Jdi na obsah Jdi na menu
 


INVOCATUS hospite

3. 1. 2012

 

 

Jo, já bych i byl v pohodě, kdyby nás zase neposlali na nějakou zkurvenou misi, kde to je tak o držku, až mám dojem, jestli nedostali za úkol nás zlikvidovat a aby si nešpinili ruce, poslali nás sem. Cheess to schytal do ramene a Tonny do nohy. Ostatní sou taky na tom bledě, ale tak nějak se v tom vyžívaj. Obzvlášť Iron s Johnatanem, který pořád soupeřej, kdo je nejlepší ve střílení. Teď se to hodí, protože se pokaždý trefí a nám tak ubývá nepřátel. Jenže, v týhle zasraný džungli se to nepřáteli jenom hemží. Sou jak kobylky. Odporný, vlezlý kobylky s křídlama, který jim rád utrhnu!

„Hej, šéfe! Co kdybych na sever od nich položil pár bomb! Mohlo by je to dostat na kolena!“ zařve na mě Fred přes ten hluk ze zbrání. Gestem mu ukážu, ať to udělá a pošlu s ním i Cheesse, ten se taky sotva hejbe, ale bude lepší, když bude dávat majzla na Freda, než aby byl tady, kde to možná schytám i já. Proti komu jdeme? Proti nějakejm zkurvenejm povstalcům, co si usmysleli, že když svrhnou svýho vůdce, budou moct propašovat zbraně do Evropy nebo co. Upřímně, já jejich důvody nepotřebuju vědět a ani mě to nezajímá. Jediný, co potřebuju vědět je, kde a koho v jakym počtu máme sejmout. Proč, za co, na to už sem se dávno přestal ptát.

Že nemám svědomí? Absolutně žádný. O to už sem přišel dávno. Díky tomu sem se stal vůdcem týhle jednotky. Někteří z nás svědomí ještě mají, jako třeba Cheess, nebo Lex. To sou ještě takový cucáci, ale ostatní.. taky se na to vysrali. Dělaj to jenom pro prachy a možná i pro jistou morbidnost a masochismus, což s sebou tyhle mise přinášej. A adrenalin. Spoustu adrenalinu. Možnost vyřádit se a postřílet pár sráčů.

Jo, sme bezcitný a koho to zajímá. Nás ne.

PRÁSK

Všichni se přikrčíme při výbuchu Fredových výbušnin. Zdá se, že se ty hnusnáci chytly. To je paráda, jenže pořád jich ještě dost zbejvá. Ohlídnu se, jestli sou oba happy a utvrdí mě v tom Fredův morbidní úsměv a palec nahoru. Tu svojí barevnou palici má naštěstí schovanou pod tou stupidní helmou.

„Sráči zasraný.“ Utrousim, když jednoho střelim přímo mezi oči. „Mor společnosti.“ Další to schytá mezi oči. „Na mý lidi střílet nebudete, hovada.“ Ještě že tyhle zaostalci nemaj výbušniny, protože jinak by to asi nedopadlo moc dobře. Už takhle sou v přesile, ale náš arzenál je podle mýho.. haha, daleko kvallitnější.

Což se brzo projeví, protože poslední výstřel, poslední výkřik a je ticho. Všichni se krčíme za něčim, co nám poskytlo dobrou obranu, navzájem si chráníme zadky a sme úplně ticho. Čekáme, jestli to náhodou není past, ale zdá se, že ne. „Lexi, Tonny, dete se mnou, zbytek zůstane a bude hlídat.“ Přikážu, zvednu se a vydám se směrem k jejich táboru. Potřebuju najít jedinýho chlapa, kterýho sem mezi nima neviděl.

Jejich tábor vypadá daleko líp, než ten náš, což mě fakt nasere. Ty vole, nás platí armáda, dává nám všechno, nic nemusíme krást a oni ho maj daleko luxusnější? Až toho malýho smrada příště uvidim, zlomim mu nohu. Zastavim se uprostřed, s chlapama v zádech. Rozhlídnu se a můj dobrej sluch zaslechne šramot.

