Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ukrytá něha

10. 9. 2009

„Ne!“ Vykřikl a zprudka se posadil. Už se mu zase zdál ten sen. Sen,ve kterém jeho Stvořitel žije a pomalu a velmi bolestivě ho mučí. Křičí o pomoc,ale nikdo ho neslyší. Otřel si čelo. Je celý zpocený. Vstal z postele a přešel  do koupelny. Pustí si vlažnou vodu a několikrát si opláchne obličej. Poté se podíval  do zrcadla,ve kterém se odráží měsíc. Velké fialové oči zkoumají každý centimetr jeho kůže na tváři.Je smrtelně bíla,ale na dotek jemná,jako peříčko. Oddychl si. Byl to jen sen,uklidňoval se. Jeho zrak nyní spočinul na měsíci. Úplněk. Doba,kdy se jeho smysly ještě víc zostřují a jeho síla vzroste. Cítil každý šramot,každý pohyb,každé  bouchnutí srdce. Zakručelo mu v břiše. Zaklel .Zrovna dneska nikam jít nechtěl,ale jeho hlad byl větší než jeho lenost. Vzal si přes sebe černý plášť a vyšel na ulici. Nikde ani živáčka. Co by taky chtěl,když je jedna ráno. Zakroutil hlavou a šel dál. Odněkud z uličky se ozval přidušený výkřik. Soustředil se na svůj sluch a následoval zvukovou vlnu výkřiku. Doběhl do uličky a spatřil nějakého mladíka,který byl obklopený několika muži,kteří do něj mlátili železnými  tyčemi. Spíš než nutkání mu pomoci,ho popohnal hlad. Vrhl se k mladíkovi a všechny útočníky sejmul jednou ranou. Všem se zakousl do krku a pečlivě je vysál. Mladík to s neskrývaným vděkem sledoval,ale pak se složil a pod velkou bolestí ran spadl v bezvědomí na zem .Uspokojil svůj hlad a spokojeně se usmál. Pak jeho zrak spadl na mladíka,ležícího na zemi. Když už jsem mu pomohl,nemůžu ho tady jen tak nechat. Přišel k němu a vzal ho do náruče.

…………………………………………………………………………………………………………………………………..

Položil ho k sobě na postel a bedlivě si ho prohlédl .Mladík měl bílou kůži,se kterou dokonale kontrastovaly  černé vlasy. Byl malého vzrůstu s vypracovanější postavou  a na sobě měl černé džíny a bílou košili,která byla sem tam od krve. Docela ho zajímalo,jaké má ten mladík oči. Všiml,že krev prosakuje skrz košili. Opatrně mu ji rozepnul. Vykoukla na něj docela hluboká, hodně krvácející rána v boku. Rychle odběhl do kuchyně,odkud vzal s sebou celou lékárničku a několik hadrů suchých a mokrých. Poté se vrátil k zraněnému mladíkovi. Položil všechno na postel vedle mladíka a dal se do ošetřování. Vzal hadr a namočil na ho do dezinfekce. Opatrně s ním přejel okolo rány,aby nezraněnou kůži očistil od zaschlé i čerstvé krve. Pak zamířil do rány. Ležící mladík sebou trhl a se syknutím se prohnul v pase. Nedbal na to,že ho to bolí a pokračoval dál. Rána byla hluboká,ale nebyla moc široká a přesto ho sem tam musel přisednout,aby si nezpůsoboval ještě větší bolest. Ale stejně  potřebovala zašít. Když už byla rána ošetřená,vzal jehlu s nití a dal se do zašívání. Ruku mu však zastavila ruka mladíka.  Podíval se na něj. Mladík na něj upíral stříbrné oči plné bolesti a vzteku. Jeho stisk byl tak silný,až se mu dělala modřina okolo celého zápěstí. Kdyby na to nebyl zvyklý,určitě by už zasténal bolestí.

