Jdi na obsah Jdi na menu
 


Per atria Mortis 9. část

30. 4. 2011

 Po dlouhém dni, kdy se vyspal jako nemluvně, se cítil tak… báječně. Když vstal, byl v místnosti sám. Nic nenasvědčovalo tomu, že by tu v noci usínali dva. Třeba to byl jen sen, noční můra. Třeba se z toho nic nestalo. Jenže v tomhle omylu ho utvrdil papírek, který ležel u otevřených posuvných dveří. Sehnul se pro něj, aby si ho přečetl.

„Šel jsem do moře, za chvíli se ti vrátím, Sera. PS: kdybys počkal v postýlce, byl bych nadšený *smile*.“ Rudý jako rajče zmuchlal vzkaz a hodil ho na zem. Idiot. Co si sakra myslí?! Založil si ruce na prsou. Tohle je mi teda týden, jen co je pravda. Rozhlížel se po zahradě a jeho napjatý, rozzlobený výraz se pomalu uvolňoval, jak pozoroval tu krásu kolem sebe.

Na plátně se začali objevovat první čáry, rysy, barvy. Konečně kresba začala vydávat tvar, který měl v úmyslu nakreslit hned ze začátku. Bylo celkem pracné, malovat krajinu, ale pochytil od matky nějaké triky, jak to zvládnout. Jako malého ho často učila malovat. Sama byla malířkou a velmi úspěšnou. Vždy když viděl její obrazy, myslel si, že jsou živé postavy na nich namalované. Vztahoval k nim ruce, aby se jich dotknul, čekajíc od nich to samé. Když se tak nestalo, souhlasil s tím, že to je jen plátno plné barev. Usmál se. Zvednul hlavu a podíval se na nebe. Matka. Tak rád by ji znovu viděl… Jeden tah. Druhý tah, tááák, teď opatrně..

„VODA JE TAK TEPLÁ!“ trhnutí celým tělem vytvořilo na plátně neplánovanou čáru, která zasahovala i do samotné kresby. Bez hnutí, seděl na malé stoličce, kterou mu pučila majitelka hotelu, v ruce titěrně, velmi opatrně držel štětec a ještě opatrněji se snažil kresbu dokončit. Teď, uprostřed celého jeho díla byla OBROVSKÁ čára, která rušila celkový dojem. Ruka se štětcem se mu vzteky rozklepala. Rozesmátý černovlásek radostně vtisknul pusu na tvář blonďákovi, který měl pocit, že po něm brzy skočí a utopí ho, rozmačká ho, rozřeže ho! „Děje se něco?“ všiml si Sera ztuhlosti svého přítele. Andy se trhaně otočil čelem k němu, v očích se mu vztekle blýskalo.

„Jestli se něco stalo?“ opakoval po něm sarkasticky. „Jestli se NĚCO stalo?!“ prskal jako omastek na pánvičce. „Celý moje dílo je v hajzlu, Sera! To musíš tak vyřvávat, když se snažím něco nakreslit?!“ vynadal mu pořádně nahlas, protože se s tím obrazem crcal už od rána a teď bylo půl třetí. Nafouknul tváře a kriticky se na ten celý obraz zadíval. Skvělý, tohle neopraví ani kdyby se snažil sto let. V depresi vzal obraz do rukou a uraženě se prosmýkl kolem Sera. Jenže ten byl nabit pozitivní energií, kterou chtěl předat i Andymu. Lehce nastrčil nohu před něj a dokonale mu podkopnul nohy. Andy tak udělal piruetu, za kterou by se nestyděla  ani nejlepší krasobruslařka a švihnul se sebou do mokré trávy. Hodně by se rozeřval, kdyby si mu Sera nesednul na nohy a nepolíbil ho tak dravě, že ztratil dech. Hlava se mu točila, ale byl odhodlaný nepodlehnout. „Co to do tebe vjelo!“ snažil se zpod něj vyškrábat, ale byl moc těžký. „A vůbec, jak se opovažuješ mě líbat! To že jsme se spolu vyspali a tys mi pomohl vzpomenout si neznamená, že sme spolu!“ mířil mu ukazováčkem na obličej, což přišlo Seraovi děsně vtipné. Rozcuchaný brunátný Andy, co se mu snaží namluvit, že mezi nimi nic není. Kousnul ho do špičky prstu.