„Šéfe, tam.“ Kejvne Lex. Pousměju se, vytáhnu si z kalhot cigára a zapálim si. Oba vědí, co maj dělat. Za pár sekund mi u nohou přistane chcípák, co tyhle kretény ved.

„Ty si leader?“

„A-ano.“

Prásk. Mrtvý tělo spadne do bláta. Popotáhnu.

„Miluju tuhle práci.“ Hodím nedopalek na bývalýho vůdce a chci jít pryč, když Lex přitáhne ještě někoho. Je to žena. Mladá žena, co v rukách drží dítě. S přimhouřenýma očima si jí pozorně prohlídnu. Kolem rukou a nohou má krvavý odřeniny od pout. Dívá se na mě vyděšenýma hnědýma očima.

„Tahle se schovávala v seníku. Zastřelit?“ namíří na ní zbraní a žena vykřikne. Dítě v rukách si přimkne blíž k tělu. Jednu ruku si strčim do kapsy a pomalu k nim přejdu. Stoupnu si vedle Lexe, kterej na ní pořád míří a uštědřim mu pěknej políček.

„Nic ses nenaučil?!“ zaměřim se na ženu před sebou a z kapsy vytáhnu pár dolarovek. Natáhnu k ní ruku a ona natáhne tu svou. Prachy jí vložim do dlaně. Hlavou jí pokynu, aby se dala na útěk a sám se otočim k odchodu.

„Blbečku.“ Řekne Tonny Lexovi, když dou za mnou. Ten absolutně neví, co se děje. No jo, cucák. Ale jak to, že Cheess to ví.

„Co sem proved? Je to nepřítel ne?“ zastavim se a chytim ho pod krkem. Tvrdě se na něj podívám.

„Ženy a děti nikdy nevraždíme. A obzvlášť ne, pokud nemaj zbraň.“ Pustim ho a poodstoupim od něj. „Zapamatuj si to. Příště ti tu roku zlomim.“ Vrátíme se zpátky ke zbytku jednotky. Johnatan, jak jinak, ani mě to nepřekvapuje, podpírá Cheesse, kterej už sotva chodí.

„Ztratil moc krve.“ Informuje mě naprosto zbytečně, protože to, že je bledej v ksichtě, vidí všichni.

„N-ne, sem.. v pohodě..“

„Nejsi, Chee a ticho. Nevysiluj se.“

Ach jo, ten jejich vztah ne-vztah, mě jednou zabije.

„Vy dva se už kurva rozhodněte, jesli spolu prcáte nebo ne. Ta vaše dojemná starost o toho druhýho, je na můj mozek moc. Buď nám ohlašte, že tvoříte pár, nebo si nechte tyhle..pffffff. Dem, všechno vyřízeno.“ Vzdám to s nima a vracim se zpátky na letiště, kde nás vysadili. Je mi jasný, že sem rozvířil vody, ale někdo musel. Už to nebylo k vydržení.

I když, jejich výrazy a výrazy ostatních, mě pobavili. Neskutečně pobavili. Nejlepší bylo, že John chtěl Cheesse okamžitě pustit, jenomže ten se bez jeho podpory poroučel k zemi, takže ho stejně musel držet. Vemena.

 

Zase doma. Jo, doma. Tenhle tábor se pro nás stal domovem… vzpomenu si na ten jejich a zase se naseru.

„Kam to dete, šéfe?“

„Zavolat si!“……. „Jak to, že nepřátele, prachobyčejný povstalci, měli daleko líp vybavenej tábor, než my!“

„Ale veliteli Greyi. Musíte pochopit, že naše finance-“

„Vaše finance mě kurva nezajímaj! Posílat nás do takový prdele můžete, ale zařídit nám pořádný vybavení, na to nemáte prachy?! Koukejte s tim něco udělat, jinak se se svojí jednotkou uklidim a seru na vás!“ třísknu sluchátkem od telefonu a třísknu pěstí do stolu. „Kurva!“

„No, takhle nám určitě něco pošlou.“ Utrousí Iron, když prochází kolem a náhodou to zaslechnul.

