Jdi na obsah Jdi na menu
 


Per atria Mortis 2.část

24. 12. 2010

„Pročpak by jsi to dělal,cukrátko? To by jsi byl na mě tak zlý? Vždyť víš,jak moc mi záleží na mé image…“ zapředl smutně Sera a lehce do něj drcl. Andy tak dokonale podělal tah,který právě prováděl a na papíře byla, místo písma,obří kaňka. S ledovým klidem,který se měl v co nebližší chvíli proměnit  v obrovský výbuch,položil pomalinku štětec na hadřík a celým tělem se otočil na něj. Na tváři mu zacukali koutky,když se přibližoval svým obličejem,k tomu jeho svůdnému,který byl pln očekávaní. Pomalinku se naklonil těsně k němu,na dosah rtů. Střídavě sjížděl očima z očí na rty a naopak. Mrazení  jež měl v zádech se nedalo přehlédnout,ale to připočítával vzteku,který s ním otřásal.

„Víš,Serínku,já bych vážně nesázel na to,že to neudělám víš?“ vrněl pro změnu Andy a využil příležitosti,kdy očima chytil ty jeho a nenápadně uchopil do ruky černou barvičku. Nutno dodat,že jejich školní uniforma obsahovala bílou košili.

Pomaloučku ruku s černou barvou přemisťoval blíž k Seraovi. Ten byl tak zaměstnaný jeho očima,že prostě neměl možnosti všimnout si jeho záměru. Hltal Andyho půlnoční oči,které prosvítaly skrz blonďatou patku. Jeho blízkost ho z ničehož nic rozechvívala až po konečky prstů,což se mu při jejich „hrách“ ještě nikdy nestalo…a že si spolu „hráli“ ob jednu hodinu každý den. Chtěl..vlastně ani nevěděl co chtěl,ale byl si jistý,že si nikdy nevšiml,jak moc zvláštní oči Andy má.

 

Na hlavě ucítil nepříjemné vlhko,jež stékalo z jeho hlavy a vytvořilo tak na čistě vyprané bílé košili,černé dálnice. Nevěřícně hleděl do „rozžhavených“ očí,které si ho výsměšně měřili. Jasně říkali: „Já jsem ti říkal že to udělám“. Košile se mu ze předu i ze zadu přilepila na tělo,což bylo pro Serau velmi nepříjemné. Ve třídě to v ten moment zašumělo a všechny páry očí se otočily na své dva spolužáky,jež se propalovali očima.

Andy, při jeho výrazu, chtěl vyprsknout smíchy,protože černá barva neumazala jenom jeho oblečení,ale taky obličej,takže teď vypadal,jakoby se mu rozmazal make-up. Zachoval si však nepřístupný chladný výraz a významně na něj zamrkal řasami.

„Ještě pořád jsi toho názoru,že to neudělám?“ sledujíc jeho vražedné oči,se na něj zaculil,jelikož musel nějak uvolnit zatnuté svaly kolem pusy.  Cítil jak z něj spadl menší kamínek. Konečně  mohl nějak uvolnit svůj potlačovaný vztek a ještě ke všemu na největším frajírkovi na celé jejich škole exotů. Zkrátka úleva spojená s velkou dávkou slasti. Věděl,že u barvy to dneska neskončí a tak s velkým vzrušením čekal na jeho reakci,které se nemohl dočkat.

 

Mrazivé ticho v učebně přerušila profesorka Amaya,která místo svého obvyklého tichého šepotu docela solidně vřískala.

„Andy Sad!!!“ vřeštila jako když jí na nože berou, čímž si spolehlivě vysloužila pozornost všech ostatních. Včetně Andyho a Sera,kteří by po sobě nejradši skočili a uškrtili by se navzájem. ..nebo něco jiného? „Co to má znamenat! Zbláznil jste se?!“ rychle popadla svůj kapesníček,který vždy nosila v penále a málem se zabila,když se řítila k Seraovi,aby mu utřela obličej. Ten jen tiše seděl,ani nedutal. Profesorka Amaya ocucala kapesníček a k Seraovému zděšení ho začala pečlivě otírat.

