw!“ vytáhla svůj fotoaparát, který si uschovala do podprsenky a nafotila jak Shiegoa válícího se na podlaze s promodralými rty, tak i otočené křeslo, od kterého postupně lítali kusy oblečení. Byla horší než paparazzi, který nachytal Pamelu Anderson nahoře bez.

„Ježiš majrá, nech toho!“ okřikla ji, protože táhnout Naku nebylo jednoduché a podpírat ji, když si hrála na fotografa taky ne. Nekompromisně jí hodila na jediný gauč, kam se hodit dala, vzala tác a třískla Liama do hlavy. „Zavři svýho pepíčka náletníčka zpátky do kalhot a koukej to tady uklidit, nebo se do cyklu nedostaneš vůbec!“ hodila si tác do podpaží a pinglice nepinglice, pořádně si přihnula z flašky, co ležela na stole.

„Neměla bys pít, ale rozdávat….pití,“ zaslechla za sebou rádoby opilecký svůdný hlas některého z hitmanů. Rozhodla se, že mu pořádně upraví fasádu, ale když se otočila, zamotala se jí hlava. Stál před ní onen krásný Brit, kterému tenkrát pěkně natrhla prdel. Doufala, že si to Tai nepamatuje a nebude chtít udělat to samé s ní. I když… v rámci možností a s jistými pomůckami… Chvíli si představovala, jak by to asi vypadalo, když jí někdo podkopnul nohy a ona „úhledně“ slítla přímo na Taie. Logické by bylo, kdyby si oba rozbily držku, ale Tai ji, přece je to hitman, na kterýho nikdo nemá, chytil do náruče. Rychle jí zase postavil, což opět postrádalo logiku, když se k ní zase sklonil, s tím, že jí políbí. Luna jako na trní čekala na žhavý britský polibek, když v tom… Tai zařval. Jak se ohýbal, neskutečně mu ruplo v zádech, takže se nemohl ani pohnout. Naku se rozchechtala na celé kolo, zuřivě mačkajíc čudlík na fotoaparátu. Tohle musí pak dát na blog. Tai se sotva hýbal, prosil Lunu o pomoc, ale ta stála na místě jako přikovaná. Nehnula se ani o píď, jelikož byla před zhroucením. Naku vyloženě viděla, jak Luna bobtná vzteky a proto radši mód Foto, přepnula na video. Tohle bude stát za to.

„JAKEJ KRETÉN MI TO PODKOPNUL NOHY!“ jenže nikdo se neozval, ani nepřiznal. Co taky čekat od podvraťáků, kterých se tu dneska sešlo požehnaně hodně. „Naku na vás!“ zařvala a obrátila do sebe celý obsah lahve, ignorujíc Taie, co se stále dožadoval pozornosti. Proklínala, že všem zabijákům daly podvraťácké povahy. Byla na dosah svému snu. Málem políbila Taie!!!! A nic, zase nic. Naprosto v depresi si kecla na podlahu, žal utápějíc v alkoholu. Když jí alkohol došel, chtěl jít za Naku a postěžovat si jí, ale ta se právě věnovala Ravenovi. Luna viděla rudě. „Tak to ne. Když já nic, tak ty taky nic!“ zavrčela žárlivě, vzala prázdnou lahev, postavila se za Ravena a tiše čekala na správný okamžik. Když viděla, že Naku špulí rty jako žába a že se Raven sklání, rozmáchla se, a tak, jako před chvílí Liama, flákla Ravena flaškou do hlavy.

„Kazilíbku!“ urazila se Naku a odkráčela provádět hygienickou kontrolu SHiegoových rtů. Sklonila se nad ním, prohlížejíc si jeho promodralé rty, téměř bez dechu. „Prosím tě, čím si ho otrávil?“ otočila se na Rafaela, co stál za ní a s kamennou tváří pozoroval skoro mrtvého muže. Lehce pokrčil rameny.

„Chtěl mě políbit, co jsem di odvodil z toho, co mě učil, ale zapomněl jsem, že jsem si pro jistotu sundal ochranou fólii ze rtů a pak se stalo tohle.“ Naku se na chladného zabijáka zmateně zadívala.

„My ti daly nějakou fólii na rty?“ nevěřícně zírala do hnědých očí, neschopna pochopit, jak si jejich postavy můžou žít vlastní život.