„Jsi k sežrání, když se vztekáš.“ Vrhnul se na něj, povalujíc mladého muže do trávy. Andy se mu začal zoufale bránit. Kopal, kousal škrábal, samozřejmě jemně, teda až na to kousání a nadávky.

„Jěžíši nech mě, Sera!“ ručičkama se mu snažil udržet hlavu od té jeho, ale vše se minulo účinkem. „Ugh!“ heknul, když ho začal lochtat, čímž rozptýlil vzpírání a mohl se mu tak vrhnout na rty. Zběsile ho líbal, hladil, jazykem přejížděl po horké hebké kůži. V poslední fázi vzpoury se natáhnul pro obraz, a když ho chtěl políbit, místo hebkých rtů líbal zelenou barvičku. Když si to uvědomil, rychle se snažil pusu utřít, což dalo šanci Andymu k útěku. Bolel ho ještě zadek z nedávného sexu,  cítil se tak trochu zneužitý a až moc odhalil svoje já. Ale... Rychle do domu! To bylo to jediné, co mu znělo v hlavě. Za sebou slyšel rychle se přibližující se kroky. Paradoxně   ho to  donutilo, k ještě větší rychlosti, přestože o nic nešlo. Přiskočil na verandu a měl namířeno přes svůj pokoj do recepce, mezi ostatní  hosty, jenže zakopnul a slítnul na futony, které tam ještě leželi. Sera , jež mu byl v těsném závěsu, samozřejmě slítnul na něj. Andy se rychle otočil, aby mu byl čelem, ale neuvědomoval si, že znovu leží pod ním. Oba dýchali zrychleně, srdce jim hlasitě tloukla. Sera vztáhnul ruku, a  Andy rychle zavřel oči. Srdce zběsile bylo o hrudní koš, napětí by se dalo krájet. Napjatě  čekal, co udělá. Jenže nic se nestalo. Žádný dotek, nic. Avšak když lehce pootevřel oči, schytal tak něžný polibek, až mu bylo líto, že na něj křičel. Sera mu ruku lehce položil na spodní čelist. Jen tak, zlehounka, jakoby se ho ani nedotýkal. Něžně mu oždiboval rty, rukou si hrál se světlými vlasy a lehce se u toho usmíval.

„Miluju tě, Andy,“ šeptal mezi sladkými polibky, kterými zasypával mladíkův obličej. Andyho srdce na chvilku vynechalo svou  činnost, než se opět vrátilo k normálu. Sera mu právě oznámil, že ho miluje. Nevěděl co dělat, nevěděl, co říct, jak se zachovat. Nevěděl nic. Na jednu stranu ho to potěšilo, věděl, že o tom několik let skrytě toužil, ale na druhou stranu to bylo zneklidňující. Už teď se na něj lidé dívali skrz prsty a s faktem, že je gay? No, vlastně se mohl na nějaké lidi ve městě vykašlat.  Za tu dobu co jsou tady, si na místní lidi zvyknul a nevědomky se už rozhodl, že se po škole přestěhuje sem. Ale teď… co by měl odpovědět? Nechával se něžně okusovat, hlazení ve vlasech mu bylo strašně příjemné.

