World of crazy Dreamer

Vešel do bytu, naprosto unavený, rozbolavělý a i znechucený. Znechucený až po tom, co vešel a hned v předsíni našel na zemi ležet kusy oblečení. Nemusel jejich cestičku ani sledovat, moc dobře věděl, kam bude mířit. Myslel si, že dnes bude klidný večer, že se konečně vyspí bez toho, aby se zamykal v pokoji s puštěnou hudba, která by veškeré vzdechy a steny, jež by se po bytě rozléhaly, ztlumila, vsákla do sebe. Jenže se asi mýlil. Když si to přál, nedošlo mu, že je pátek, tudíž čas na celonoční sexuální hrátky s muži, které si nabalí v baru. S povzdechem za sebou zavřel vstupní dveře. Bylo mu jasné, že to opět bude dlouhá noc. Zrychleně prošel bytem, aby uklidil nákup. Nechtěl si počínat nějak zbrkle, ale urychleně se musel zdekovat do svého pokoje, protože pochyboval, že už to ti dva měli za sebou. Sotva stihnul položit nákup na kuchyňskou linku, když se mu podlomila kolena. Stihnul se na poslední chvíli zachytit za konec desky linky a ztišil sten tak, že se zakousnul do ruky. Tělem mu projela ostrá vlna slasti, která mu zbarvila kůži do nachova. Zakousnutý do ruky se snažil nějak uklidnit, ale návaly slasti v oblastech velmi intimních, společně s horkem, které na něj přišlo, ho dostihlo v tu nejnevhodnější dobu. Ostře proti tomu protestoval, snažil se uzavřít mozek, a vůbec celé tělo proti těmto, jemu až nenáviděným vlnám, ale prostě to nešlo. Nešlo! Nemohl ignorovat pocit, že se někdo dotýká jeho těla, že ho hladí mezi nohama a pak ho bere do..

„Oh shit!“ zasténal docela nahlas. Vykašlal se na nákup a začal se belhat do svého pokoje. Naneštěstí ho měl vedle bratrova, ale to ho teď nezajímalo. Slast se čím dál zvětšovala a nemohl riskovat, že ho v takovém stavu najde na chodbě. Chvílema se plazil i po čtyrech, jak bylo to odporné vzrušení silné. Se slzami v očích sáhnul na kliku svého pokoje. Vpadl dovnitř jako uragán, skoro až třísknul dveřmi a velmi rychle za sebou zamknul. Spadnul tváří na chlupatý koberec, který měl u postele s z posledních sil se natahoval pro ovladač od věže. Roztřesenými prsty zapnul tlačítko „on“ a po pokoji se rozlehla dostatečně hlasitá hudba, aby ztlumila zvuky a dostatečně tichá na to, aby nikoho v baráku nevzbudila. Teď už trochu uklidněně mohl hlasitě zasténat, aniž by si musel prokousnout ruku skrz na skrz. Hodil ruce na postel, mačkal v nich povlečení a zuby ponořené do matrace, propouštěli slastné steny. Vzdychy naplňovaly setmělí pokoj a místi zapadali do rytmu hudby od Cinema Bizarre. Bože, bože, bože! Chtěl, aby to hned skončilo. Nemohl, byl vyřízený, chtěl se aspoň jednou pořádně vyspat, sakra! Slzy mu stékaly z obličeje, dopadajíc do chlupatého koberce, který je zcela vsáknul. Zvuky z vedlejšího pokoje doléhaly do jeho uší i přes hlasitou hudbu a dělaly ho ještě víc zoufalejším. Nenáviděl, když ho slyšel otevřeně sténat pod nápory rozkoše, které mu dělal nějaký přivandrovalec na jednu noc. On s ním byl pořád. Vařil mu, pral mu, staral se o něj, když byl nemocný. Byl tu pro něj, ale on pro Waieta nikdy. Nikdy. S hlasitým brekem se poddával slasti, která se stupňovala víc a víc, až ho plně pohltila. Ve víru vzrušení nechal pocity, které nepatřily jemu, aby si s tělem dělaly, co chtěly. Nijak jim v ničem nebránil. Neměl na to sílu. Mohl se jen prohýbat nad slastnými dotyky, které však nelaskaly jeho tělo. Nikdy mu nepatřily žádné z oněch doteků, jenž hýčkaly skoro identické tělo. Ze všech „nikdy“ se mu dělalo zle. Bylo mu zle ze sebe samého, i když za to nemohl. Celé tělo se mu napjalo, rozvibrovalo. Finální výkřik do výkřiku zpěváka a zhroutil se na chlupatý koberec. Zrudlý v obličeji, udýchaný jako by právě dobíhal autobus a naprosto emočně slabý. Slabý z bratrova nevědomého trápení. Díval se do stropu, nechajíc odeznít poslední záškuby prožitého orgasmu, nechat spadnou poslední slzu, než usnul naprostým vyčerpáním.

