Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zabiják a Doktor 1 část

10. 9. 2009

Oliver Edison seděl na verandě a četl si ranní noviny. Bylo krásné slunečné ráno a foukal příjemný vánek. Všude ještě bylo ticho a lidé spali. Oliverovi se ale nějak nechtělo a tak si uvařil kafe,došel si pro rohlíky a noviny,a užíval si volného dne. Konečně,po dlouhé době dostal v práci volno. Pracoval na chirurgickém oddělení. Byl to velmi dobrý chirurg a téměř všude žádaný. Proto taky jel několik měsíců vkuse a byl rád,že má teď den volna. Sice to nebylo moc dlouho,ale přeci jen. I ten den stačil na to,aby si jeho ruce a mozek odpočinuly. Bydlel úplně  na kraji města,takže nebyl ničím rušen. Měl malý krásný domek,který stál jako poslední na cestě z  města. Byl tomu rád,protože tady nejezdilo moc aut a on měl klid. Okolo bylo jen pár rodinných domků a jinak tu byl samý les.

Po chvilce čtení novin zjistil,že tam není nic zajímavého. I když si ranní noviny rád četl,teď na to opravdu neměl náladu.Chtěl si plně užívat volného dne. Z jeho poklidného života ho vyrušilo krásné porsche,které se přihnalo odněkud z lesa. Mělo černou barvu,Oliverovu oblíbenou. Byl zvědavý kam mělo namířeno. K jeho údivu zastavilo u nedalekého domku. Olivera napadlo,že to nejspíš bude nový majitel,protože ten dům jeho minulý majitelé dali k prodeji. Později se přesvědčil,že si myslel dobře.  Za chvilku za ním přijel stěhovací vůz. Odložil noviny a začal se zajímat o nového souseda. Byl zvědavý,kdo z toho porsche vyleze. Bedlivě sledoval dveře od auta,dokud se neotevřeli. Z černého sporťáku vylezl vysoký urostlý muž,s havraními vlasy. Byl oblečený do černé košile a úzkých tmavších džínech. Zpod košile mu vykukovalo bílé tílko a na zápěstí měl kostkované potítko.

Oliverovi náhle vyschlo v krku. Ani nevěděl proč,vždyť podobných lidí,mužů,jako byl on,vídával docela často. Měli pokaždé problém ze svým zevnějškem,i když Oliverovi se zdáli být normální,ale oni to asi viděli jinak. Nikdy je moc neřešil. Koneckonců mu jejich nedostačující vzhled přinášel peníze a potěšení z toho,co dělá. Zakroutil hlavou. Už zase přemýšlel o práci,ta ho jednou zabije. Dopřemýšlel nad tím a jal se znovu prozkoumávat new souseda. Jeho postava byla naprosto dokonalá,a to měl na sobě tu košili. Určitě byl aspoň o hlavu větší než  Oliver. Chtěl vidět,jaké má oči,ale stejně by to na tuhle dálku neviděl,a navíc měl jeho nový soused černé brýle. Překvapila ho vlastní dychtivost po jeho poznání,ale nijak to nehodlal řešit. Snad to nebude další namyšlený a rozmazlený floutek,jako byl ten soused vedle. Bože jak ten mu lezl na nervy. Teď byl asi  čas se jít představit.

…………………………………………………………………………………………………………………………………..

Stěhováci už zaparkovali před jeho domem a ptali se,kam to mají dát. Určil jim všechna místa a pak je nechal,ať to tam nanosí. Tady se mi bude líbit,pochvaloval si nový domov. Jeho domek vypadal jako všechny ostatní. Středně velký s větší zahradou a bazénem. Otočil hlavu a všiml si,že k němu někdo jde. Ten někdo byl muž,asi kolem pětadvacítky. Měl blonďaté delší vlasy,které se dotýkali jeho ramen,jako paprsky letního slunce dotýkající se vysoké trávy na vrcholku kopců. Na obličeji měl nasazené brýle,zpod kterých si ho bedlivě prohlížely světle modré oči. Pohledem sjel na jeho postavu. Trochu hubená,ale nebylo to tak hrozné. Určitě byl o hlavu menší než on a neměl tak vypracované tělo jako on. Přesto zpod trička,které bylo trochu uplé se rýsovali přírodně vypracované svaly. On je měl vypracované z posilovny a  ze svých bojových sportů,kterým se věnoval. A navíc,neměl rád chlapy,co vypadají jako roboti a myslí si,jak sou silný. Ne,to neměl rád. A nikdy se netajil tím,že se mu líbí víc muži než ženy,ale jediný,kdo to věděl byla jeho matka,proč by to měl taky vědě někdo víc, jenže při jeho práci s ním žádný dlouho nevydržel. Proto se rozhodl,že radši bude sám a teď se ke všemu musel maskovat,protože po něm pátral jeden  ruský mafián. Ale tenhle muž…ten ho něčím zaujal. Nějak si nemohl pomoct a musel se na něj pořád dívat. Když přišel až k němu a podával mu ruku na uvítanou,za nos ho zatahala jeho kolínská,která voněla levandulí.