„Já ti neublížím,“ řekl upřímně. „Ale jestli mi tu ruku nepustíš, nebudu ti moct ránu zašít a ty časem  vykrvácíš nebo se ti to zanítí. Vyber si.“  Vypadalo to, že mladík chvilku přemýšlel. Asi po dvou minutách mu  ruku pustil a s nedůvěrou se na něj zadíval. Dal se teda do šití. Mladík pozoroval každý pohyb jeho ruky a občas sykl nebo vykřikl bolestí. Když už byl u konce, všiml si ,že  je zase v bezvědomí. Pečlivě mu ránu obvázal a přikryl ho peřinou. Sebral všechny věci co přinesl a nechal mladíka odpočívat v pokoji.

……………………………………………………………………………………………………………………………………….

Podíval se na hodinky. Půl třetí. Vstal a odebral se do svého pokoje zkontrolovat pana Neznámého. Pomalu otevřel dveře do ložnice. Přešel k mladíkovi a sáhl mu na čelo. Bylo vařící. Taky si všiml,že je celý zpocený. Rychle běžel pro hadry a namočil je do ledové vody. Přiložil mu je na čelo,zátylek a pod krk. Kriticky se na něj podíval. Nevypadá dobře…snad se mi tím podaří srazit horečku,přemýšlel. Pro jistotu si přinesl k posteli křeslo a vzápětí na něm usnul.

…………………………………………………………………………………………………………………..

Otevřel své stříbrné oči. Hlava ho bolela a nemohl si vzpomenout,co se stalo. Když jeho oči přivykli tmě,uvědomil si,že je v pokoji. Ten kluk,…ano ..už si vzpomněl. Byl v uličce,když ho zrovna napadli čtyři chlápci . Vůbec je nečekal,tudíž ho překvapili a zasadili mu nečekaně ránu. Myslel,že je po něm,když v tom se tam objevil ten kluk a zachránil ho. On je… on je upír,protože by je jinak nemohl jednou ranou zabít a navíc…cítil by vůni lidského těla a ne... Poplašně se rozhlédl po pokoji. Bylo v něm šero,ale naprosto dokonale rozeznal křeslo,které bylo u jeho postele a na něm spícího mladíka.Na nohou,přitažených k tělu, spočívala zrzavá hlava. Slyšel jeho pravidelný dech. Nevypadá nebezpečně,usoudil po chvilce zkoumání jenže žádný upír není bezpečný.  Chtěl se zvednout,ale náhlá ostrá bolest ho přinutila zase si lehnout a neubránil se lehkému výkřiku. To  trhnutím vzbudilo spícího,který se na něj okamžitě zaměřil.

 

„Ještě by ses neměl hýbat.Mohl by sis ublížit.“ Mladík ležící na posteli zaměřil svůj zkřivený pohled na svého zachránce. Je nějak moc starostlivý. Zajímalo by mně,jestli by byl tak starostlivý,kdyby věděl,že stačí jediný pohyb a mohl by zemřít,zajímalo ho a v očích se mu zablesklo. Musím ale usoudit,že má odvahu a je velmi zručný… a sexy.

„Prozatím tu budeš muset zůstat,ale jakmile se ti víc uleví,nechám tě jít. Teď by sis ale zadělal leda tak na svoji vlastní smrt.“ Zadíval se na něj. Ta už mě dostala kamaráde,pomyslel si pobaveně. „Co jsi tam vůbec dělal?“ Koukal se na něj,ale mlčel. Pokrčil rameny. „Nechceš mi to říct,tak neříkej.Mohl bys mi ale říct,jak se jmenuješ.“ Mladík odpověděl hned.

„Chriss,“

„Takže,CHrissi,abys věděl,co jsem ti udělal. Rána na tvém pravém boku byla hluboká,ale  tenká. Důkladně jsem ti ji vyčistil a zašil,což si pamatuješ. Pak jsem ti to obvázal. To je asi tak vše. Teď tě tu nechám,vidím,že nejsi moc mluvný,takže budu vedle. Kdybys něco potřeboval stačí zmáčknou tenhle červený čudlík,“ podal mu malý ovladač a odešel z pokoje. Chriss za ním jen pokukoval. Taky se mohl představit, nezdvořák  jeden,řekl naštvaně. Ale musím uznat,že v těch kalhotách  má pěknej zadek,šibalsky se usmál a s tímhle úsměvem usnul.