Zapomněl jsem zatáhnout žaluzie. Tudíž mi sluníčko svítí do obličeje, ale není to nepříjemné. Naopak. Hladí mě, konejší mé vyčerpané tělo, jenž je bez známek energie. Dělá mi náhradu za pevné obětí, které se mi už léta nedostalo. Dělá mi náhradu za partnera, které ho jsem nikdy neměl. Užívám si ho, je mi jedno, že ležím na podlaze, ale gratuluju si za koupení chlupatého koberce. Nejspíš bych ležel rozvalený na zemi ještě hodně dlouho, kdyby mě nezaujalo bouchnutí hlavních dveří, následné kroky a další zabouchání tentokrát na mé dveře. Brian….

„Hej bráško! Vstávej!“ jeho hlas je tak… povzdechnu si a pomalu vstanu. Není kam pospíchat, je sobota, do školy se nemusí a v práci mi řekli, abych si vzal volno, že nevypadám dvakrát dobře. Jindy bych se hádal, ale pro tentokrát jsem udělal vyjímku. Po noze mi steče moje, em, to. Je mi to nepříjemné, ale nemůžu s tím nic udělat. Nejdřív musím projít kolem Birana, který určitě bude něco chtít než se budu moct odebrat do sprchy. Odemknu a zpoza dveří se zadívám na své dvojvaječné dvojče. To se na mě usmívá jako obrázek. Nenávidím a miluji jeho úsměv. Pokusím se ho unaveně opětovat.

„Copak?“ zašeptám tiše, nejsem schopný mluvit nahlas. Brian se na mě kriticky podívá, když se nakloní ke mně. Trochu se mi zadrhne dech, ale jsem už zvyklý na takové situace. Sytě modrýma očima propichuje ty mé, skoro identické. Jen postrádají smyslný lesk, které mají ty Brianovi. Z té blízkosti se mi začíná motat hlava, ale musím to vydržet.

„Vypadáš nějak unaveně.“ On si toho všimnul? Pááááni. Rozpačitě se podrbu v blonďatých vlasech.

„No, to nic není. Um, tak co potřebuješ?“ natáhne ke mně ruku a položí mi ji na bradu. Ten dotek je tak příjemný. Je u mě ani ne na centimetr, stále mi hledí do očí, ruku opřenou o futra.

„Byl bych rád, kdybys něco připravil k snídani.“ Políbí mě na nos a v pyžamových teplácích bez vrchního dílu se odebere do koupelny. Na zádech má stopy po včerejším milování, ale snažím se to ignorovat, i když se ve mně zvedá vlna vzteku. Má štěstí, že svého jednonočního přítele vyhodil, protože bych to nejspíš udělal já! S tím, že se do koupelny teď stejně nedostanu, se odeberu ke kuchyňské lince. No, aspoň že nákup uklidil, řeknu si pro sebe skepticky, když si všimnu prázdné kuchyňské linky. Přejdu k velké americké nerezové lednici. Uvnitř vylovím nějakou šunku, zeleninu a připravím obložené talíře. Krájím okurku takovým způsobem, že její kousky létají všude kolem. Jak si to ten idiot představuje, takhle si na pátek přivést nějakého imbecila, který..