Andy,který se na ně dva díval s naprosto  vytřeštěným výrazem překvapení a absolutní stupidností nad celou situací se, ani po necelé minutě, začal příšerně smát. Pohled na fanatickou nadrženou profesorku a na překvapeného upatlaného krasavečka první třídy,ho nemohl nechat chladným. Lámal se v lavici smíchy,až nemohl popadnout dech.

Profesorka přestala otírat jeho vykolejeného spolužáka,jenž se nezmohl ani na jediné slůvko, a přísně si ho měřila pohledem,který naznačoval…radši ani nechtěl vědět co. „Vy! Budete! Po! ŠKOLE!“ ječela jako utržená ze řetězu,až si musel pročistit uši. Po škole. To si snad myslela,že ho to nějak vytrhne,nebo že mu to ublíží? Haha…V prvním ročníku dokonce dělal problémy jenom proto,aby zůstal po škole. Kupodivu měl rád,když byl sám ve škole a nikdo z otravných studentů nebyl v dohledu. Mohl se tak víc uvolnit a věnovat se své práci,jež pro něj byla důležitá a kterou měl rád. Klid a ticho. To bylo to,co on miloval. Šum moře, šustění listí,když si s nimi pohrává vítr…

S velmi pobaveným pohledem „kajícně“ kývnul na srozuměnou. Profesorka vítězně zvedla bradu,naposledy „ocucňala“ Serau  a vrátila se zpět na své původní místo. Přesně v ten moment zvonilo na konec hodiny a všichni mohli s výdechem spokojenosti,opustit třídu. Andy si rychle uklidil pomůcky,odevzdal dnešní práci a rychle se vytratil ze třídy,než si odchytnou nakvašené dojnice a budou chtít z něj vytřískat duši,že si k němu vůbec něco takového dovolil. Mohly být rády,aspoň se o něj mohli postarat a on nepochyboval o tom,že by ho rády umyly. Znechuceně se zašklebil už asi po páté za jeden den a odešel do skřínek pro cvičební úbor.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………

Netrpělivě stepoval před tělocvičnou jako první a čekal na tělocvikáře,až se uráčí odemknout tělocvičnu. Taky nechápal proč se musí zamykat. Jaký imbecil by se táhnul z žíňkou na zádech a odnesl si ji domu? Jen nějaký narušený náctiletý dement,co se ani po tělocviku nemůže vysprchovat a pokaždé zasmradí celou třídu,že by se z toho jeden pozvracel. Tohle on vážně nechápal. Když je zpocený a ulepený,je přece prioritou číslo JEDNA!,se jít osprchovat a ulehčit tak život ostatním..že by to zkusil i on? Třeba by vymřela polovina jeho třídy… To není špatný nápad.

„Co tu děláte, Sad?“ optal se ho hrubý hlas za jeho zády. Pomalu s nezájmem pootočil hlavu,aby zjistil kdo to je. Díval se do modrých očí jejich tělocvikáře.

„Je přece hodina tělocviku ne?“ opáčil a dál se tím nijak nezaobíral. Neměl na to náladu,protože .. protože prostě neměl. Tělocvikář vytáhl ,s mrmláním něčeho neurčitého , klíče a konečně odemkl,jak ji Andy nazýval, Mučící místnost pro debily, a pustil ho dovnitř. Andy nasál typický smrad tělocvičny a zvedl se mu žaludek. To tu nikdo neumí větrat?M,pomyslel si trpce,ale kdyby měl řešit všechno,co mu na téhle škole vadí,nedělal by nic jiného.

„Mohl by jste změnit svůj přístup k lidem na této škole.“ Neodpustil si připomínku,která Andyho absolutně nezajímala.