--

Čas plynu a plynul, zábava byla v plném proudu, všichni téměř totálně na mol a v pohodě. Shiego se dokonce probral díky tomu, že Naku mu dala umělé dýchání, což Luna přirovnala k biologické zbrani, absolutně nikdo nechápal proč, a sprostě se vrhla na Taie, když v to se stalo něco, co nikdo nečekal.Najednou se z kuchyně vyřítil Leon, no Leon. Byl to Leon, ale v převleku Santa Clause. To by nebylo až tak divné, kdyby onen Santa Clausů neměl v ruce kožený bič, pro upřesnění, Devítiocasou kočku a červený saténový hábit, nebyl v latexu. Rozmáchnul se s ní a zasáhnul několik váz co stály na stolku u dveří. Všechny tím dokonale vyděsil a dokonale na sebe upoutal pozornost.

„Hohoho! Já sem Santa Leon a přišel jsem vám nadělit dárečky!“ zachroptěl přes bílé vousy, které si natáhnul na držku. Typycká chemlonová náhražka. Projížděl pohledem všechny v místnosti, když tu napravo od něj spadlo něco skleněného na zem a rozbilo se to. Jako na povel se všichni otočili tím směrem. Stál tam SHiego s Naku, jež byly oba už dlouho ve veselé náladě, ale nyní stály vedle sebe, s vytřeštěnýma očima a s pusou dokořán.

„Waaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!!!“zařvala Naku ,zhroutila se na zem v nekontrolovatelném smíchu, přičemž s sebou strhla i SHiega, který se nakazil jejím smíchem. Jako jediní se váleli na zemi smíchy, naprosto bez dechu a neschopni se zastavit. Když oba viděli Leonovu speciální pózu s tim bičem v ruce, oba měli tendenci umřít smíchy.

„To by..to by byla momentka!!!!“ řval SHiego, mlátil se do stehen, zajíkajíc se veselým smíchem. „Pane bože, ty ropušátko oplzlý co to máš na sobě!!!!!!“řval hlasitěji a hlasitěji, jak se mu uzavřeli plíce a do břicha se mu dostala křeč. Luna by téměř nic nepostřehla, kdyby se neodtrhla od Taie jenom proto, aby mu vyndala ústní dýku. Měla v plánu pokračovat v dalším náletu na Taiova ústa, když si všimla co se děje. Utřela si pusu a kritickým pohledem zhodnotila Leonův výtvor. Otřela si Britovi sliny s tváře, kdo by čekal že bude slintat jako prase, a ukázala prstem na latexový oblek.

„Za prvý ti to přidává špeky. Za druhý v tom vypadáš jako buzerant, juj počkej, ty jím vlastně si. Za třetí, je to hnusný a místo toho, aby to Naku vzrušilo, tak se dusí smíchy a za čtvrtý…. Nechci vědět, kam sis nastrkal dárky, když s sebou nemáš pytel, kromě toho, co máš v gaťatech a upřímně, není moc velký…“ otočila se zpět k Taiovi, „takže nečekejte žádné honosné dary.“ Dodala šeptem ostatním a provedla plánovaný nálet.

„Leoníčku, nic si z toho nedělej bratříčku..“ přiřítil se k němu Valen a okamžitě mu začal oždibovat tvářičku. „Má asi komplexi z toho, že nikoho nemá.“ Omlouval Luniny narážky na Leonův vzhled. Ta se už po několikáté  odrhla od Taie a změřila si ho kritickým pohledem.

„No, myslím že lepší nic, než se kurvit.“ Uzemnila ho. Valen na to náhle neměl co říct, znala ho víc než on sám. S pocitem zadostiučinění odtáhla Taie mimo lidi, aby si ho konečně vychutnala, bez blbých keců.

Naku se konečně zvedla ze země a pomohla na nohy i aristokratovi. Oba pořád před očima měli Leonův vstup na scénu a kdykoliv si na to vzpomněli, znovu vyprskly smíchy. Leon se nakonec podle očekávání, urazil a nasupeně odkráčel zpět do kuchyně, kde rozbil pusu, když uklouznul na rozsypané mouce. Neštěstí bylo, že to opět viděli ti dva, co se znovu poroučeli k zemi. Vypadalo to, že si na zemi vytyčilo svoje stanoviště, ze kterého se do konce vánoc nehnou. Hnuli. A to jenom proto, aby na Shiego-ovo doporučení, Naku vytáhla foťák a rozpláclého Leona si vyfotila. SHiego, který jí byl v patách se sotva vzpamatoval z omráčení z polibku, který mu Rafael dal a toužil po dalším.