Návrat do školy a do normálního všedního života, byl poněkud chaotický. Chaotické je možná dost slabé slovo. Sera byl v jednom kuse nakvartýrovaný u Andyho doma, cukroval jako hrdlička a odmítal se od něj hnout. Staral se o něj, jako slípka o kuře a nedovolil Andymu jediný krok bez něj. Mladšímu mladíkovi to začínalo pomalu, ale jistě, lézt na nervy. Vzhledem k tomu, že byl zvyklý být v jednom kuse sám, dělat si věci po svém a hlavně SÁM, ho teď Seraova přítomnost přiváděla do blázince. Agh, nevěděl, co si počít. Nemohl říct, že mu jeho přítomnost leze doslova na nervy, jen některé ty věci, které dělal ho.. řekněme vyrušovaly a znepokojovali.  Třeba neustálý dohled na jeho osobu, jak doma, tak ve škole. Vaření obědů, snídaní i večeří. Už i pouhé  uklízení mu lezlo na nervy. Ovšem nemohl mu to říct. Sera by se dost možně urazil a to rozhodně riskovat nebude. I když.. nebylo by od věci, stanovit si nějaká pravidla. Tenhle nápad začal realizovat hned o víkendu. Seděl na posteli, na nohou tác se snídaní a vedle sebe culícího se Sera. Culil se tak sladce, až si myslel, že se mu zkazí zuby.

„Ty, Sera,“ začal nervózně, protože nevěděl, jak by mu to měl říct. Měl ho rád.. možná že byl i zamilovaný, takže to na něj nechtěl vybalit narychlo. Ale, jak jinak mu to říct? Nebude ho poslouchat.. „Já vím, že…em..poslyš.“ podíval se na něj. „Nemusíš tu trávit tolik času a dohlížet na mě.“ Sera se k němu naklonil, jednu ruku přes jeho nohy.

„Ale já chci.“ Prostá odpověď. Andy myslel, že to s ním praští. Takhle to tedy nepůjde, bude mu to říct narovinu..

„Ale mě to vadí, Sera!“ odsunul tác se  snídaní vedle sebe, aby mohl případně vstát.

„Vadí?“

„ANO!“ prohrábnul si blonďaté vlasy a zuby si okusoval rty. „Nejsem na to zvyklý, aby se o mě někdo takhle staral a upřímně řečeno mi to začíná lézt na nervy!“ vstal z postele a začal kolem něj chodit. Sera se pohodlně uvelebil tak, aby na něj viděl, ať už by šel kamkoli a na tváři mu hrál lehký úsměv. Nezlobil se. Vůbec ne. Naopak mu to přišlo velice roztomilé. Samozřejmě, že věděl, co Andyho trápí od jejich příjezdu domů, ale chtěl to nechat na něm. Upřímně řečeno, jemu nevadilo, se o něj takhle starat. Vlastně ho tím provokoval, což si náramně užíval. I když ho miluje, nepřestane ho nikdy provokovat, oni k tomu byly souzení. Když šel Andy kolem něj, vymrštil se a Andyho povalil na zem. Ten s nechápajícím obličejem vyheknul, ale Sera si dal moc dobrý pozor, aby se nezranil.

„Nevzpírej se tomu tak, ty bledule moje.“ Seděl mu na nohou, takže se nemohl hýbat, ani případně kopnout, což se mu strašně chtělo. „Čím dřív si zvykneš, tím to bude lepší.“

„A já ti řikám, že s tim prostě přestaneš, nebo ti něco udělám!“ vyhrožoval mu, ale černovlasý mladík to vůbec nebral vážně. Od někoho jako Andy to ani vážně brát nešlo. Sklonil k němu hlavu, takže Andy trochu zrudnul.

„Copak mi náš emánek udělá, hm? Pořeže  mě?“ utahuje si z něj tichým hlasem, který ale postrádá onu posměšnost. Naopak je takový.. nažhavený.

„Ty parchante!“ vyprskne Andy a chce ho uhodit, ale Sera mu zápěstí pevně stiskne. Škube se bou, aby se osvobodil, ale ono nic. Bez výsledku. Mračí se na něj, zlost v jeho těle narůstá a má opravdu sto chutí mu hodně, hodně ublížit. PROČ! Proč je to zrovna Sera, který se mu musel dostat pod kůži takovým způsobem, až mu to bylo dost nepříjemný?!  Proč je to zrovna tenhle chlápek, který mu může dělat všechno, aniž by se musel potýkat s jeho krutou pomstou? Proč je to zrovna on, do koho se musel zamilovat! „Pusť mě!“ řve jako poraněné zvíře, ale muž na něm si z toho vůbec nic nedělá. Nahne se ještě blíž a rty se dotkne těch jeho.