Probudil se s vyschlým hrdlem. Rozhlédl se,jestli v pokoji není ten kluk co mu pomohl,ale nikde nikdo. Pak si vzpomněl na ovladač a červený čudlík. Za okamžik vešel mladík,v černých kalhotách a polo rozepnuté košili. V krku měl víc sucho než před tím.

„Mám sucho v krku a tady není…“

„Dojdu pro to.“ Otočil se a zmizel. Chrisse jeho reakce překvapila. Proč se tak chová?... Je tak odměřený. A ty stíny v jeho očích. Dělalo mu to starost,ale sám nevěděl proč.  Za chvíli se otevřeli dveře a objevil se kluk se skleničkou v ruce. Položil ji na noční stolek vedle postele. Opatrně chytil Chrisse podpaží a vytáhl ho trochu víš,aby se mohl líp napít. Chrissovi se tahle péče líbila,ale žralo ho,že nevěděl,co se to s ním  děje.Podal mu skleničku a dal se na odchod,ale Chriss ho zastavil.

„Děje se něco?“

„Proč myslíš,“

„Ze začátku jsi mluvil,ale teď neřekneš ani jedno slovo pokud teda nemusíš….a to není moc často. Vypadá to,jako bychom  si vyměnili role. “ Mladík se na něj podíval. Teprve teď si Chriss všiml,že má velké fialové oči orámované dlouhými  řasami. Semkl rty. Chrissova otázka ho zmátla a trochu zaskočila. Copak je to tolik vidět? A vůbec, proč ho to zajímá? A co je mu do toho? ,rozčiloval se v duchu.

„Vůbec nic. A navíc tobě do toho nic není.“  Odsekl podrážděně. Tohle si Chriss nehodlal nechat líbit.

„Fajn. Já mohu klidně odejít v tom není žádný problém. Nehodlám tu zůstávat s nemluvný…no..víš kým..,“ zvedl se z postele,ale podlomila se mu kolena. Sotva ho stačil zachytit. Vzal ho opatrně do náruče. Chriss ho automaticky objal kolem krku. Hezky voní,  líp než jakákoli jeho kořist,a víc se k němu přitulil. Trochu s sebou trhl,když se k němu tak těsně tulil,ale nějak nad tím jenom mávnul rukou. Opatrně ho položil na postel.

„Ještě chceš někam jít?“ Zeptal se podrážděně. Chriss se mu díval do očí.  Zračila se v nich bolest. Ovšem né fyzická,ale psychická.  Odtáhl se od něj a šel pryč.

„Řekni mi aspoň,jak se jmenuješ.“ Zastavil se. Naklonil hlavu dozadu a vypadalo to,že se nezmáhá na odpověď. Po chvilce ticha nakonec promluvil.

„Leo,“  zašeptal a odešel z místnosti. Takže  Leo,převracel si to jméno stále v hlavě. Copak se ti stalo,Leo. Podíval se z okna,kde začalo svítat. Cítil,jak se jeho kůže mění,ale přesto zůstávala bledá. Chtěl se posadit,ale ostrá bolest v boku ho nenechala. Proklínal ty lidský kretény ,které mu thle udělali. Kdyby nevěděl,že je dostal on,zabil by je i jejich rodiny. Tvář mu osvětlilo vyšlé slunce.