„Uděláš to ještě jednou a skončíš v nemocnici,“ varoval ho současný milenec, který se jako duch objevil po jeho boku. SHi se ho lekl, zařval a celý obsah skleničky vylil přímo na Naku.

--

Vskutku, žádné honosné dárky, ale přece jen nějaké dárky byly. Pro hitmany. Nikdo nepočítal s Lunou a Naku, takže ty nepočítali s žádnými dary. No, a aby se zabijáci pochlubyli tím co dostali, tak si dárky začaly na sobě zkoušet. SHiego dostal speciální vibrační kroužek, který měl ruční nastavení vibrací, a speciální možnost jistých elektrických šoků. Se zářícíma očkama se vrhnul na Jaseina, který však odmítal to vyzkoušet.  Rafael kupodivu dostal taky dárek a to velmi praktické vystřelovací uspávací šipky, které si mohl schovat pod jazyk, když měl tak v oblibě věci, co se daly strčit  do pusy. Společný dárek taky dostal Liam se Samem, který s ním stále odmítal promluvit. Dostaly kožený obojek s železnými trny, na konci měli červenou špičku, jakožto symbol krve a vodítko, složené z článku řetězu a poutka z kůže červeno černé barvy.

„Stejně ti to bude k ničemu!“ prsknul Sam a odešel od stromečku, v patách Liama s prosíkem.

„Alecu, ty ses málo projevil!“ oslovila mladého krátkovlasého muže Naku, protože on stál opravdu za hřích a tím, že se málo projevoval, jí nevýslovně deptal. Luna do ní lehce drkla.

„Copak copak?“ culila se na ní jako měsíček. Naku jí odbyla zamáváním ruky před obličejem a dál vyžadovala Alecovu pozornost.

„Neprojevil jsem se proto, že jsem se ještě ani neprojevil v cyklu, tak aby o mě toho čtenáři moc nevěděli.“ Pronesl to naprosto zcela vážně, s kamennou tváří. Naku pozvedla obočí, uznale kývajíc hlavou s poohlédnutím na Lunu, co se dusila smíchy tak silně, až se vmáčkla do sedačky.

„No, tak to ovšem chápu.“ Podepřela si hlavu, a vychutnávala si reakce ostatních na jejich dárky, přičemž ty Jaseinovi nebyly moc veselé.

Tai s Ravenem sdíleli pořádnou radost z nových, titanem vylepšených katan, které byly zároveň i speciálně odlehčené, takže to vypadalo, jako když v ruce nedržíte nic.

„A můžeme je používat i dál v cyklu?“ upřeli oba  psí pohledy na své pány, nad jejich osudem. Obě rázně zavrtěli hlavou.

„Ani omylem, ještě byste s nimi neřízeně někoho zabili, tse. To tak.“ Zamítli jejich žádost, div se ti dva nerozbrečeli. Nevěděli, že rozhodnutí autorek se mění den ode ne. Tedy aspoň jedné z autorek, se měnilo pravidelně každých pět minut.

Teruki pod stromeček dostal nové samozatmavovací brýle proti sluníčku a zbrusu novou, supermoderně vybavenou lékárničku, která bude sloužit spíš Ravenovi, než Terukimu.

Grein, jako pravý vůdce, očekával nějaký honosný dar a byl dost překvapený, když dostal vrhací dýky.

„K čemu mi to jako bude?“ otočil se na Naku s Lunou.

„Proč si každej myslí, že dárky sme vybírali my?!“ v místnosti se všechny oči upřeli na pohovku, kde seděli a jejich výrazy jasně říkaly, co si o tom myslí. Odevzdaně Luna zvedla ruce. „Fajn, tak jsme ty dárky vybírali samy. A proč kunaie? CO my víme? Ještě si se úplně ke slovu nedostal, co zatím s Naku víme, tak jsme ti dali tohle, abys měl něco, až ti Raven bude chtít znovu utéct.“ Obhájila jejich dárek, což jak se zdálo, Greinovi absolutně stačilo.

Katsu se netrpělivě vrhnul na svůj dárek, avšak neobjevil tam nic. Zmateně se podíval na usmívající se společnice. „Svůj dárek si vyzvedni v hlavní místnosti.“ Mrkly na něj spiklenecky. Ovšem když tohle zaslechnul SHiego, okamžitě nechal testování dárku a vrhnul se k bratrovi.