„Upřímně, líbí se mi na tobě takhle sedět.“  Odhalí zuby v širokém úsměvu, který mu láskyplně věnuje. Andy se zardí a otočí hlavu jinam.

„Já ti řikám, slez ze mě, poslední varování…“ prohodil tišeji, než před tím. Sera vycítil změnu v přítelově chování a raději se rozhodnul ho poslechnout. Něco na tónu jeho hlasu se mu nelíbilo. Něco bylo špatně. Pomohl mu na nohy a posadil ho na postel. Chvíli nastalo tíživé ticho, při kterém byly oba pohrouženi do své mysli. Oba přemýšleli nad sebou a nad tím druhým, který seděl vedle nich.

„Opravdu ti tolik vadí má starost?“ optal se najednou černovlásek s rukama na kolenou. Andy potichu přikývnul hlavou. Nechtělo se mu mluvit. Proč to zbytečně okecávat nějakými řečmi. Lepší to říct narovinu, než se z toho vykrucovat, i když je to třeba poloviční pravda. „Dobře tedy.“ Zvednul se a opustil místnost. Než však tak udělal, zastavil se ještě mezi dveřmi. Jako tenkrát, v jeho domě, když Andy odcházel. Teď si vyměnili role. Dlouze se na něj zadíval zpod hustých řas. „Nemysli si, že se mě zbavíš Andy. Miluju tě.“ Rukou sjel po futrech a vypařil se z jeho bytu. Andymu bylo skoro do breku. Nával citových situací nezvládal. Vypjaté emoce měl přímo nasměrované k prasknutí.. Pevně zavřel oči, aby zahnal slzy, které se mu draly ven. Nehodlal, odmítal je pustit přes okraj, aby mu brázdili narůžovělé tváře, jejich barvu měl za následek polibek. Podle sebe měl ale čisté svědomí. Řekl narovinu co se mu nelíbilo, bylo jenom na Sera, jak to přijme.

„Nebudu se tím trápit.“ Rozhodl se a radši si došel pro malířské věci. Stojan postavil před postel a dal na něj plátno. Vlasy si dal do čelenky, aby mu nepřekážely a vytáhnul barvy. Zadíval se na tác se snídaní, kterou mu spolužák připravil. Pousmál se a dal se do malování. Chtěl jí mít zachycenou pro případ, že by se už nikdy neviděli. Sice měl vzpomínky v hlavě, které mu nikdo nikdy nevezme, ale chtěl mít i něco hmatatelného. Něco, čeho by se v nejhorší nouzi mohl dotknout.

Uběhl už skoro týden, kdy spolu nepromluvili. Neviděl ho ve škole, tak si myslel, že se mu vyhýbá. Asi byl na něj moc…co si byl, Andy?, ptá se sám sebe, když s knihami v ruce přechází z učebny do učebny. Celý den chybí ve třídě, ty dojnice blonďaté, co po Sera neskutečně letí ,se na něj dívají jako na vraha. Závidí mu, že se kolem něj jejich idol neustále točí, opečováváho a dokonce ho občas i brání, ale o jen zřídka kdy. Spíš se k němu neustále naklání se zlomyslným úšklebkem. Není na tom nic jiného, než kdysi , ale přesto v jejich chování vidí, cítí v něm změnu.  Pomyslel si, ať táhnou do černých vstupů a nevšímal si jich. Jenže ho mrzelo, že se mu Sera vyhýbá. Přece k tomu neměl důvod. Měl by se mu vyhýbat on, ne naopak. S povzdechem sebral učebnice a sešity ze stolu. Naštěstí pro všechny, dnes vyučování končilo dřív, neboť se škola připravovala na jarmak, který připravovala školní rada. Účast je povinná.. Neměl rád tyhle zbytečné věci. Jít se tam podívat? Proč. K čemu. Akorát to vezme drahocenný čas. Urovnal si věci do tašky a vyšel ze třídy. Venku opět svítilo sluníčko, takže  si povolil kravatu od školní uniformy a vyšel ven. Nastavil tvář slunci, aby ho pohladilo a s úsměvem na rtech se vydal domů. Rozhodl se jít pěšky, proč jet autobusem, i když cesta bude trochu nebezpečná. Nic si z toho nedělá a vykročí. Větřík, který dělá ovzduší přijatelnějším, si pohrává s jeho blonďatými vlasy. Skousne mezi rty piercing a hraje si s ním. Tahle činnost ho uklidňuje a navíc se z toho stal zvyk. Baví ho to. Užívá si slunečného dne, když dojde ke svému bytu.  Před ním ho zastaví dívčí hlas.