…………………………………………………………………………………………………………………

Leo se procházel po domě. Jeho kůže na rozdíl od Chrissovi,zůstala taková,jaká byla v noci. Jen oči trochu zesvětlili,až téměř zářili. Co se to se mnou jen děje,uvažoval. Poslední dobou se mu vracely nehezké vzpomínky ,ale když byl v blízkosti Chrisse,cítil náhlé zvýšené vzrušení a celým tělem mu projel mráz. Ty jeho šedivé oči ho přímo hypnotizovali,až dováděli k šílenství. Měl nutkání se přisát na jeho rty a už nikdy se od nich neodtrhnout. Dotknout se jeho bledé kůže a.. zakroutil hlavou. Byl zmatený. Nevyznal se ve svých myšlenkách,a už vůbec ne ve svých citech,natož ve svých odporných vzpomínkách. Proto se k němu choval tak chladně. Možná víc než chtěl. Začínal se cítit trochu provinile. On za nic přece nemůže,to jeho myšlenky ho takhle matou a i to,co zažil v dětství. Otevřel dveře a vyšel na balkon. Bylo krásně. Slunce už plně vyšlo a začínal se oběvovat šum probouzejícího se města. Zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu. Všechny ty povídačky,že upíři nesmějí na slunce byl jen pouhý kec.  Stál tam několik hodin. Bylo mu tam příjemně,ale pak si vzpomněl na Chrisse. Dveře nechal otevřené a šel do ložnice. Pomalu otevřel a zjistil,že Chriss spal. Tak vydýchaný vzduch,zašklebil se. Potichu,aby Chrisse nevzbudil přešel k oknu a otevřel ho. Do pokoje se okamžitě dostala nová,čerstvá dávka vzduchu. Podíval se na něj. Vypadal tak klidně a byl nádherný. Sáhl mu na čelo. Už nebylo tak rozpálené a on si zhluboka vydechl. Kdyby ho tu měl déle než předpokládal,nevěděl,jestli by se udržel. Chriss byl celou dobu vzhůru. Když slyšel otevírání dveří,rychle zavřel  oči a byl zvědavý,co Leo dělá v jeho pokoji. Cítil jeho dotek  ruky na svém čele a moc se mu to líbilo. Raději nechal oči zavřené a čekal,co se bude dít dál. Leo mu nadzvedl peřinu,aby zkontroloval ránu. Všiml si,že přes obvaz lehce prosakovala krev. Došel tedy pro nové obvazy a dezinfekci. Lehce Chrisse nadzvedl a odmotal mu starý obvaz. Rána vypadala už dobře,ale sem tam krvácela.  Proč,to Leo vůbec nevěděl. Znovu to vyčistil. Chrissovi tohle nebylo příjemné,a neubránil se křečovitému stažení a bolestnému zasténání.

„Promiň,“ zašeptal Leo a už opatrněji ho ošetřoval. Pak ho znovu nadzvedl a ránu zavázal novým obvazem. Když bylo hotovo,podíval se na něj. Chriss věděl,že se na něho dívá a byl z toho lehce ne svůj. Natáhl ruku a pohladil ho po tváři. Jeho ruka byla tak jemná,že se lehce usmál. Leo to viděl a zamračil se. Odtáhl ruku a rozzlobeně se na něj zamračil.

„Jak dlouho už jsi vzhůru,“ ledový hlas naznačoval,nepříjemné chvilky. Chriss otevřel jedno oko. I to jedno oko stačilo na to,aby viděl Leův zamračený výraz.

„Už co jsi otevřel to okno.“

„Dobře,“ opět chtěl utéct z pokoje,ale Chriss ho nenechal. Tak to teda ne…. tak rychle neutečeš,v očích mu lítali čertíci. Náhle prudce vykřikl a chytil se za ránu na boku. Leo se poplašně otočil a okamžitě mu přiskočil na pomoc.

„Chrissi!Kde tě to bolí!“  Leo byl celý nesvůj a nechtěl,aby se mu přitížilo. Chriss naznačil levou rukou,aby šel blíž. Skočil na to! Zaradoval se. Když už byl dostatečně blízko,zajel mu Chriss levou rukou do vlasů a přitáhl si ho ke rtům. Leo nestačil nijak zareagovat. Chvíli nevěděl,co se děje,ale Chrissův polibek byl tááááák něžný a chtěl ho prostě chvíli držet. Chtěl cítit,že ho má někdo v objetí. Pak mu to ale  došlo. Odtrhl se od něj a odešel k oknu. Chvíli se do něj díval a pozoroval město. Hlavou se mu honily tuny myšlenek. Chriss ho sledoval a nevěděl co bude dál. Přejel jazykem horní ret. Krásně líbá,i když se moc nezapojil. Ale co,kdo si počká,ten se dočká. Jenže neočekával tak prudkou reakci. Leo k němu přišel a pevně ho chytil za bradu.