„Nechce se mi.“ Odešel na druhý konec tělocvičny,kde si kecl na zem. Nevnímal hlasité projevy profesora,na téma „Drzí žáci“ a jen se líně opíral o zeď,přimhouřenýma očima sledujíc plnící se tělocvičnu. Čím víc lidí přicházelo,tím víc mu to přišlo jako někde v nějakém mraveništi,na které by okamžitě zavolal deratizátora. Mohlo se zdát,že je Andy velmi agresivní,ale on jen prostě nesnášel lidi kolem sebe,jež měli plnou hubu keců,ale skutek utek. Lehce trhnul hlavou,když zpozoroval,že se do tělocvičny nakvartýroval Sera. K jeho veliké nespokojenosti byl čistý a jako ze škatulky. Určitě se šel vykoupat,parchant jeden,pomyslel si Andy,ale dál jen seděl a jen pozoroval.

 

„Ahh!!Sera…ty si táák miloučký!“

„Sera,ty máš tak hebké vlasy!“

„Budeš se mnou ve skupině, Sera?“

„Jaký máš krásný úbor!!“..a bla bla bla… Bože,banda dilinek,letící na exota plus mega harém rovná se? Debilní vymytý držky, nadával silně v duchu,protože se to už vážně nedalo ignorovat.

„Ah Serínku,ty táák krásně voňánkuješ,“ napodobil vzteky dívčí hlas Andy a pronesl to dostatečně nahlas,aby to Sera slyšel. Taky že slyšel a otočil se na něj. V očích se mu blýskalo jako při prvních jarních bouřkách a jeho úsměv  řezal jako motorová pilka.

„Ale mucíčku. Nežárli na ně..“ vrněl tichounce,ale kdyby si nevšiml ostří,které se za šepotem ukrývalo,byl by totální idiot. „Ty víš,že moje tělo patří jen tobě..ovšem.. Jak jsi to mohl na takovou dálku slyšet?“ poklepával si prstem o rty,jakože přemýšlí nad tak stupidní otázkou.

„Slyšel to díky tomu,že je téměř slepej a slepcům se přece vyostřujou ostatní smysli ne?! Přes ty hnusný vlasy nemůže nic vidět!“ odpověděl za Sera jejich další debilní spolužák. Andy se lehce zamračil,ale nedal nijak najevo,zda ho to urazilo nebo ne. Jen se lehce pousmál,což bylo děsivé. Všichni viděli jenom jeho rty,jak se roztahují do (ne)milého úsměvu a piercingy se mu lesknou ve světle zářivek. Přes bílé zuby přejel jazykem a dodal tak na děsivosti svého vzhledu.

„Tohle bylo od tebe velmi milé,Charlie. Konečně se projevila tvoje inteligence a schopnost se vyjadřovat za jiné.“  Ledový klid zamrazil Sera v zádech. Musel přiznat,že se mu odpověď Charlieho vůbec nelíbila. Cítil v sobě menší vztek na jeho pitomou připomínku a absolutně nechápal proč. Jindy by s ním souhlasil. Co se to změnilo?....

„Ale no tak Chari,nech ho být. Nevidíš,že je daleko slabší než ty? Určitě by se zlomil,kdybys do něj píchnul prstem.“ Varovala ho Narina,uječená spolužačka,snící o Seraovi.

Andy se dál v klidu nerušeně usmíval,v hlavě si rovnajíc myšlenky. O téhle škole,o lidech..o tom zvláštním pohledu,který teď Sera měl. Nemohl si všimnout,že ho Andy pozoruje,protože vlasy mu zakrývali obě oči,ale ten měl skvělý výhled na jeho tvář a tak si ji hodlal prohlédnout. Snad tam uviděl záchvěv vzteku? Jestli ano,tak proč? Kvůli němu? Ne, to ne. Andyho nenáviděl..tak proč?

Opřel si ruce o kolena,nevzrušeně hledíc do Charlieho tváře.

