World of crazy Dreamer

Zapadnul do školy, jakoby mu za patami hořelo. Rychle dýchal, mysl měl rozjitřenou a ruce se mu začaly lehce potit. Co sem to zase udělal?, prohraboval si rukou vlasy, když mu došlo, že by měl asi jít na záchod, umýt si druhou ruku. Posunul si ramínko od tašky přes rameno a vydal se na klučičí záchodky. Lidé mu z cesty dobrovolně ustupovali a někteří ho obdařovali zbožnými pohledy. Nevšímal si jich a pokračoval dál po chodbě školy. Zahnul za roh, kde vrazil do své bývalé přítelkyně. Jakmile ho uviděl, zrudla jako rajče a rychle utekla pryč. Nechápavě nad ní zavrtěl hlavou. Rozešli se před pár měsíci, když ji přistihl v náruči jiného. Našel ji na ošetřovně, jak si plně užívá doteků jejich společného spolužáka. Nedal najevo svou bolest a s chladnou maskou ji oznámil konec mezi nimi. No, život běží dál, nemělo cenu se zaobírat minulostí.

 Rozrazil dveře a padnul k umyvadlu. Tašku skoro hodil před nohy a zadíval se na sebe do zrcadla. Pohled mu padl skrze zrcadlo na pravou ruku, jenž stále nesla stopy po Andym. V hlavě se mu okamžitě zhmotnila celá scénka v autobuse. Když nastoupil a viděl ho sedět úplně vzadu, neodolal. Původně nechtěl, aby se to zvrtlo v něco takového, protože tu událost v koupelně považoval za kratičký zkrat mysli, ale vše najednou vzalo naprosto jiný směr. Andy se tak krásně rozčiloval a když zahlédnul, jak mu lehce zrůžověly tváře, když se na něj podíval, něco se v něm zvrtlo. Cítil podivné motýlky a pak už to nešlo zastavit. Uvědomoval si, že tak mohlo skončit to malinkaté křehké přátelstvíčko, které mezi sebou sotva měli, ale nemohl si pomoci. Bude to muset nějak odčinit. Jenže jak odčinit téměř dva identické pokusy ho…nevěděl, jestli se to dalo považovat za znásilnění, ale vzhledem k tomu, že se druhá osoba bránila, tak to tak bral. Jéžiši. Vypumpoval si téměř celé mýdlo na dlaň a zuřivě ji drhnul. Přišel si jako nějaký sexuální deviant, kterým ale nikdy nebyl. Tak urputně si ji drhnul, že si ani nevšiml nově příchozího, který se zaraženě zastavil ve dveřích. Až po nějaké době, kdy k němu doléhal rozruch na chodbě, se ohlédnul směrem ke dveřím. Uviděl v nich stát zcela šokovaného Andyho, kterého by nikdy nenapadlo, že dostanou stejný nápad a to, zašít se na klučičích záchodech. S vyhrknutím omluvy se zdekoval tak rychle, až Sera nestačil říct ani popel. Copak lidé mají čím dál více ve zvyku se zjevovat jako duchové? Nejdřív Aiko, teď Andy, no tohle. Opláchnul si ruce a rychle vystřelil do třídy, když se ozvalo druhé zvonění. Za pozdní příchod ho sice nikdo nepotrestá, ale stejně. Chodit pozdě se mu už zdálo ubohé.

Rychle doběhnul ke třídě na dějiny umění zrovna ve chvíli, kdy je profesor zavíral. Omluvně se na něm usmál, protáhl se kolem a urychleně zapadnul do lavice. Letmým pohledem zkontroloval lavice, ale Andyho nikde neviděl. S mračícím obličejem vykouknul z okna. Zajímalo ho, kde je a měl docela strach, protože se na záchodech netvářil zrovna dvakrát vesele. Měl by ho jít hledat. Jenže když to udělá, nezhorší to ještě? Jak víc to může zhoršit? Ukázkově zvednul ruku a čekal, dokud ho profesor nevyzve.

„Pane profesore, prosím o dovolení jít na záchod.“ Postarší muž s lehkou pleší a šedými skráněmi se n něj zadíval, přes obroučky bílých brýlí.

„Pozdní příchod vám nestačí?“ Sera se zatvářil tak nejkajícněji, jak dokázal.

Rázně si to šinul k velkému javoru, který dokonale zastiňoval skoro celé místo. Bylo mu jedno, že ho někdo ze tříd může vidět a nahlásit, neboť o hodině nemají žáci na dvorku co dělat. Musel se ujistit, že to místo je chybně zvolené, nebo správně. Nemohl být v nejistotě, nemohl se tam nepodívat, vyčítal by si to. Došel až k němu a všimnul si rohu černé tašky. Naděje v nitru se zvětšovala a zvýšila se ještě víc, když zahlédnul blonďatou kštici mezi dvěma bledými dlaněmi. Tohle nechtěl. Nechtěl, aby se takhle cítil, aby ho dohnal k takovému zoufalství.

