Jdi na obsah Jdi na menu
 


Návrat domů?

27. 3. 2012

 

 

 

Vždycky, snad už od malička, jsem si přál mít moc, prachy, známosti, prostě žít si život na vysoký noze. Každej den si jezdit v těch nejdražších autech, nedodržovat předpisy a každou noc pořádat závody na superbikech. Balit prsatý bloncky a popíjet alkoholu tolik, kolik by se ho do mě vešlo. Jenže, to byly jenom chlapecký sny. Čím starší jsem byl, tím víc mi začalo docházet, že ani jedno z toho nebudu mít. Až na moji milovanou Raven. Ach ano, ta holka splňovala všechno, co měla. Dokonalý křivky, výdrž a dravost tygřice a ten mručivý zvuk který vydávala, když jsem na ni nasedl… Slast byla přejet přes její hedvábnou kůži, o kterou jsem se tak rád boky otíral. Její vzhled byl naprosto úchvatný a nikdy mě v ničem nezklamala. Dokonalá partnerka v každém ohledu. Ovšem do doby, než mi došli peníze.

Určitě si myslíte, že sem mluvil o nějaké holce, co. Ani omylem. Po spoustě nevydařených vztahů, sem to s těma blbkama zalomil. Každá byla stejná. Jen vzhled a prachy. Já byl jako mladej, stejnej. Neříkám, že jsem stařík, ale ono je přece jenom rozdíl mezi sedmnácti a dvaceti tři lety. Nehodlal jsem se už dál vrhat do vztahů bez budoucnosti a tak jsem si z ušetřených peněz, koupil nádhernou Hondu Blackbird a pojmenoval jí Raven. Mechanická je daleko lepší, než biologická.

Jenže, tahle krasavice mě stála absolutně všechny úspory. Neměl jsem ani halíř. A když jsem požádal naše o nějakou dotaci, odbyly mě s tím: „Chceš prachy? Jdi makat.“ Chápal jsem je. Naše rodina nepatřila mezi elfí elitu, ani jsme nebyly nijak bohatí. Takže dotovat plnoletého syna, který už dávno může mít svůj život, to se jim nechtělo. Oni ani vztahy, mezi námi nebyly- jak to říct- zrovna dvakrát v pohodě. Otec mě nesnášel, já sám ani nevím proč a matce jsem byl jedno. Měla radši svoje kamarádky, které byly na vyšší úrovni v hierarchickém žebříčku, než ona a bavily se s ní jenom proto, že jim pak dávala slevu, nebo úplně zadarmo, služby ve svém kosmetickém saloně, co si založila, když jsem byl ještě malej.

Jediný příbuzný, který mě měl rád, byl bratránek Isaac. Pohodovej chlápek s kérkou lebky olezlou červi, na zádech, což bylo i logo jeho baru, kam se sjížděli ti nejdrsnější týpci, co křižovali krajinu elfího státu skrz na skrz. Ocelová kost, se jmenoval jeho bar. Kdo ví, proč si to vybral, ale mě to přišlo-no, takový moc divný. Prostě se mi ten název vůbec nelíbí. Bratránek žil se svojí ženou, která mimochodem má tetovací salon na hranicích hlavního města. V nose má dva piercingy, dlouhý černý vlasy stažený do copu a na břiše vytetovanou dětskou ruku, která se snaží jakoby z břicha dostat ven. Je v pátym měsíci těhotenství. Teda byla, když jsem si s Isaacem před pár týdny psal.

A tady se dostáváme k hlavnímu tématu. Vzal jsem slova našich doslova. Peníze fakt dost nutně potřebuju a jsem, no, tak trochu líný jít někam do hlavního města na pohovor, kde vím, že mi dají tu nejhorší práci, protože nejsem „urozený“. Debilní protekce a nějaký povýšený rasy. Jakej blb to vymyslel, to opravdu nevím. Každopádně jsem mu psal, jestli by mě nemohl zaměstnat. Aspoň dočasně, než si najdu něco lepšího a mimo hlavní město. Nechci žít v tom snobskym království. Kupodivu bratránek nic nenamítal. Prý mě s Lodvirou rádi uvidí a i Vipora se těší. Vipora je jejich první dcera. Tuším, že jí tak, hmmmm, sedm let? kdo to má vědět, dlouho jsem je neviděl. Takže jsem prý srdečně zván a můžu u nich i bydlet. Což je fajn, protože nevím, kde bych složil hlavu. Asi na ulici, nebo někde pod mostem.

A tak jsem se prostě sebral, ani jsem našim neřekl čau, sbalil si saky paky a vypálil z toho domu jako namydlený blesk. Ani jsem se neohlížel zpět. A tak jsem tady. Pryč od všeho, co mě trápilo v tom prokletym městě, pryč od minulosti. Tady můžu začít svůj nový život..

 Když jsem přijel k bratránkovi, nevěřícně jsem zíral na jeho bar. Zvenčí vypadal jako každá lepší putika ve městě, ale uvnitř? To se nedalo s ničím srovnávat. Prvotřídní materiál, pro motorkářský chlapy všechno, co si jen můžou nechat zdát, od kožených sedaček, po stoly s kulečníkem, plazmou, a různou výzdobou.. no zkrátka a dobře, stylově zařízenej bar pro kožeňáky. Fakt paráda.

„Gí,“ zaječí na mě mužský hluboký hlas, že neznat jeho majitele, asi bych sklopil uši i ocas. Kdybych nějaký měl. Bohužel, to byla výsada ještě nižších elfů. Otočím se, hodím bágl na zem a pohlídnu do vřelých fialových očí Isaaca. On je, mezi náma, fakt hezkej elf. Modro černý vlasy má z jedný strany vyholený, z druhý strany taky, ale s tím, že tam má nějaký nápis a na vrcholu má lehký číro. V uchu pár náušnic, ve rtu piercing. Měří asi necelý dva metry, takže já, se svýma sto šedesáti osmi, vypadám jako křížala. Ty červy z toho tetování, co má na zádech, mu tak jako lezou všude po rukách, vypadá to nechutně, ale na druhou stranu dost stylově. Namakaná postava do toho a hned tu máme majitele baru pro drsňáky. Až na to, že tenhle drsňák miluje  gumový kachničky všech druhů a velikostí, což je naprosto nepochopitelný. Vzhledem k jeho průpravě. Ale co, každej jsme nějakej.

Proto mě asi nepřekvapuje, že na všech skleničkách, co jsem v baru viděl, je vyrytá malá kachna….

 

 

shower_by_subculturegraphics.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:D

(Yukio, 21. 8. 2012 8:25)

piš pokráčko! prosííííím!!!!!!

..

(Mictiana, 22. 4. 2012 2:00)

Mno jo kachnicky, taky mame doma jednu,kazdou chvilkou se vali nikdy jinde, Kocky" xD Tesim se na pokracoavi, zatim to je zajimavy zacatek. :-)

xD

(Mysticia-sama, 29. 3. 2012 16:40)

Kachničky xD Hej ty mě dostáváš xD Těším se na pokráčko

^^

(Yoku, 28. 3. 2012 21:42)

Drsnej bratránek :D ale kachničky? proč ne, stylový =3 Ale nemám absolutní tušení, co si pod tímhle začátkem představit O.o takže doufám, že brzy přidáš další dílek *-*

...

(xxxxx, 28. 3. 2012 12:16)

úchylka na kachničky, jo? :DD jen tak dál, už se těším, co z toho vyleze