„Já osobně si myslím,že by se on,zlomil,kdybys do něj píchla tím gelovým prstem. Co si budeme nalhávat,nemá v sobě ani špetku svalu a to,co obaluje jeho kostru,je jenom samý tuk.“ Omluvně si dal ruku před pusu. „Ups,oprava. Myslím si,že by ses do něj spíš zabořila…jako do želatinky…čvachty čvacht…brr,to je odporné.“ Zamručel zženštilým hlasem,rychle mávajíc prsty ve vzduchu,jako nějaká hysterka.

Očividně to Charlieho urazilo,protože si stoupl těsně před něj. Myslel si,že nad ním stojí výhružně,ale Andymu to přišlo,jakoby stál u mušle na záchodech.

„Cos to řekl ty malej hajzlíku?“ chytil ho za lem šedivého obyčejného trička,vytahujíc si ho k sobě nahoru. Neohroženě a s naprostým nezájmem a úplnou,ale úplnou, ignorací opětoval jeho pohled. Tohle úplně miloval. Vytočit je svým chováním k nepříčetnosti a pak se jen dívat,jak brunátní vzteky,když je klidný a nijak na ně nereaguje…nebo aspoň nereaguje tak,jak by si ostatní přáli.

„Byl bys tak laskav a pustil mě? Nerad bych,abys mi ušpinil svými tučnými prsty, umatlanými od pomazánek všeho druhu,moje oblečení. Přece jen,jsem čistotný kluk.“ S velkým nadšením sledoval,jak se Charlie přestává ovládat. Právě v tuhle chvíli se cítil jako sadomasochista,protože byl potěšený z jeho reakce,ale nemohl si pomoct. Lepší pocit snad ještě nikdy nezažil…což bylo smutné…

„Ty malej,zasranej…!“ rozeřval se na něj a chtěl ho uhodit. Andy se však prudce vyškubnul,skrčil se a poodstoupil stranou. Pěst mířená na něj tak skončila ve zdi. Ozval se ohromný křik naplněný bolestí s peprnými sprostými slovy. Blonďatý chlapec na něj nechápavě koukal,prstem ukazujíc na jeho zlomenou ruku.

„Já myslel,že nemáš kosti…hmm. Asi ta tuková zásoba není tak velká,jak by zřejmě měla být.“ Přemýšlel nahlas,čímž dal jasně najevo jak moc ho to vlastně mrzí. Bolestný křik konečně přivábil profesora,který se do tělocvičny přihnal jako uragán a byl….rozcuchaný?

Přiběhl k chlapci kácejícímu se na podlaze a zběsile sledoval jednoho po druhém.

„Co se tu proboha stalo?“ zlobil se,protože si myslel,že jelikož už jsou z většiny dospělí,může je nechat chvíli o samotě. Zřejmě to tak nešlo,protože jakmile si šel vyřídit..ehm..jistou záležitost,proměnilo se to tu v opičí pavilon. Přiklekl si k Charliemu a začal ohmatávat a zkoumat poraněnou ruku. Linda,blonďatá maličká slečna,co se vždy snažila vypadat hrozně roztomile a přitom vypadala jako schlíplá ochechule,zvedla „drobnou“ ručku.

„Za to všechno může Andy!“ kdyby mohl,plácnul by se do čela. Žalovníčky nesnášel snad ještě víc než lháře… „Vyprovokoval Charlieho a pak se to všechno zvrtlo!“ vřískala,až Andyho bolely uši. Zase. Profesor se na něj podíval prazvláštním pohledem.

„Je to pravda?“ tázal se,aby zjistil,kdo z nich mu tu lže. Těkal pohledem mezi svými studenty,načež se zastavil na Andym,jež rezignovaně pokrčil rameny.

„Jestli si myslíte,že bych já mohl vyprovokovat nějakou hádku,prosím. S tím mohu jedině souhlasit.“ Nebezpečně se mu zvedali koutky úst,do krvechtivého úsměvu. „Pokud si ale myslíte,že bych byl schopný mu zlomit ruku,očividně jste nedával pozor při našich hodinách tělocviku.“ V tělocvičně se rapidně ochladilo,ticho zhoustlo a nálada se taky nějak dostala pod bod mrazu. Andyho okamžitě přešli veškeré choutky na provokaci ostatních a znovu se opět stáhl do sebe,hodnotíc všechny okolo nepříjemným pohledem.