„A co jako! Sakra tak se podívej, Irone! Podivej se kolem, v čem nás nutěj žít!“ Iron přistoupí blíž a přehodí si zelenej ručník přes rameno. Upřeně se na mě podívá.

„Já to vidim, Nixi. Vidim, v jakejch sračkách to žijem, ale tak nějak, to k nám patří. Sme vyvrhelové společnosti, stroje na zabíjení.“

„Ale to do prdele neznamená, že s náma budou vyjebávat!“ položí mi velkou tlapu na rameno. Chci se mu vytrhnout, ale jeho stisk je kurevsky pevnej.

„Upusť páru mladej. Di se projít, navštiv vodopády, zchlaď si hlavu.“

„Ale-“

„Padej.“ Přikáže mi. Zašklebim se na něj.

„Hele, od kdy se takhle mluví s velitelem?“

„Od tý doby, co je velitel přetaženej jak špatně seřízený hodinky.“ Zasměju se a rozhodnu se poslechnout jeho radu. Nedaleko, možná spíš daleko odtud, se nacházej vodopády. Je to tam docela pěkný a taky to uklidňuje mysl. Takovej relax, kterej fakt asi potřebuju. Začínám reagovat přehnaně. V hlavním stanu zazvoní telefon. Zvedne ho Iron.

„Prosim?“

„Je tam velitel Grey?“

„Ne, právě odešel, mám mu něco vyřídit?“

„Ano, vyřiďte mu, že je na cestě pan Wayne.“

„Proboha, proč?“

„Má za úkol zhodnotit, zda na tom jste tak špatně, jak pan Grey udává. Přeji krásný den.“

„Krásný den? Spíš pěkně dokurvenej den. Ještě že sem ho poslala k vodopádům.“ Vyjde ze stanu a s výrazem, který všechny zastaví v činnosti, promluví. „Pánové, bude tu veselo. Na cestě je pan Wayne…“

„A kurva.“

„Trefa, Lexi. Takže pánové, okamžitě. Řikám okamžitě, tu musíte udělat bordel. Vyserte se na vaše zranění, sorry Cheessy, a okamžitě to tu začněte devastovat. Podle mýho odhadu, máme tak dvě hodiny. Jestliže mi volali teď, tak Wayne určitě už bude dávno na cestě, parchanti nás chtěj nachytat, ale my se nedáme. Musíme podržet šéfa, takže do práce chlapy. Pana Wayna můžeme čekat tak do dvou hodin. Takže fofr!“

..

Mohli uběhnout tak dvě hodiny, možná míň, co sem se vydal na cestu. Ty vodopády sou zkurveně daleko, člověk než sem dojde, by zhebnul stářim. Celý tělo mě bolí a nejradši bych si kecnul na prdel. Doufám, že po cestě nepotkám tu krávu, kvůli který sem to napálil do stromu. Asi bych jí v tom případě sejmul. Vzduch začne vonět po vodě, čimž poznám, že už se blížim k místu dopadu.

Ještě poslední roští, křoví a už stojím na kraji jezera, jehož dominantou sou ty vodopády. Je tu fakt nádherně a dokonce i někdo takový nátury, jako já, při tomhle pohledu trochu zjemní svůj výraz. Jo, tohle by mohl bejt balzám na moje pocuchaný nervi. Nebo sex. Teď mi to tak došlo. Třeba sem tak podrážděnej z nedostatku sexu. Pf, zasraná činnost. Člověk jí nepotřebuje klidně celej rok a když potřebuje bejt happy, tak se kurva rozhodne, že posedne celý tělo. Ještě že nemáme v jednotce ženský. Kurva drát.

..

„Pozor!“

„Na pozor ti serem. Nemáme čas.“ Utrousí Johnatan a snaží se nějak Cheessovi zastavit krvácení. Mladému muži v obleku a lakýrkách spadne čelist. Nevěřícně na toho urostlého muže kouká.

„Co si to dovolujete, vojáku! Půjdete před disciplinární komisi!“

„Tu si taky strč do prdele.“ Sehne se k mladému vojákovi a zvedne ho do náruče. „Poď, Cheessy.“ Mladík se k němu přivine a za chvíli po obou zůstane jenom kaluž krve.