„Ty jsi Andy?“ otočí se za tím, kdo ho oslovil. Pohled mu padne na drobnou krásnou brunetku. Má sytě modré oči, vlasy do pasu a roztomilý obličej s velkýma očima a našpulenými růžovými rty. Na sobě má stejnou školní uniformu jako Andy, takže mu dojde, že je z jeho školy. Neví, kde už ji viděl, ale jednou určitě ano. Stojí před ním, trochu se třese a na tváří má zlostný odhodlaný výraz. Jednou rukou drtí poutko od kabelky a tou druhou drží něco v ruce. Vypadá to jako nějaká kazeta..

„Ano, kdo jsi ty?“ přemýšlí, co po něm tahle holka chce. Nijak ho nenapadá co by zrovna od něj mohla chtít. Dívka se ještě víc zamračí.

„Já jsem Hibanaki Yume. Přítelkyně Sera.“ Pronese hrdě. V tu chvíli by se v něm krve nedořezal. Sera má přítelkyni?! Co to tady ta holka plácá?! „Vím že si s ním strávil noc! Přišla sem ti říct, že Sera patří jenom mě! Na důkaz toho, mám tady tuhle nahrávku z minulého týdne. Jistě sis všiml, že nebyl celý týden ve škole..?“ Nevěřícně se na ní díval, neschopen jakékoliv reakce.. Sera.. mu lhal.. celou dobu mu lhal… On…ten hajzl. Yume se vítězoslavně usmála a natáhla ruku s kazetou. Pak se beze slova otočila a ladně odkráčela pryč. Andy urputně přemýšlí, co to má znamenat. Že by ho Sera takhle podvedl, to se mu nezdálo. Ano, je to sukničkář a flirtuje s dívkami, ale nikdy by Andymu nelhal. Jemu nikdy. Naposledy se podívá za tou slečnou, která už zmizel z dohledu a kazetu roztřeseně vloží do tašky. Doma se na ní podívá. Vystoupá do venkovní chodby, odkud je viděl skoro na celé město. Tady fouká o něco víc, ale to mu vůbec nevadí. Skloní se a začne se přehrabovat v tašce, kam si uložil klíče. Chvíli je hledá a pak je vytáhne. S pohledem upřeným do tašky dojde skoro až ke dveřím a zvedne hlavu. Vykulí oči a němě otevře pusu. Stojí a dívá se. Neví, co říct, neví jak reagovat. Chce něco říct, možná se omluvit nebo ho pořádně seřvat, ale místo toho se zamračí.  Odtrhne oči a začne ho ignorovat. Projde kolem něj a začne si odemykat.

„Nic mi neřekneš?“ zastaví ho v odemykání jeho hlas. Trochu natočí hlavu, ale nepodívá se.

„Není co. To ty jsi se začal mi vyhýbat a lhát. A teď vypadni.“ Odemkne a chce se schovat uvnitř bytu, aby mohl být alespoň dnes v klidu, ale strčí mezi dveře a veřeje nohu. Vztekle se na něj otočí. „Co si sakra myslíš, že děláš!“ má ho už plné zuby. Nejdřív se o něj stará, že by umřel vyčerpáním, pak o sobě nedá dlouho vědět a nyní tu zase stojí?! Nehledě na to, že se mu nechtěně stýskalo po jeho blízkosti, proto byl tak naštvaný. Byl naštvaný, že ho nemá u sebe… Usměje se a dveře mu vytrhne  z ruky. Otevře je do kořán a postaví se tak, aby je Andy nemohl zavřít.