„Aby z té okurky něco zbylo, Waii.“ Zašeptá mi do ucha, horkým hlasem. Vylítnu jako čertík z krabičky jak se ho leknu a nůž mi sjede po prstě.

„Waah!“ vyjeknu překvapením, spíš než bolestí. Brian lehce vyhekne taky, ale sotva slyšitelně, takže můžu říct, že se mi to možná zdálo. Mračí se o sto šest.  Pak si počíná naprosto nenuceně. Přilepen k mým zádům mi vezme ruku za zápěstí. Nesmlouvavě zasykne a nestoudně si strčí můj prst do pusy. Horká ústa pohltí celou špičku a horký zkušený jazyk mi začne opečovávat ranku. Necekne ani slovo, jen mi labužnicky cucá prst, jakoby to byla zmrzlina a přitom se mi dívá do očí. S ďábelským leskem v nich, se na mě vyzývavě dívá. On to asi ví. Ví to, a přesto mi tohle dělá. Nedokážu mu pohled opětovat a tak skloním hlavu. Jsem ale moc odrovnaný na to, abych prst vytáhl. Mrazí mě z toho v zádech. Je to tak něžné, ale k smrti erotické gesto, že nevím, zda budu schopný pokračovat v přípravě snídaně. „Musím…snídaně,“ vypravím jenom, neschopen čehokoliv jiného. Brian se lehce usměje, cítím, jak jeho zuby zkousnou bolavý prst.

„Jiftě.“ Vytáhne si ho a pak mě políbí zezadu na krk. „Buď opatrnější,“ poodstoupí a otevře ledničku. Pohled mi kradmo padne na dokonalé tělo, oděné jen ve vlhkém ručníku a v kapkách horké vody. Očima  sleduju každý Brianův pohyb. Způsob, jakým vytáhne džus, odšroubuje víko a obsah krabičky vypije na pár hltů. Oh pet, to je až moc, pro moje zmučené tělo. Očima sklouznu zpět k, teď již červené okurce.

„Do háje,“ zakleju si pro sebe a celou okurku hodím vztekle do koše. Můj drahý bráška mezitím někde zmizel, počítám, že se šel převlíknout. Snad se začnu modlit, aby na nějakou chvíli vynechal návštěvy nočních barů a klubů. Já se vlastně vyspím jenom tehdy, když je nemocný, nebo když spí. Jinak ne. Což je žalostně málo, vzhledem k tomu, jak dobrou má ten grázl imunitu. „Briane!“ zařvu nahlas, protože se zase někam vypařil. Co to má za debilní zvyky, jen tak se vypařit a pak se zase zčista jasna ukázat. Otočím se v prostorné kuchyni k ostrůvku, kam položím obložené talíře. Brian samozřejmě nikde, tak s povzdechem obejdu ostrůvek a radši se vydám konečně do koupelny. Musím ze sebe smýt své sémě, protože je to vážně nepříjemný. Koupelna je přes velkou chodbu, která spojuje všechny pokoje. Jak se do ní dostanu, zavřu dveře a čelem se o ně opřu. Tohle všechno je velmi velmi vyčerpávající. Potřebuju pauzu, ale hodně hodně velkou, jenže té se mi nedostane, pokud bude jeden z nás naživu. Což je frustrující. Neohrabaně ze sebe začnu sundávat špinavé oblečení. S pohledem na bílé skvrny na kalhotách lehce zrudnu. Kéž by se mě Brian takhle někdy dotknul… zasněně se usměju sám pro sebe, hodíc věci do pračky. Nahý vejdu pod prostornou a čtyřproudovou sprchu, která pár chvil na to smývá stopy zakázaného pouta. Sáhnu do poličky před sprchovým koutem a vytáhnu z ní nedopatřením Brianův sprchový gel. Neměl bych ho používat, ale neodolám. Aspoň takhle chci být s ním. Otevřu gel, dám si ho na ruce a celý se namydlím. Zavřu oči, ztlumím proud a rukama jemně přejíždím po napjatém, k smrti vyčerpaném těle. Vůně vanilky a kokosu mě tahá za nos, ale miluju tu vůni. Miluju Briana, ale to se nikdy nesmí dozvědět. Nikdy. Další nikdy, které mi trhá srdce. Nechám se unášet představami, že ve sprše nestojím sám. Avšak nezačnu se hladit, ani vzrušovat. Jen si to ve své hlavě představuji, jak by to asi vypadalo, kdyby se na mě zezadu natisklo překrásné tělo mého dvojčete. Představuju si, jak se svými zkušenými rty dotýká mé šíje, jemně ožužlává ušní lalůček, přičemž hbité prsty mapují napnutou rozpálenou pokožku, která touží po jeho dotecích. Z krku sjede na ramena, kam se na chviličku zakousne. Zkříží své ruce přes mé menší tělo, přivine si mě k sobě a ústy lapí moje žádoucí rty. Jazykem se lehce probojuje dovnitř, dobývá, vzrušuje ubližuje. Polibek opětuji s velkou intenzitou, sotva oba popadáme dech. Voda nám protéká mezi těly, jenž po sobě lehce kloužou. Jedna ruka sjíždí po plochém bříšku, které škrábe nehty, až dolů kde vezme do ruky..