„Andy,“ zašeptal, chtíc ho pohladit po vlasech, ale Andy bleskově vystartoval a praštil ho do natažené ruky. Rychle se zvednul a rozkročeně se postavil čelem k němu. Měl rozcuchané vlasy, ve tváři smutný až agresivní výraz a ty oči…

„Přišel sis pro přídavek?!“ vyprsknul vztekle. Sera se zatvářil zmateně.

„Cože?“ blonďák si posměšně odfrknul, rukou si zastrčil vlasy za uši.

„Tak abys věděl, já nejsem žádná kurva!“ zařval tak, jak nemohl v autobuse. Z plných plic. Všechna frustrace se převedla do jeho hlasu. Zuřivě dýchal, jako kdyby běžel kdoví jaký maratón a co chvíli skřípal zuby, roztahoval a zase zatínal dlaně.

„Andy, co to plácáš?“ mladší se tvářil dost rozčíleně a přišlo mu, že si z něj Sera dělá blázny. Nevěřícným rozhořčením rozhodil ruce.

„Nepřišel si snad proto, jen aby sis se mnou zase pohrál? Co to bude teď?! Ohneš mě o lavičku a ojedeš mě?!“ Sera poznal, že Andy začíná propadat hysteráku. Takže ho musí co nejdřív zklidnit, nerad by ho profackoval. I když, nikdy by si nemyslel, že by zrovna Andy reagoval jako hysterka, ale je fakt, že to co mu provedl, by možná odrovnalo i jeho. V obranném gestu zvednul ruce.

„Poslyš, Andy, pro to tu nejsem.“ Snažil se nějak obhájit s co nejvíce klidným hlasem. Ale někoho, kdo už je napůl v hysterickém výbuchu , nezklidní už ani to.

„NE?! A pro co jinýho tu si?heeeeeeeem?!“ dál zvyšoval hlas, téměř až do holčičí frekvence.

„Andy..“

„Drž hubu, Sera! A vůbec. Vypadni! Nemáš tady co dělat tak táhni ke všem čertům!“  pod sílou křiku zavřel oči a tak nestihnul zareagovat při Sera-ově útoku. Ten ho chytil za ramena, a bez menších servítek s ním prostě „třísknul“ o kmen. Andy se při tom bouchnul do hlavy a na kratičký okamžik vyrazil dech, ale to bylo přesně to, co Sera potřeboval. Vzít hysterce vzduch z plic.

„Přestaň se chovat jako hysterická ženská!“ zařval pro změnu černovlásek. Mladší zamrkal svýma hustýma řasama a s trochu vykulenýma očima se mu díval do obličeje. Sera se zdál velmi odhodlaný v tom, co teď dělal. Pevný stisk na ramenou skoro bolel a Andy nedokázal zadržet slzy, které se mu vykouleli ven. Sera, ač ho to zaskočilo, nedal nic najevo. Dál se na něj mračil a trochu víc zesílil stisk. „Podívej se na mě, Andy.“ Zatřepal s ním, když mladík sklonil hlavu, aby se na něj nemusel dívat. „Nikdy, nikdy bych ti neublížil,“ jeho tvář se absolutně změnila a protáhla se do vlídného úsměvu. Jenže Andy se nezdál být zcela přesvědčený.

„Ale už jsi to udělal…dvakrát. „ připomněl mu jeho nedávné aktivity na svém těle. Sera se opět trochu zamračil.

„Vím, že to v koupelně, bylo naprosto nepředvídatelné a spontání. A taky vím, že to dnes se odvíjelo od toho z koupelny, ale.. věř mi, Andy. Všechno bylo poháněno obrovský chtíčem, který se ve mně někde vzal. A když jsem viděl, že se ti to líbí….“ Na chvilku zavřel oči a pustil mu ramena. Když je pak zase otevřel, svítila v nich omluva. „Kdybys řekl ne, kdyby ti to bylo opravdu nepříjemné, neudělal bych to, věř mi.“ Opakoval už po několikáté, protože za boha nechtěl přijít o jeho přítomnost.

Andy raději sklopil oči, když s emu do nich nahrnulo nové množství slz. Podvědomě věřil Sera, ale cítil se… ani nevěděl jak. Byl zmatený sám nad sebou. Vždycky si myslel, že je citově rezervovaný, že ho nikdy nic nevykolejí, že ho nikdo nezasáhne přímo do srdce. Kromě Sera. On to nějak dokázal. Skoro se nad tím usmál, jak fascinující situace tohle byla.

„Parchante,“ zaznělo jediné slovo, které Andy byl schopný říct. Sera se mile pousmál a cvrnknul ho do nosu.

„Takže dobrý?“ Andy ho od sebe prudce odstrčil, až zavrávoral. Rychle si otřel oči a na tváři se mu usadil obvyklý výraz pohrdání, tentokrát rozšířený o čertovské plamínky.