„Pane Wayne.“ Přijde k němu Iron a lehce, líně, mu zasalutuje. Blonďák se pávsky nastaví.

„Konečně někdo slušně vychovaný.“ Usměje se na velkého vojáka, který mu je zatím ze všech nejsympatičtější.

„Sorry, ale nikdo z nás není slušnej, mladej. Jenom máme jiný vyjadřování. Nejste doma, abyste se tady setkal s nějakou autoritou vůči vám. Dám vám radu,“ nakloní se k němu a křivě se usměje. „Nedělejte zbytečný nafoukaný manýry, prostě nic, čím byste si nás všechny znepřátelil. Nemuselo by to pro vás pak dopadnout dobře.“ Mrkne na něj a rozhodí rukama. „Nějakej vůl, co mi volal, řikal, že ste přijel zkontrolovat to, co náš šéf říkal. No tak prosim. Jen se kochejte.“

„To zde tolerujete? Takovou nedisciplínu? No, není se čemu divit. Váš vůdce je ještě horší.“ Vezme si jejich šéfa do pusy, což se Ironovi nelíbí. Otočí se na něj a hrozivě se narovná v zádech. Najednou je tak nějak… velký jako obr.

„Náš šéf je sice… řekněme nevychovaný, i když má v sobě víc slušnosti, než ti zmrdi z naší země, co stojí v jejím čele, ale za to má smysl pro spravedlnost a vždycky jedná v našem zájmu. Plní úkoly tak, jak má, i když po svém, ale vždycky odvede dobrou práci, kterou by jen tak někdo nesved, tak prosím- neberte si ho do pusy. S tím si tady přátele určitě neuděláte.“ Deniel se na něj neohroženě zašklebí. No jo, frajírek z bohaté rodiny, co si myslí, že i tady jeho peníze něco zmůžou. Rozhlídne se po táboře. Na zemi se válí obvazy, přístřešky jsou v devastujícím stavu a krev je skoro všude. Vypadá to, jako by tu vykrvácelo prase.

„Ach, bože, co je to za strašný smrad?“ přitiskne si ruku k ústům a nosu, snažíc se zmírnit dopad toho smradu na jeho vnitřní ústrojí. Iron, v duchu naprosto válející se po zemi, pokrčí rameny.

„Krev, pot… žumpa.“

„Žumpa?!“

„Jo, žumpa. Co ste si myslel? Že chodíme srát kilometry daleko?“ otočí se od něj opět a popojde trochu dál. Využije chvilky Denielovi nepozornosti a nakoukne za jeden přístřešek. Tam stojí Lex s Tonnym, na pusách mají roušky a na rukou rukavice až po lokty. V rukou drží velký hrnec, ze kterého nechali vytéct jejich.. em.. jejich „věci“. Zvedne na ně palec a pak se jakoby nic otočí k Denielovi. „Jak vidíte, mladej pane, je to tu přesně takový, jaký to popisuje šéf. Pokud mě teď omluvíte, i já bych si dal nějakou sprchu. Ten pot a krev už mě začínaj štípat.“ Nečeká na jeho svolení a vydá se ke sprchám, naprosto spokojen s jejich jednáním.

„Kde ho najdu?“

„Dvě hodiny na jih, u vodopádů. Autem se tam nedostanete, musíte jít pěšky. A v těch lakýrkách.. Good luck.“

Aaaaach, to je paráda. Fakt, paráda. Ta voda je jako kafe , i když, docela to bolí, na ty otevřený rány, ale nikdy sem nebyl cimprlich. Navíc, je zase jedno z těch dusnejch dnů, takže stát pod vodopádem, to je dokonalá slast pro moje tělo. Moh bych si tu i vyprat oblečení, to je taky dobrej nápad. Vyjdu zpod vodopádu a sehnu se pro svý hadry. Kouknu se na ně. Má cenu to vůbec prát? Smrděj, sou rozervaný, jediný, co drží, sou nový kanady a to bych si vyprosil jako. Ještě aby se rozpadli, když je mám první den  na nohou. Pche. Odhodim hadry stranou a vyseru se na ně. Do tábora dojdu nahej, dyť je to fuk. V táboře sou stejně jenom chlapy a ty mě viděli nahýho tolikrát, že už znaj každičkej detail na mym ptákovi.