Ostré bouchnutí sprchových dveří mě silně vytrhne z představy. Zrudnu jako rajče, když se otočím a za sebou před velkým dvoj-umyvadlem spatřím Briana, jak si na obličej něco patlá. Ježíši kriste! Proč!!! Zrovna teď sem příde! Snažím se nějak zamaskovat, to co jsem právě dělal, i když to vlastně nic nebylo. Do hlavy mi vidět nemůže, ale bojím se, že se mi ta představa odráží v očích. Popadne do ruky tenký hřeben a vlhké havraní vlasy si sčeše dozadu. Jenže se v pohybu zastaví a přes zrcadlo se podívá ne mě. Chvíli mě propaluje pohledem, který vyděšeně opětuju. Bez jediného slova pak odloží hřeben a přejde ke mně. Očividně je mu jedno, že jsem nahý. Za zátylek si mě přitáhne k sobě, takže skoro uklouznu po mokru, které pode mnou je. Přidržím se skleněných dveří, které jsem já hlupák nechal odevřené. Chvíli se na mě nevyzpytatelně, až skoro nasraně dívá, než udělá něco, co mi zastaví koloběh. Nosem mi přejede po tváři.

„Jestli mi ho celý vyplácáš,“ tiše mi šeptá do ucha, stále opřený o mou tvář, „ koupíš mi nový,“ s tím mě škubne za vlasy dozadu a vyčůraně se usměje. Mokré pramínky z ofiny mu spadnou do čela, což mě připraví o dech. On je nádherný. Dokonalé rysy v obličeji, svůdné rty, vševědoucí vyčůraný pohled dvou nádherně zabarvených očí.. Nahlas polknu. Ten záškub mě dost zabolel, ale tak nějak to akceptuji. Jako vždy všechno. Projde mu cokoli, co mi udělá. Nedokážu se na něj ani nepodívat, nebo se na něj zlobit dlouhou dobu. Potřeba jeho přítomnosti mi to nedovolí. Opětuji pohled, jak nejlépe dokážu, než se na mě víc zazubí a pustí mě. „Na chvíli půjdu ven, tak mě nehledej.“ Oznámí, stáhne si ručník z boků a pověsí ho na věšák. Naskytne se mi tak pohled na ten zadek, který mělo v rukách už tolik lidí, až se mi z toho udělá špatně. Silné nohy, úzký pas, který bych chtěl držet ve svých rukách. Dívám se na něj, dokud neopustí koupelnu a ještě dlouho po tom. Mučí mě to, ale nemůžu s tím nic udělat. Otočím se zpět ke stěně. Tohle nemá cenu řešit, stejně tím nic nezískám, akorát pořádnou bolest hlavy. Rychle se vydrhnu, abych předešel dalším nebezpečným situacím. Sice pořád na sobě cítím Brianovi ruce, ale to mě neskolí. Ou, to ne. Vypnu vodu a vylezu ze sprchového koutu. Co mu vůbec dává právo si se mnou takhle hrát, co? Asi to, že jsem do něj bezhlavě zamilovaný. Napruženě ze sebe trochu hrubě stírám kapky vody, co mě šimrají po těle, když stékají dolů. To je strašný tohle. Občas někdy proklínám, že jsme dvojčata. Ano, jsme sice dvojvaječná, ale i tak… Já cítím to, co cítí Brian. Nevím, jestli to i on má tak, a nejsem si jistý, jestli to vůbec chci vědět. Natáhnu na sebe župan, co mi visí v koutě. Nějak nemám sílu na něco vůbec myslet. Jenom