„Nemysli si, že tohle něco mezi námi mění!“ ukázal na něj prstem, když si bral tašku ze země. „Pořád tě nenávidím.“ Přehodil si ji přes rameno, když se po celém okolí rozezněl zvonek, jenž ukončoval hodinu.

„jistě , jistě.“ Odsouhlasil mu to. „Ty, Andy?“

„Hm?“

„Něco sis zapomněl.“ Mladý blondýn se k němu otočil zpět.

„A c-,“ nedokončil větu, protože dostal sladký omluvný polibek, z úst věčného soupeře. Něžně ho líbal, s prsty položenými na jeho čelisti. Odtrhnul se od něj s pobaveným mrknutím.

„Tohle,“ rychle se otočil a jal se vzdálit od případného výbuchu.

Doběhnu l ke třídě, kde měli první hodinu a s povděkem zjistil, že tam už nikdo není. Ani jeho batoh tam nebyl. Zamyšleně se podrbal ve vlasech, když mu někdo drcnul do ramene. Když se otočil, usmál se na svého kamaráda Haruo, který mu kynklal s jeho taškou před obličejem.

„Když ses tak narychlo vypařil, bylo mi jasný, že se ti nechce jen na záchod.“

„Profesor?“

„Řekl sem mu, že pravidelně chodíš navštěvovat sestřičky na ošetřovně v úmyslu darovat krev a musí to být v určitém času. Že je to tajné a pro dobrou věc.“

„Výborně,“  převzal si od něj tašku a hodil si ji na rameno. Otočil se a vydal se na cestu na další hodinu s Haruo v zádech. Procházeli školou, když se k nim přidal další kluk.

„Co se bralo na dějinách?“

„Probírali jsme stvoření hiragany,“ odpověděl mu Izanagi, další člen jejich party. Sera pokýval hlavou. S důstojně zdviženými hlavami se rozhlíželi po chodbě a studenti jim automaticky uhýbaly z cesty.

Andy seděl doslova zapadlý v zadní lavici a uhranutě sledoval desku stolu. Příchod pana dokonalého ho rozčaroval natolik, že by po něm nejraději skočil a uškrtil ho. Navíc ta jeho partička vypadala, jakoby něco tušila, ale raději doufal , že ne. Nebylo by to dobré pro jeho pověst.. i když, horší to už asi být nemůže. Tse, a ten jeho úsměv. Jestli si myslí, že je zase pán všeho, tak to plete, parchant jeden zatracenej, kypěl vzteky, ale přitom se usmíval. Andy Sad se vážně usmíval upřímným úsměvem, aniž by si to uvědomil. S nechutí neustále poposedával na židli, protože pořád cítil své sperma, jak mu teče po stehnech, i když už si to na záchodech umyl. Bylo mu v tom odporně a už se nemohl dočkat, až se dostane domů, vykoupe se , převleče se a všechno se mu vykouří z hlavy. Najednou se mu zdálo slovo „vykouří“ velmi zavádějící, tak se raději plně soustředil na učení a látku, kterou se snažil profesor vysvětlit. Jenže jako na potvoru to nešlo. Dokonce se přestal i zabývat plány na vyhlazení krav ze školy a debílků bez mozku. Jeho mozek, chytrý mozek, který jen tak někdo nevlastnil, se zabýval na celých sto procent Seraovou přítomností! No to někdo vědět, tak se Andy hanbou propadne. Vzteky zlomil obyčejnou tužku, která svým hlasitým *prask*, přivábila pohledy celé třídy. Profesor přerušil svůj výklad, významně se na něj podíval. Andy lhostejně pokrčil rameny, hledíc z okna a čekal, až se to zase všechno otočí dopředu. Nepočítal s tím, že jeden nezmiňovaný žák, jenž ho opět iritoval, na něm vysel jiskřivýma očima. Vrhnul po něm pohled alá „Dej mi pokoj, nebo ti něco provedu,“ a snažil se téměř násilím soustředit na výklad. Jenže upřený pohled mu propaloval díru do kalhot, což se mu ani za mák nelíbilo. Ze všech sil si přál, aby tahle hodina už skončila a on tak mohl domu. Dnes totiž byly všichni propuštěni po druhé vyučovací hodině, protože měli přijít nějací dělníci, co měl upravit fasádu v pavilonu G. Náhle si Andy uvědomil, že je vlastně pátek. Tudíž by mohl uskutečnit svůj plán a vyjet si na celý víkend někam do přírody, do nějakého penzionu. Ano, to bude skvělé. Vezme si sebou skici, možná i plátno, štětce, tužky a všechno potřebné namalování, pak taky nějaké oblečení a hygienu a vyrazí. Nad tímto zjištěním se mu okamžitě zvedla nálada. Bude si moct tak všechno líp promyslet a třeba dojde k nějakému závěru, který ho překvapí, nebo taky ne.