„Co si sakra myslíš!“ Vyjel na něj. Chriss jenom zamrkal. „Víš jak jsem se lekl?Jsi normální?!“ Pořád se mu díval do očí. Chriss v nich už zase našel bolest a nepříčetný vztek. „O co ses to k sakru pokoušel,chtěl si mi přivodit infarkt?!“ Prudce přitáhl jeho hlavu ke své a hladově ho políbil. Teď nestačil zareagovat Chriss. Jeho rty byly krásně teplé… Co to tady dělám… přemýšlel nad sebou Leo. Chriss vycítil,že v polibku váhá  a přitáhl si ho tak blízko,až se musel Leo nad něj sklonit a položit si pravé koleno na postel. Na chvilku od něj odvrátil pohled a zadíval se z okna.

„Tohle..“ Podíval se mu zpět  do očí, „Už nikdy nedělej.“Chriss váhavě přikývl a Leo mu opět spočinul na rtech,teď už něžněji. Pak, jako by se něčeho lekl, ucukl a ve  vteřině  zmizel z pokoje. Chriss ležel na posteli a nevěděl,co si má myslet. Co se mu to k sakru jenom stalo, že se tak chová? Byl odhodlaný to zjistit. Za každou cenu. Nějakou dobu ještě upíral svoje šedivé oči do přítmí pokoje, než konečně usnul.

………………………………………………………………………………………………………………………………………

Ráno. Ptáci řvali jak o závod a venku bylo rušno. Město se probudilo. Ležel na gauči a lehce oddechoval. Nevšiml si,že k němu někdo přišel a pohladil ho po vlasech. Něžně. Motýlým dotekem. Díval se na něj s láskou v očích,přesto že vůbec nevěděl,kdo to je. Mohl to být třeba masový vrah,ale svoje city by nezměnil. Vůbec nevěděl proč. Znali se teprve dva dny a už se mezi nimi dělo cosi zvláštního. Nikdy dřív,ani po ty dva dny,co tu byl,tak o tom vůbec nepřemýšlel. Přitáhl mu přikrývku blíž k tělu a odešel do kuchyně. Řekl si,že udělá Leovi snídani. Když už se může pohybovat,tak aby mu splatil tu jeho krááásnou péči.

Za nos ho zatahala vůně slaniny. Nejdřív otevřel jedno oko a pak druhé. Promnul si oči a sjel pohledem ke kuchyni.Slyšel odtamtud tichý pískot  a šel se tam radši podívat. Vešel do kuchyně a neubránil se úsměvu. Chriss poskakoval okolo sporáku a k tomu si pobrukoval. Okolo pasu měl omotanou zástěru. Velmi mu to slušelo. Uvědomil si jednu věc,chtěl by ho tady vídat každé ráno,po celý svůj život.  Leo se zasmál,tentokrát nahlas. To upoutalo Chrissův  pohled. Zadíval se ke dveřím. Leo se opíral o futra a smál se.Byl to melodický,až hypnotizující smích. Nevydržel to a usmál se taky.

„Takhle ti to moc sluší,“ pronesl,když se dosmál. Nádherně se směje,zamyslel se Chriss. Náhle ho však bodlo v boku a musel se chytit sporáku,aby neupadl. Jenže se naneštěstí chytil za tu rozpálenou část a popálil si ruku. Bolestě vykřikl a málem by spadl na zem,kdyby ho  Leo v mžiku nepodpíral a nepomohl mu k židli. Potom se dal do kontroly jeho dlaně. Byla celá rudá,ale nebylo to nic vážného. Pofoukal mu ji a přešel opět k lékárničce. Opět ho začal ošetřovat.

„Jsi hrozný nešika,“ řekl mu s úsměvem. Je krásný když se usmívá.

„Úsměv ti moc sluší,přesto jsem ho na tobě vyděl jen dvakrát.Co se děje?“ Leo se ihned zachmuřil,obvázal mu ruku a odešel z místnosti. Chriss neváhal a šel za ním. V obýváku se mu ztratil,ale viděl pootevřené dveře na balkon. Vyšel za ním. Opíral se o zábradlí a upíral pohled na město po sebou. Chriss si stoupl vedle něho.