si usilovně přeju, aby Brian nikam nešel. Víte, cítím to, co cítí Brian, ale cítím jenom tu velmi příjemnou část. Slast. Pokaždé, když se s někým miluje, nebo cokoliv dalšího, co mu je příjemné, cítím, jakoby to ten dotyčný dělal mě. Je v to velmi jistá nevýhoda, protože vzhledem ke kurvičství mého brášky, to zažívám pravidelně. Mohl bych si na to založit i kalendář, tak jako to mají ženy s menstruací, i když, ty to nemají každé dvě hodiny. Vyjdu z koupelny, rovnou do chodby, kde narazím na vymóděného brášku. Sem v pokušení zoufale zasténat, ale co by si o mě pomyslel.

„Někam jdeš?“ zavazuju si pásek od županu, zatímco on stojí před velkým zrcadlem a upravuje se, i když nechápu, co. Vlasy si strká za uši, upravuje kravatu. Moment, on má oblek? „Neříkej mi, že jsi se dal na eskort – servis,“ nemůžu si pomoct. Brian se v pohybu zastaví, čehož si nevšimnu, jelikož pořád bojuju s tím debilním páskem, co mě tak prudí. Až když se mnou třískne o stěnu mi dojde, že se asi nejspíš pohnul. V očích mu blýská pobavení.

„Ne, miláčku, ale ty by jsi z fleku mohl dělat striptérku,“ jedovatě se na mě usměje, pustí mě a s rozloučením a informací, že neví, kdy se vrátí zavře dveře. Spíš s nimi třískne, ale to je jen malý detail. Kysele se zašklebím a jdu do kuchyně. Od včerejška sem nic nejedl, protože jsem to kvůli jeho nadrženosti nestihnul. Práce, číšník v jednom baru, kterou dělám, je už tak namáhavá a do toho škola. Někdy toho mám až nad hlavu, jsem frustrovaný, vyčerpaný a naprosto na dně. Tak jako včera. Naštěstí mi Brian nechal jeden talíř, jak šlechetný ten žrout je, takže sem nemusel dělat nic jiného. Sednu si na koženou tmavě modrou sedačku před televizi a nohy si hodím na skleněný konferenční stolek. Zapadnu mezi polštáře, mám rozcuchané vlasy a talíř si položím na břicho. V bytě je výrazné ticho, což dopřává mé mysli i tělu, dokonalý odpočinek. Člověk by čekal, že když je sobota, bude to v bytech pod námi žít, ale ono nic. Nejspíš vyjeli všichni sousedé někam do přírody. Tak přece jen, je krásné počasí, tak proč ne, že. Láduju se svačinou, je mi i absolutně jedno, že si drobím na prsa. Chovám se jako nějaký prase, ale mě je to vážně jedno. Mám nárok na občasný výpadek slušného chování, ke kterému nás rodiče vždycky vedli. Tse. Sice už jsem dojedl, ale dál sedím na místě. Nějak mám v hlavě jako po povodních. Naprosto nic mi v ní nezbylo. S úžasem pozoruju sluníčko, jak si hraje s barevnými tabulkami vrchního okna. Takových barev co jejich spojení dává. Fascinující. Ozve se zvonek u dveří do bytu. Zamyšleně pozvednu obočí. Kdo by se dostal až nahoru? Přes recepci by je pan John nepustil, aniž by jim zavolal nahoru. Tak kdo to k čertu..