„Proč on dostane pet´s a já ne?!“

„A kdo řekl, že ty je nedostaneš?“ luskla Naku prsty a z veřejí vyšel Hanaku s Nive ve speciálním dárkovém balení, uvázaní rudou stuhou a obří rudou mašlí. Japonci se zaleskly očka.

Jako poslední, Leon s Valenem otevřeli každý svůj dárek. Valen tam objevil prsten v podobě růže a málem se dojetím rozplakal a Leon, ten objevil sadu granátů, obhajované jako „co kdyby náhodou“. Nejvíce ovšem překvapili FEUSáci je. Obě dostaly ode všech speciální stejné přívěsky, na stříbrném silném řetízku, na jedné straně zakončené kolečkem a na druhé tyčkou, která se do kolečka zasunula, což sloužilo jako zapínání. Avšak tvar se každou chviličku měnil, což bylo pro obě dívky něco úžasného. S dojetím se na své miláčky podívaly.

„Šťastné a veselé,“ zapěli všichni sborově.

Štědrovečerní večeře probíhala poměrně v klidu. Všichni se sešli, nebo spíš dovalili a doplazili ke stolu, kde se jakž takž usadili na svá místa a dali se do jídla. Krocan s bramborovým salátem byl naprosto vynikající a pití, které se k němu podávalo, bylo též výborné. Konverzace u stolu probíhala bezchybně, s radostnými úsměvy. Leckdo by neřekl, že tohle jsou nájemní vrazi, jimž je krev a maso bližší než jejich matka.

„Tak mě napadlo, proč jste si vlastně vybrali, že ty budeš z hygienického ústavu a že ty budeš pingl?“ oslovil autorky veselý Raven co si snad až do krku cpal pořádný kus masa s lopatou salátu. Naku si otřela mastnou držťku, než se odhodlala odpovědět. Luna jak vidno byla zaneprázdněná bisexuálním Britem, jenž tvrdil že je výhradně na holky a když se nikdo nedíval, málem s Alecem podpálili stromek, jak byly rozpálení. Leon se v tu dobu obával, jestli nemá radši ro jistotu a předem zavolat hasiče, aby jeho oblíbený klub nelehnul popelem.

„NO, vzhledem k tomu, že u mě to bylo z čisté poťouchlosti a taky z toho důvodu, že mě to prostě napadlo, tak asi proto, ale jak Luna, to netušim. Asi se jí líbí těsné oblečky, které jsme pro pet´s pingli vymysleli, nebo co já vim.“ Tím zakončila veškerý srozumitelný rozhovor u stolu. Dál už se vedli řeči typu „Kdo kde s kym jak proč zač v kolik“. Dokonce se rozpoutala i jídlová válka, kterou vyvolal kdo jiný, než Jaseino, který se probral s ožralství a očividně se vyspal tak dokonale, až ho přepadl syndrom poťouchlosti. Prostě na férovku nabral do ruky hrst salátu z mísy, jenž stála uprostřed velkého stolu, rozmáchnul se a prostě to jebnul po hostiteli. U stolu se rozhostilo ticho jako v hrobě. Z Leona postupně odpadali kousky salátu a zvedla se čistá vlna exploze. S posledním kouskem odpadajícího salátu s pasákovi tváře se spustila válka na krocana a salát. Nic v jídelně nezůstalo čisté včetně aktérů, kteří válku vyvolali. Naku se ani nepozastavovala nad opačným programem. Jako první měli večeři a pak se rozbalovali dárky. No co, nikomu to nevadilo a vlastně to bylo i příjemné, až na ten bramborový salát za výstřihem.

„Tak, teď si dáme nějakou společnou hru, co vy na to?“ vyzval k reakci ostatní hitmany Leon, který byl už po štědrovečerní večeři odpočatý. Všem jak se, zdálo chutnalo, dokonce i novým dvěma hostům, které se připojili do vánočního blázince mezi vrahy a to Naku a Luna. Hlavní spisovatelky jejich životů, které řídili osudy všech v místnosti i mimo ni. SHiego zvednul ruku a přihlásil se.