Natáhl k němu ruku. „Těší mě. Jmenuju se Oliver Edison a vypadá to,že budeme sousedy. Řekl jsem si,že bych vás tu mohl přivítat.“ Zadíval se na něj a chvilku si nedůvěřivě jeho ruku prohlížel. Pak ji s úsměvem přijal.

„Těší mě. Já jsem Jackie Beuman. Jste hodný,že jste mě přišel přivítat.“ Oliver se usmál.

„To nestojí za řeč. A navíc jsem rád,že se sem přistěhoval někdo nový, byla by škoda,kdyby tenhle domek ztrouchnivěl. A navíc, vypadáte daleko příjemněji než ostatní sousedé.“ Zašeptal mu a trochu se usmál. Oliverův úsměv mu trošku vyrazil dech a konstatoval ho za velmi roztomilý. Hned se ale vzpamatoval a musel se také usmát. Je docela milý a nijak vtíravý. A ty rysy. Přesně jeho typ. Bože,jak já potřebuju známost,přemítal si v mysli a plánoval jak tohohle ďábelsky sexy muže svede.

„No víte,tenhle dům je opravdu nádherný a moc dlouho jsem se nerozmýšlel,když jsem ho kupoval. Vědět,že budu mít takového souseda jako jste vy,nerozmýšlel bych se vůbec.“ Oliver trochu zčervenal,ale snažil se to zamaskovat. Jackie mu připadal v pohodě,a tak to neřešil. Ale taky mu neušlo jeho vlastní chvění. Konečně nějaký normální soused,pomyslel si sarkasticky,když si vzpomněl na všechny sousedy,které okolo sebe má. Jeden horší než druhý. Jeden tady pěstuje výstavní psy a je na ně háklivý,druh je zase programátor,třetí je starý dědek co každého neustále otravuje a pořád se mu něco nelíbí.

„To jste moc laskavý,ale co kdybychom přešli na tykání? Konec konců jsme a budeme sousedy,takže proč si vykat že.“ Jackie na to kývnul. Tenhle nápad se mu zamlouval. Proč si to svoje schovávání nezpestřit Oliverovou společností a navíc měl v plánu s ním i něco mít. Nemohl mu odolat. Jejda,Jackie,tobě vážně chybí jakákoliv společnost,napomenul se. Přikývnul a na tykání si podali ruce.

„Jestli dovolíš,rád bych tě pozval k sobě na skleničku. Tedy jestli nechceš stěhováky nechat samotné,tak to můžeme odložit.“ Jackie se podíval na stěhováky,trochu výhružně,ale i přátelsky,což v nich vyvolalo ještě větší pud sebezáchovy a řekl.

„Myslím,že je tady můžu nechat samotné a tvoje pozvání s radostí přijímám.“ Oliver se usmál a přikývnul na srozuměnou. Jackie řekl něco stěhovákům a pak se věnoval jenom Oliverovi. Ten ho provedl po domě,protože si to Jackie přál a pak mu udělal v kuchyni kafe.

„Máš pěkný dům.“ Konstatoval po prohlídce. Opíral se o linku a se zálibou pozoroval Oliverovo pozadí. HM,olíznul se. Hezká prdelka,usmál se v duchu. Oliver se na něj otočil a usmál se.