„Synááááááááááááááčku!“ vrhne se na mě moje milovaná matka, v hladovém polibkovém útoku. Vyděšeně ji objímám kolem ramen, pomalu se mi nedostává ani vzduchu, jak si mě k sobě tlačí a pohupuje se se mnou ze strany na stranu. Proboha co tu dělá?! Když mě konečně přestane mačkat, můžu se zhluboka nadechnout. Nacpe mě do bytu a zavře za námi dveře. Moc se za ten rok nezměnila. Stále sytě černé vlasy, dobře udržované a hlavně zdravé, což je na ženu v jejích letech… nu dobře, není ještě tak stará, ale na svůj věk by rozhodně neměla nosit těsné korzety černé uplé legíny a vysoké kozačky!

„Ježíši mami, co to máš na sobě?!“ Sjedu jí, když si sundá dlouhý černý kabát, co se snad upíná na její tělo víc než ty kalhoty. I když má opravdu dobrou postavu, kdo by chtěl vidět svojí matku takhle oblečenou?! Trochu se na mě zamračí, ale hned na to se jí rozzáří obličej. Zvedne ruce a provokativně mi zapózuje.

„Tak co na to říkáš? Není to parádní? Sehnala sem je za poloviční cenu! I když přesto stály dost, ale nemohla sem jim odolat.“ Culí se na mě a já mám dojem, že se mi zvedne žaludek. Bez komentáře se otočím a odcházím po bílé podlaze. „Ale sluníčko, copak se na svoji matku zlobíš?“ štípne mě do tváře, když se k ní otočím se skleničkou džusu v ruce. Rukama ji odeženu.

„Ale mami, tohle nedělej, už nejsem malý kluk!“ prsknu a trucovitě si dřepnu na barovou stoličku. Matka udělá totéž. Chvíli ji pozoruju a je mi jasné, že nepřijela na návštěvu jen tak, aby nás viděla.

„Kde je Brian?“ Usrkává s džusu s malíčkem zvednutým. Tohle dělám taky. Pokaždé, když piju se skleničky, zvednu  ukazováček a malíček. Odporné gesto.

„To bych taky rád věděl,“ utrousím si napůl úst. „Proč jsi přijela mami? A pravdu. Z čisté lásky to není.“ Matka se zatváří trochu šokovaně, ale je mi jasné, že to jen předstírá. Ironicky pozvednu obočí.

„Dobře dobře,“ zvedne obě ruce. „Víš… pohádali jsme se s vaším otcem.“ Tak to je zlý. Jestliže se vážně pohádali, znamená to… „Jestli bych tu u vás nemohla na čas bydlet.“ Dořekla tu osudnou větu, kterou bych raději neslyšel Jestli že se k nám matka nastěhuje, bude to katastrofa…ale… Možná taky výhoda, protože jisto jistě bude držet Briana doma, nebo u sebe, což mi dodá možnost, nabrat síly před jeho dalšími sexuálními eskapádami.

„Ale mami, ty nemáš nějaké přátele, ke kterým bys šla?“ zatváří se dost šokovaně, slzičky se jí objevují v koutcích očí.

Brian(dole) and Waiet (nahoře)Joice