„Co kdybychom si zahráli…“

„NE!“ ozvalo se sborově a nadržený, věčně věků sexuchtivý Japonec byl okamžitě umlčen. „Nebudeme hrát tvojí grupáč hru, ty starý prase!“ rozohnil se Valen, který seděl Leonovi na nohou a svědomitě, jako správný pet, se k němu lísal. Umlčený Japonec se napruženě zamračil a chtěl, aby ho Jaseino bránil, ale ten se k němu raději nehlásil. Označil ho tak za naprostého idiota a odebral se z místnosti pryč. Naku nechápavě kroutila hlavou, tulíc se k boku Ravena, jenž toho patřičně zneužíval a Teruki ji probodával očima. No jo, závist. Šklebila se na brýlatého mladíka, protože se jí líbilo rozčilovat ho. Sama mu dala chladnou, rezervovanou povahu, a tak věděla, že to v sobě dusí, čímž to bylo ještě zajímavější. Liam, který si konečně přišel na své, se hořečně snažil uklidnit Sama, jenž byl z jeho zahnutí s Katsuem dost rozčilený. Liam se mu snažil vysvětlit, že to bylo jenom chvilkové pomatení smyslů a takový menší zkrat, ale Sam si trval na svém. Prý viděl, jak si to Liam užíval a nechce s ním už nikdy nic mít a že si má hledat nového bodyguarda. Liam se ze všech sil modlil, aby to jejich spisovatelky Samovi ze vzpomínek vymazaly.

Večer všem po chvíli nějak docvaklo, že Naku se absolutně vykašlala na silvestrovský speciál se svými milovanými FEUSáky, tak jí po zabijácku donutily k zapojení do vánočních oslav i oslavy silvestrovské. Sice jí to moc nepotěšilo, protože v tu dobu neměla dopsaný ani vánoční speciál, který nedopsala ani na vánoce. Stála před ohromným kamenným krbem, na jehož římse byly položené různé granáty, zbraně a nejnovější špionské doplňky, které zabijáci dostaly a mračila se na společenství zabijáků.

„A co mám jako napsat?! Že SHiego přilítnul se zapálenou petardou do obýváku a než jí stihnul vyhodit ven, tak to bouchlo?“ Všichni v místnosti naprosto strnuli. To, co teď Naku řekla, bylo jejich veřejnou hrozbou, když brali v potaz i ty všechny granáty na krbové římse.

„Svažte Shiego!“ zavelel Jaseino, jenomže bylo pozdě. Bláznivý aristokrat už dávno v místnosti nebyl, což vyvolalo ve všech paniku. Co vyvolalo daleko větší paniku, byl fakt, že SHiego opravdu přilítnul do obýváku a opravdu měl petardu zapálenou, jenomže k jejich smůle mu nevybuchla v ruce, ale zmatečně jí hodil přímo do krbu. Všichni tuhle reakci čekali, tudíž už byly bezpečně schovaní za gaučem a za stromkem, ale petarda vydala jakési „pfíííííí“ a nic víc se dobrých pět minut nestalo. Po pěti minutách se odvážili vylézt ze svých úkrytů. Všichni očividně úlevně znervóznělí.

„Teda tys nám ale dala. Já nechal ty granáty od-“ než to Leon dopověděl, vybouchnul celý krb. Vysklilo to okna v celém patře a zapálilo to i rachejtle uskladněné ve skladu, nedaleko kuchyně, takže jim po celém osobním patře lítali rachejtle, dělobuchy jim udělali pěkné díry do stropu a všude bylo tolik barviček, až z toho boleli oči. Mezi jednotlivým samovolným odpalováním, hodiny začali odbíjet půlnoc. Rok právě končil a začínal nový. Po usazení popelu z krbu a dovybouchání veškeré pyrotechniky , se na Leona podívali. „-odjištěné.“ Dořekl naprosto strnule, když z něj odpadávali různé části oděvu. Podobně na tom byly i ostatní, včetně Naku a Luny, které však byly dost prozíravé, protože svoje postavy znaly i mimo profesionální stránky v cyklu, kdy klapla klapka a oni měli padla, a poodešli o pár metrů dál. Jenže to jim moc nepomohlo, protože na římse bylo granátů osm.

„Nevím jak ty, ale tohle jsou ty nejpojebanější vánoce se silvestrem, co jsem kdy měla.“ Pronesla Luna k nešokované Naku, která si sundala kusy vánočních ozdob z hlavy.