„Díky. Taky mi dalo dost práce to tady zútulnit. Předchozí majitel nebyl zrovna moc dobrý a dům byl skoro na rozpadnutí.“ Zašklebil se. „Jenom doufám,že se tady vystěhuje polovina obyvatel a přestěhují se sem lidé podobní tobě. Pááááni,to by se pak odpočívalo po noční.“ Blaženě,až téměř zasněně se zadíval ven,kde mu jeho náladu překazila paní Firtzbenová,která se řítila k jeho baráku. „Co ta rašple zase chce?“ ujelo mu. Omluvně se podíval na Jackieho,který nad tím se smíchem mávnul rukou. Paní Firtzbenová zaťukala na prosklené dveře od zahrady. Přešel ke dveřím a pozval jí dál.

„Copak potřebujete?“ pronesl slušně,i kdyby jí nejradši poslal k čertu,poněvadž ho tahle dáma,co vypadá jako těsně před rozkladem,vždycky napomenula,že díky jeho nočním jeho miláčci pejsci štěkají a na výstavách jsou unavení.Už kolikrát jí říkal,že jeho povolání vyžaduje aby tam zůstával do noci nebo i přes noc a že kvůli blbým psům se nebude bát chodit do domu. Stará paní se na kupodivu usmála,ale zamračila se na Jackieho.

„Pane,ráda bych abyste  přestal se stěhováním.“ Oliver sklonil hlavu a chytil se za čelo. Ta dáma byla neskutečná. I Jackie na ní nevěřícně hleděl.

„A to proč?“ zuřivě rozhodila rukama.

„Moji pejsánci jdou zítra na výstavu a potřebují být fit. S tímhle rámusem co vydávají vaši pánové ale fit nebudou.“ Začal zvažovat jestli je ta stařena v pořádku,ale když viděl Oliverovo mávnutí znamenajíc „Nevšímej si toho,“ dospěl k názoru že zřejmě ne.

„Je mi líto,ale dnes to potřebuju všechno vyložit a uložit podle plánu. Takže ne. Nepřestanu.“ Odbyl ji. Ta na něj nevěřícně  hleděla,ale pak spustila takový tyátr,až s toho Olivera začala bolet hlava a Jackieho to začalo ohromě rozčilovat. Všimnul si toho a rozhodl se starou „dámu“ vyhodit s jeho domu.

„Myslím,že to by už stačilo,paní Firtzbenová.“ Zakročil rázně a stařena se na něj vzpurně podívala.

„Co si to..“

„Já si nedovoluju nic. To vy jste sem vtrhla a začala jěčet na mého hosta a já toho mám dost. Potřebuje si vybalit a já se potřebuji vyspat,jelikož mě čeká noční směna,takže kdybyste byla tak laskava.“ Naznačil ji rukou aby co nejrychleji vypadla. Stará žena se uraženě otočila na podpatku a tak jak přišla i odešla. „Představuju ti jednoho z nejotravnějších sousedů tady,paní Firtzbenovou.“ Jackie se napil kávy.

„Je tu víc takových lidí?“ Oliver znechuceně přikývnul.

„Je. Bohužel.“  Spokojeně se usmál. „A proto sem rád,že je tu aspoň někdo normální.“ Jackie se v hlavě pobaveně zasmál. Jó hochu,kdybys jen věděl.

………………………………………………………………………………………………………………………………………

Bylo okolo desáté večerní,když se Oliver chystal do práce. Měl zaskočit za jednoho  kolegu na dětském oddělení,kde leželi děti všech věkových a všech různých nemocí a poranění. V duchu si přehrával jestli něco nezapomněl. Všechno potřebné nářadí měl v ordinaci, oblečení taky. Nic víc už ho nenapadlo,tak zkontroloval jestli je všechno zhasnuté,vypnuté a vydal se k domovním dveřím. Když je zavíral,všimnul si té staré báby vedle a pořádně třísknul dveřmi. Baba se rozzlobeně ušklíbla,mizející v domě. Za to Jackie ,jak Oliver zpozoroval se dobře bavil. Stál totiž v okně a celou událost sledoval. Zamával mu a nastartoval auto.

Za chvíli zastavil před nemocnicí a na recepci se usmál na sestřičku.

„Dobrý den, pane Doktore.“ Oplatila mu úsměv pohledná brunetka.