„Když jsem byl malý,matka mi jednou vyprávěla,že než poznala mého otce,žila šťastně. Než jsem se narodil já,bylo všechno v pořádku,ale s mým příchodem nastaly problémy.“ Spustil. „Jak jsi už jistě pochopil,jsem upír a všiml jsem si,že ty taky. Matka tohle o otci věděla,a přesto podstoupila to riziko a milovala se s ním. Načež já jsem toho živým-mrtvým důkazem. Po mém narození mě matka začala nenávidět a občas i týrat. Říkala,že to dělá z lásky ke mně,“ Sarkasticky se zasmál,povytáhl dlouhý rukáv a ukázal Chrissovi široké jizvy na zápěstích. Ten se nad nimi zhrozil. „Přivazovala mě ostnatými dráty ke zdi… z lásky…. Jednou jsem nešťastnou náhodou viděl,jak matka ječí na mého otce a ten ji uhodil takovou silou,až se praštila o zeď. Upadla do bezvědomí  a  toho můj otec využil a vysál z ní všechen život. Přesto,že mě nemilovala a ošklivě týrala,byla to jediný člověk,kterého jsem ve své blízkosti měl. Musel jsem jí přijít na pomoc. Jelikož jsem zdědil otcovu sílu a byl jsem mladý,bez problému jsem ho v souboji zabil. Matku jsem pak odnesl na hřbitov. Tam jsem ji položil hrobníkovi na práh a odešel jsem.“ Chrissovi se ježili chloupky na krku. Neměl to jednoduché,usoudil nakonec.V tu chvíli mu chtěl dát všechnu lásku světa. Že je upír poznal hned,jakmile spatřil jeho oči. Přešel k němu a zezadu ho obejmul. Leo se k němu otočil tváří.

„Vždy,když se na tebe podívám,nebo jsi nablízku,cítím zvláštní pocit a nutkání….. nutkání.. obejmout tě a milovat se s tebou,ale dělá mi to velkou  bolest. Neumím někomu opětovat city a bojím se,že bych tě nějakým způsobem zranil.“ Chriss na něj hleděl a nevěděl co říct. Teď už chápal jeho odtažité chování. Přitiskl se k němu ještě víc.

„Neboj se. Neublížíš mi..“ zašeptal mu do ucha.Leo nebyl schopný jediného slova. Jen si vychutnával jeho blízkost. Jeho dobrovolnou blízkost. Nějak podvědomě cítil,že by mu nemusel ublížit,ale ta nejistota.... Dlouhou chvíli ho držel a dokazoval mu,že je tu s ním. Dva dny stačí na to,aby se upír zamiloval,pomyslel si potom Chriss oddaně. To že k němu něco cítí si uvědomil hned v tu chvíli,kdy ho našel spícího na gauči. Leo na nic neváhal. Otočil se  mu v obětí  a něžně,ba přímo zoufale přitiskl svoje rty na ty jeho. Ochutnával to ,co mu tak oddaně nabízel a nehodlal s tím jen tak skončit. Pravá ruka zabloudila do jeho vlasů a levá ruka zabloudila směrem dolů,kde začínaly  být Chrissovi těsné kalhoty. Jemně promnul v dlani vybouleninu na kalhotách a  Chrissovi uniklo slastné zasténání. Toho Leo využil,aby se mu dostal do jazykem do pusy. Nezapomněl prozkoumat každou štěrbinu, každé zákoutí jeho sladké pusinky a do toho ho jemně mnul. Chriss mu sténal do úst a i on  na tom nebyl zrovna nejlíp. Myslel že napětím vybouchne.  Opatrně ho vzal do náruče a za neustálého líbání s ním přešel do ložnice. Tam ho položil do saténových přikrývek. Jazykem mu zběsile přejížděl po šíji a občas mu ožužlal  ušní lalůček.