Sera z toho všeho neměl moc dobrý pocit. Nelíbilo se mu,jak jsou všichni proti Andymu a ani se mu nelíbilo jeho vlastní přemýšlení nad tím uzavřeným chladným klukem. Neskutečně,ale vážně neskutečně ho iritoval,až ho z toho bolela hlava. Přesto si to tu bez něj nedokázal představit. Jeho pohled na svět,vnímání lidí a ta jeho…ignorace a pohrdání všemi a vším…to bylo oživení nudného tuctového dne. Svými „hrami“ si zpestřovali stereotypní život ve škole a možná i mimo ni,každopádně se to stalo jejich oblíbenou činností,leckdy velmi ostrou činností. Bedlivě pozoroval jeho skrytou tvář,a opět spatřil ten výraz. Ani se nedal přiřadit k žádnému známému výrazu,ale kdyby ho skutečně chtěl popsat,bylo to něco mezi,vztekem,rezignací,pohrdáním,ignorováním a nenávistí? Někdy mu to nedalo a musel přemýšlet nad tím,proč je Andy takový. Co se mu v životě stalo tak hrozného,že se chová tak jak se chová?

Profesor jen zavrtěl hlavou nad svým studentem,protože absolutně netušil,co by na tohle jeho prohlášení měl říct. Vlastně nikdy nevěděl,jak na Andyho otázky či proslovy odpovídat.

„Vezmu ho na ošetřovnu. Vy se zatím rozcvičte na nářadí. Andy ..Sera?“ oslovil oba chlapce,kteří už asi tušili co jim bude sděleno. „Máte to tu na starosti a rozdělíte je do dvojic.“ Když si konečně mysleli,že to je všechno a nepřijde nic horšího,profesor je nemile překvapil. „A vy dva budete spolu.“ S tím odešel s Charliem z tělocvičny. Nestačili nijak zaprotestovat a tak tam stáli jako tvrdé Y.

Andy se na Sera vztekle podíval. U Sera tomu bylo stejně,až na tu věc,že mu teď hodlal oplatit onu rozlitou barvu.

„Tak pojď,mazlíčku. Rozdělíme je,“ zavrkal směrem k němu,vědom si jeho agresivního rozpoložení.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.....

(Tara, 30. 12. 2010 22:36)

To je ešte lepšie ako ten doktor!....nie nie je...alebo hej??? To je šuma fuk Andymu vy vymyslela úžasný chrakter :D:D

...

(Aylen, 27. 12. 2010 16:00)

Moc hezká kapitola :) Super cyklus :) Těšim se na pokračování :)

......

(Raven/Naku, 26. 12. 2010 17:03)

xDDDDD och.xDDDD..opravdu rozsáhlé komentáře.xDDDDDDD..dostáváš ode mě pochvalu.xD....pokračování mám.xDDDD...ae nwm kdy dám.xDDDDmusim něco dopsat.xDDD

.....

(Miya, 26. 12. 2010 16:52)

aaaa paneboze (pripadam si ted jako sakura kdyz opevuje sasukeho :D) tohle je absolutne supeeeer. je to tak moc skvela povidka, ze se to ani napsat neda:* prosim prosim pokracovani...PROSIIIIM! pro me, jenom pro me, prosiiim(vubec nejsem egoista...... jenom trosicku:D) honeeem nebo umru! budes me mit na svedomi... a to ty prece nechces:D kdo by ti psal take sahodlouhe komentare? :D ja ja ja jenom ja :D takze prosiiim honeem pokracovani:)

super

(Noctis, 25. 12. 2010 19:00)

sugé aa uz aby byl dalši dil tahle povídka se mi moc libi