„Dobré Madison. Už tu byl John?“ optal se jí chůzí pozadu,aby na ní viděla a zároveň pokračoval v chůzi. Madison zavrtěla hlavou.

„Ještě se dostavil pane,ale měl by tu být během tří, čtyř hodin.“

„Děkuju Madis.“ Zabočil za roh a zmizel v šatnách. Tam potkal kolegu Dateru,který se převlíkal stejně jako to měl v plánu on sám. Mladý doktor s hnědými vlasy a zelenýma očima ho zaregistroval,protože měli skříňky vedle sebe.

„Nazdar Olivere.“ Pozdravil. Ten se na něj zašklebil. „Ty máš dneska na starost dětský oddělní co?“

„Jo. Bude to docela zajímavý. John si usmyslel,že se v Londýně zdrží na fakultě a poprosil mě,jestli bych to tu za něj chvíli nepohlídal. Nakonec s Madison vypadlo,že se vrátí za tři nebo čtyři hodiny. To bych rád věděl,jak budu stíhat dvě oddělení najednou.“ Postěžoval si. Dateru si natáhnul bílé doktorské kalhoty.

„A co na to šéf? Ten by na tví oddělení nikoho jinýho poslat nemoh?“Zavrtěl hlavou.

„Řek mi,že ne. Prý je většina doktorů  nemocná a že oddělení dětí je jen o hlídání a že to budu muset zvládnout.“

„Pro šéfa je všechno jednoduchý.“ Konstatoval Dateru,když mu začal pípat pager . „Jejda. My vlk o vlku.“ Zasmál se. „Musím jít. Hodně štěstí.“ Popřál mu a zmizel.

„Jo,to budu potřebovat.“ Řekl si pro sebe,zamkl skřínku a odebral se dělat svou práci.

…………………………………………………………………………………………………………………………………

„Jackie?“ oslovený se otočil na křesle směrem k Sebastianovi. To byl jeho „partner“ co se týče obchodů. Byl menší postavy,roztomilá modrá očka, blonďaté kudrnaté delší vlasy,no zkrátka roztomilý…. Prohnaný jako sám Lucifer a většinou mu bylo jedno,koho že to má vlastně odstranit,protože miloval vraždy. Zároveň to byl počítačový génius. „Tonny mi nahlásil,že máme dalšího zákazníka. Prý že chce nájemnou vraždu svýho tchána nebo co to Tonny mlel.“ Oznámil mu suše,jakoby ho to ani v nejmenším nezajímalo. Jackie se pousmál.

„A kdo si vraždu zaplatil?“ Sebastianovi blesklo v očích.

„Jistý pan Roderick  Nadeau.“

„Ale nekecej. Vážně? A kolik nabízí?“ prokřupl si klouby na prstech.

„pět set tisíc dolarů.“ Jackie si zapálil cigaretu.

„Co si ten ubohý grázl myslí? Za tak nízkou cenu máme sejmout člena mafie? Pche. Řekni mu,že musí zvýšit cenu,jinak ať si ho oddělá sám.“ Sdělil mu. Sebastian se zamračil.

„Jsi si tím jistý? Jackie to..“ on ho umlčel rázným máchnutím ruky.

„Sem si tím jistej, Sebe. Teď mu to zavolej.“ Přikývnul a zvedl telefon. Moc s tím sice nesouhlasil,ale Jackie je Jackie..

Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Naku/Yukiko, 1. 11. 2009 12:27)

Jasne e pokračování bude..jen newm kdy,protože teď nemám moc času...ae budu se to snažit dopisovat ve škole a tak..xDDDDD..to zas budu ropadat..xDDDD

:-)

(Davida666, 1. 11. 2009 0:57)

Těším se na pokračování moc zajímavé, jen doufám, že pokračování bude

super

(zulík, 30. 10. 2009 19:31)

vypadá to zaujímavo

těší

(sisi/ctenar, 11. 9. 2009 20:01)

Tak na tohle ze ze všeho těším ztím nejvíc! :D vlastně ne nejvíc _! Já se těším na všechno od tebe ale tohle mě neuvěřitelně zajímá a jeden z hlavních důvodů bude asi i ten že miluju detektivky vrahy a sexuální devianty :D