„Chci si s tebou promluvit.“ Andymu okamžitě na mysli vytanula Yume. Určitě mu chce říct, že se minulý týden seznámil s jejich spolužačkou a celý týden strávili jenom spolu a že je konec. Už nikdy ho nebude navštěvovat, nikdy ho neobejme nepolíbí se, ani se spolu… hlasitě polkne. Musím být ostrý, musím být ostrý, říká si v duchu a snaží si tak dodat odvahy..

„Ale já s tebou ne. Takže vypadni a jdi za tou svojí přítelkyní!“ opře se mu do hrudi a snaží se ho vystrčit ze dveří. Sera se tváří docela nechápavě a překvapeně. Chytne Andyho za ruce a zastaví ho.

„Za jakou přítelkyní?“ To blonďáka rozpálí ještě víc. Tak nejen že mu lže, ale ještě bude zapírat?!

„Za tou Hibanaku Yume, nebo jak se jmenuje! A přestaň ze mě dělat idiota Sera!“ vytrhne mu ruce a silně ho oběma rukama strčí. Povede se mu ho vystrčit ze dveří, rychle se natáhne po klice a ještě rychleji zabouchne dveře. Poslední co vidí je Seraoův smutný pohled.

 

 

7dfdfb8c45571398cf26ef31bb3837b8.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

vraždíááááááááááááááááááááá

(sisi/ctenar, 1. 5. 2011 14:48)

yume ! hibanakumaku baka!!!!!!!!!! nic nebude! sera bude dělat jenom do Andyho ! pipka jedna hnědovlasá! tááhni , Andy zlatíčko ! přece bys nechtěl aby tě sera musel donutit :D ikdžy já domácí násilín a ukech moc ráda :D myslím že by to nebylo to nejvhodněší vzhledem k tvému emočnímu vypětí:_ D Naku ty má drahá milovaná
!
asi tě sežertu ! co to propánavyvádíš ! tohle tohle !!! :D já tě já tě ! :D něchtěj tušit c otě :D já chci tě! !!!...iudělat ! :D
Pokud vás tento koment rozrušuje, štve či cokoliv jiného, ignorujte ho xD muhehe :D

.......

(Noctis, 1. 5. 2011 12:02)

no mě to jako blizký konec nepřipada XDXDXD ale že by??? možna to bude 1 dodělany cyklus XDXDXD už mlčim XDXD ten začatek vypadal jak z červene knihovny a konec totalni podraženi nohou XDXDXD juchu RYCHLUŠ DALŠÍ DÍL XDXD hm uvidíme co je to za svini(yume) XDXDXD no jo nevybouřeny spermíci sou svine ale jak asik hadam tak to na neho bylo nejak našite (klasa)XDXDXDXD
maš nejake obrazkové inspirace na ty 2 ??XDXDXD a stale mi vrta v hlave ten dopis pro andyho z te věznice co o nem byla znímka (černo-zeleny vlasy ma ten dotyčny) XDXDXDXD

Re: .......

(Raven/Naku, 1. 5. 2011 12:19)

haha xDDDDDD žádná klasa kámo.xDD žádná klasa.xDDD já ti dám klasa.xDD tě zbiju.xDDDD mám jejich předlohu.xDDD a uveřejním ji až na konci.xDDDDDDDDDDDhahahaaaaaaaaaa.xDDDDD mě taky v hlavě vrtá ten dopis, páč nevim co s nimxDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD ne vim.xD teda alespoň mám nějakou představu co s nim.xDDDDDD já už si stejně nepamatuju jakej chlap, takže si to budu muset přečíst znovu xDD hahaxDDDD