„Jelikož já silvestra od narození slavím doma, tak bych řekla, že já si to docela užila.“ Rozhlédla se po zpustošeném patře, které skutečně vypadalo jako po obřím výbuchu. Dokonce jedna raketka namířila i do obývacího pokoje, přímo na Valena, kterého omráčila svým prudkým nárazem do jeho nohou a on pár mili sekund na to slítnul na podlahu. Jinak se zdálo, že všichni jsou relativně v normálním stavu, pokud se nepočítala celková nahota některých hitmanů. Naku si pochvalně pokyvovala hlavou. „Jep, tohle je můj nejlepší silvestr.“ Pohledem hodnotila nahá těla všech v místnosti, která byla posypaná černým popelem.

Všichni umordovaní, vysílení, slastně utahaní, veselí, šťastní a více než spokojení, seděli v obývacím pokoji s kousky zaschlého salátu na obličejích a zasněně hleděli do rozpáleného krbu. Za celý den se atmosféra v soukromé části domu uklidnila natolik, že všichni, komplet všichni byly zticha. Ani jim tak moc nevadil zdemolovaný byt, díky čemuž byla v patře velká zima. Leon jim poskytnul koupelnu, která jediná to nedonesla skoro vůbec a nějaké náhradní oblečení, které si vypůjčil od Pet´s. V utvořených dvojicích se choulili k sobě, pro pocit dočasné lásky a bezpečí, čučeli do plamenů a užívali si vzájemnou blízkost. Naku vyhledala oporu v Ravenovi, Luna u Taie. Ti dva byly pro ně další v pořadí nejoblíbenějších postav, které vytvořili. Shiego s Jaseinem už oba partnery měli(xD), takže nechtěli rozvracet vztahy. A navíc nikdo ani slůvkem neceknul, že by mu to vadilo. Na chvíli sklonit zbraně, zakopat válečnou sekeru, byl dobrý nápad. Všichni, s nadcházející nocí, vystřízlivěli s vědomím, že za dva dny to začne znovu. Ne-li zítra. Budou se chtít mezi sebou zabít, přebrat moc, svrhnout jednoho leadra a nahradit ho druhým, podle autorek, které samy zvolí způsob. Pokud se ovšem autorky nerozhodnou něco změnit. Naku s Lunou se ve stejnou chvilku zvedli a přešli k oknu. Ostatní, jež byly zvědaví na to, proč se zvedli, udělali to samé. Na úplně černé obloze zářila obří hvězda, která se k zemi řítila s ohromnou rychlostí a zanechávala za sebou hvězdný prach. Prach, který vydržel celou cestu až k zemi, kde pokryl Naku s Lunou. Byl to ojedinělý zážitek, který si plně užívaly. Leč to bylo smyšlené, sepsané autorkou za pomoci a inspiraci druhé autorky, byl to pořád jejich svět, který začal malým nápadem jak potěšit kamarádku z netu, až po společnou spolupráci dvou přátel, za které jedna z autorek jejich vztah považovala. Patřilo to jim a nikdo jim to nemohl vzít. Stejně tak touhu po morbidnostech a sado-masochismu  vůči jejich postavám, u kterých prohádali polovinu spolupráce a které zažily nejedno vymazání z počítače. Šťastně se na sebe usmáli, když se otočily na své hrdiny.

„Šťastný nový rok, koťátka,“ popřály jim obě najednou a znovu se zadívali na padající planetu, která se v průchodu různými atmosférami rozpadala čím dál víc a klesala k zemi, kde po sobě zanechala dva kamínky rudé barvy. 

Obrazek

 

HAPPY NEW YEAR VÁM PŘEJÍ NAKU A LUNA! TĚŠÍME SE V DALŠÍM ROCE V NOVÝCH A NOVÝCH DÍLECH FEUS,KDE NAŠI MILÁČCI ZAŽIJÍ RŮZNÉ ZVRATY A PŘEDEVŠÍM I SMRT..^^..HAPPY NEW YEAR..x)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(Miya, 1. 1. 2011 17:29)

no minule sem se ohanela tim ze me dlouhatanske komentare by mela byt katalizatorem tvych povidek :D
tak at nejsem trapne stejna tak ti jenom reknu, ze tohle bylo fajn spestreni vanoc :)

XD super

(Noctis, 1. 1. 2011 16:43)

XDXDXDXDXD opravdu nemalo sem se nasmala a to se mi stava malo kdy moc dik za dik ktery byl prijemne odtrhnut od pribehu XD

...

(Luna, 1. 1. 2011 5:05)

JÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ XoDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD já jsem mrtvá smíchy XoDDDDDDDDDDDDD TOBĚ TAKY HAPPY NEW YEAR MY LITTLE DRAGON =o* =oD