Chriss se pod ním svíjel vlnami  slasti. Tohle pěkně dlouho s nikým nezažil. Aby ale nezůstal po zadu,neobtěžoval se lámat si hlavu s jeho košilí a za okamžik vzduchem prolítlo pár knoflíčků a za nimi sama košile. Leo se pro sebe usmál. Jazykem sjel z krku až na hruď a zuby obratně rozervával knoflíček po knoflíčku a každý kousek odhalené kůže obdaroval vášnivým polibkem. Prolíbával si cestičku dolů,až narazil na lem kalhot. Stejnou cestu absolvoval jazykem,ale nahoru.  Olíznul mu bradu a přes bradu mu olíznul rty,nos a čelo. Zadíval se na něj a mlaskal. Jeho kůže byla tak sladká,přímo sváděla k zakousnutí. A on odolával,i když to bylo velmi,velmi lákavé. Nahnul se nad něj a noc nedělal. Jen se mu díval do těch nádherných očích,ve kterých se ztrácel.

Chriss si musel olíznout rty,aby mohl promluvit. To gesto Leo s nadšením a hypnotizovaně  pozoroval.

„Tak..pane upíre…co bude dál?“ optal se Chriss. Leo se usmál a hlavu poblíž blíž k té jeho.

„A co pak byste si přál, Velectěný pane.“ Olíznul mu rty. Chriss syknul vzrušením. Tak dlouho s nikým nebyl,že se vzrušil pod tím jeho laskáním snadno. Chytil ho za hlavu a prudce políbil.

„Co kdybyste pokračoval v tom,co jste měl v plánu?“ Musel se tomu zasmát. Chriss hrozně rád poslouchal jeho hlas. Sametový,jemný jako ta nejjemnější látka na světě.  Přikývnul jeho přání a začal se náruživě věnovat jeho bradavkám. Dával jim takovou péči,až naběhly vzrušením. Pak pomalu,velmi líně sjel rty dolů až k lemu kalhot a polibky střídal s kousáním.  Rukou mu rozepnul pásek a pak pomalu dolů stáhnul zip. Chriss sledoval každý jeho pohyb a když mu stahoval kalhoty i se spodním prádlem,zasténal. Jeho vzrušení bylo až bolestné. Leo se zadíval na jeho chloubu a mlsně se přitom olíznul. Pak sklonil hlavu a začal se mu věnovat. Jazykem přejel celou jeho délku. Sem tam kousnul,zacucal a políbil. Chriss slastně sténal. Ruku mu zapletl do vlasů a přitlačil. Leo mu vyhověl a vzal ho celého do úst. Teplo,které ho objalo bylo přímo nesnesitelné a on téměř vykřiknul. Přitlačil rukou ještě víc a Leo ho tak víc vtáhnul do sebe.  Chriss viděl před očima hvězdičky.

Když Leo ucítil první cuknutí orgasmu,opustil ho a opět se věnoval jeho rtům. Neubránil se smutnému zasténání,když ho opustil,ale hned vzápětí zasténal slastí. To když mu Leo přejel po otvoru nasliněným prstem a hned mu ho tam strčil. Jemně s ním pohyboval sem a tam. Chriss se prohnul do luku a zasténal nahlas jeho jméno. Přidal druhý a třetí prst. Při třetím ho to trochu bolelo,ale bolest vystřídala slast. Vztáhnul ruce a přitáhnul si ho k sobě.

„Nebylo by fér,kdybys byl oblečený a já nahý.“ Zašeptal mu do ucha a přetáhl mu přes hlavu tričko.tím ho donutil,aby z něj prsty vyndal. Pak mu rychlostí blesku rozepnul kalhoty a odhodil do kouta. Kousnul ho do ucha.

„Takhle je to fér.“ Leo mu olíznul pulzující žílu na krku. Aspoň že oběh krve u upírů je normální jako u lidí.

„Tvoje krev…“ zašeptal. „nádherně voní.“ Chriss se usmál.

„Děkuju za lichotku pane.“ Leo jen kývnul.

„Bude to trochu bolet,ale slibuju,že ti neublížím.“ Zašeptal. Chriss se důvěřivě usmál.

„Já vím.“ Ucítil tlak a jen stěží  dokázal povolit svaly.

„Uvolni se..“ políbil ho na krk. „nebo to bude bolet.“

„Já se snažím,ale..“ umlčel ho rty. Líbal ho čechral rukama jeho vlasy,aby nějak odvedl jeho pozornost. Bingo. Svaly povolily a on měl tak možný vstup. Opatrně do něj pronikal,až mu trochu vytryskly slzy bolesti,které Leo slíbal. Konečně byl v něm až na doraz a chvilku se nehýbal,aby si zvykl,že je v něm. Oba zrychleně dýchali. Leo byl na pokraji svého ovládání,ale pořád se držel. Nemohl mu způsobit bolest a ani nechtěl. Za ty dva dny si ho tak oblíbil. Něco ho k němu poutalo,jakoby nějaké zvláštní kouzlo a když se pak zkusmo pohnul,bylo to na něj moc. Začal přirážet a oba dovádět ke hvězdám. Chriss srovnal svoje pohyby s jeho. Jenže v Chrissovi se něco zvedlo. Chtěl ochutnat jeho  krev. Leo jakoby to poznal,za neustálého přirážení nabídnul svůj krk těm krásným rtům,ve kterých se blýskaly dva bílé špičáky.

„Jsi..jsi si jistý?“ zasténal Chriss. Leo mu vtisknul téměř až cudný polibek.

„Nikdy jsem si nebyl jistější.“ Přikývnul a párkrát mu krk olíznul. Leo začal pomaleji přirážet. Nechtěl,aby to bylo tak rychlé,ale věděl že to krátké bude a že jejich příští milování bude delší. Najednou si něco uvědomil. Chtěl,aby tu zůstal. U něj. Chtěl ho denně vídat ve své posteli a u sebe v náručí. Jeho myšlenky přerušil tlak na krku a signál menší bolesti,jak mu špičáky prořízly kůži a zakousli se do masa. Cítil jak přímo hltá jeho krev a kupodivu ho to ještě víc vzrušovalo. Chriss sál a sál a přitom se  trochu prohýbal pod vlnami slasti. Jeho krev byla tak sladká,že se jí nechtěl vzdát,ale poslední příraz a oni spolu vylétli ke hvězdám. Ztichlým bytem se nesl výkřik  dvou mužů,navýsost spokojených. Leo se zhroutil na Chrisse a chvilku jen tak ležel. Byl vysílený a navíc Chriss ještě nepřestal sát jeho krev.

„Chrissi..“ zašeptal a trochu se od něj odkulil,aby ho už nechal. Chriss se trochu zarděl.

„Promiň.“ Zašeptal a vtisknul mu omluvný polibek. Pak vstal a odkudsi vzal ručník a otřel jím jak Lea,tak sebe. Pak se k němu přitulil a oba přikryl dekou. Vdechoval krásnou vůni jeho těla a bylo mu dobře.

„Děkuju,“ zamručel Leo. Chriss ho pohladil a ještě víc se přitulil. Chvíli poslouchal Leovo poklidné oddychování,když Leo najednou promluvil . Byl téměř mezi spánkem a bdělostí,ale spánek měl navrch. Přesto promluvil.

„Chrissi?“

„Hm?“ zabručel.

„Zůstaneš…zůstaneš tu se mnou?“ Chrisse tahle otázka trochu překvapila,ale ani ne tak moc. Sám byl rozhodnutý už předem. Ale když mu chtěl odpovědět,zjistil že spí.

„Zůstanu s tebou,“ řekl do ticha pokoje a pak usnul taky. Proč nezůstat s tím koho milujete,i když se znáte krátkou chvíli.

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

moc

(Nikča, 5. 2. 2012 17:31)

To je tak pěkné spíš skvělé :-D

......

(Naku, 18. 7. 2010 20:08)

..MILÁČKU KDE SE COURÁŠ?!!..PROČ NEJSI NA ICKU ANI FB!!!!!...NAKU TĚ POSTRÁDÁ!!!!

Oh lala

(PENIS! *Shagunka*, 18. 7. 2010 19:59)

Naku....to je kurevsky skvělé, moc se mi to líbilo, a to víš že moc Yaoi už nečtu...jsi moje...sweethearth...xDD

aaaaaaaaaaa!

(Haku, 17. 2. 2010 21:15)

Srdiecko plesa a ocicka svietia stastim.Nadhera.

:-)

(Ebika, 17. 2. 2010 19:00)

Páni to bylo famózní moc pěkná povídka:D

........................

(Sára, 18. 11. 2009 19:13)

dokonalí