Znovu se teda vrátim pod proud chladný, příjemně osvěžující vody a nechám jí, aby mi hýčkala tělo. Tohle je jediný světlý místo v týhle pojebaný zemi. Zavřu oči a necudně se vystavim proudu vody, jako by to byla nějaká milenka. No co, sem tu stejně sám.

..

„Neandrtálci zabednění. Prasata nechutná!“ nadává si pro sebe Deniel, když se snaží zdolat těžký terén džungle. „Autem se tam nedostanete, musíte jít pěšky, good luck!“ pitvořil pisklavým hláskem Ironova slova a snažil se neuklouznout na blátě. Jeho značkové lakýrky za tři tisíce, byly nabalené do bláta, z čehož málem vyletí vzteky. „Dusno jak v sauně, horko, že by umřel pes! Sakra!“ vykřikne, když mu podjede noha a on se opravdu velmi ladně odporoučí k zemi. „Co sem komu udělal!“ nadává nahlas, dovolujíc vzteku, aby vyšel ven. Vzteky ze sebe serve sako a povolí si tři knoflíčky u košile. Pot mu lepí košili na tělo, včetně kalhot, z čehož začíná být opravdu nervózní. „Co si o sobě sakra myslí! Celá jednotka, půjdou do kopru! Před komisi! Zaručím se za jejich zrušení! Zníčím je!“ hrozí pěstí stromům okolo, naprosto brunátný vzteky.

V ten moment uklouzne po druhé a tentokrát v blátě skončí i jeho obličej. Chce jadrně zaklít, ale zatne pěsti. „Ne, Denieli, buď v klidu. Nevychovali tě k hrubosti. Nejsi jako oni, jen klid, je to jen bláto. Z bláta se přece dělají masky na obličej a tělo.“ Snaží se uklidnit, snaží se nepadnout na úroveň těch primitivů. Blátivou rukou si odhrne špinavé blonďaté vlasy a zvedne se na nohy. Vydá se opět na cestu a znovu klopýtne, když však proletí křovím a skončí před začátkem čistě průzračné vody. Pozvedne obočí. Že by už byl u cíle? Rozhlídne se kolem a ztuhne.

Je to jako z nějaké malby, nebo z nějakého filmu. Pod krásnými vodopády, stojí nádherný muž. Své svalnaté, šlachovité tělo, beze studu vydává do péče proudu vody. Nabízí se mu a užívá si kontakt chladného dotyku vody a jeho kůže. Pomalu se zvedne na nohy, naprosto uchvácen tím pohledem. Tělo, pokryté jizvami a přesto tak dokonalé. Ta silná stehna, pevný zadek… tělo modela. Nemohl uvěřit, že tohle tělo, tohle  krásné tělo, patří někomu, jako je Nix. To musel být špatný sen. Špatný. Voda mu stéká po vypracované hrudi, hladí každičkou ránu, kterou mohl Deniel zahlédnout. Vlasy mu splývají na obličeji, který je též vystaven proudu vody. Kapky mu stékají po těle a vrací se zpět do svého prostředí. Gesto, jak si projede rukou vlasy, jak pootevře rty a voda mu při tom vyjde vstříc. Nasucho polkne. Neodolá a znovu si ho prohlédne od zdola nahoru. Ale s tím rozdílem, že teď nehledí do uvolněného obličeje, ale do nádherných modrých očí, jejichž barva je podtržená barvou vody.

„Co tu kurva děláte!“

..

 

Nevěřícně se dívám na toho spratka, kterej mě dopaluje až je to k nevíře a mám chuť se vzteky rozprsknout. Co tu do prdele dělá! To mě nemůže nechat ani pár minut napokoji? Sráč mrňavej. Ale.. zas.. když se na něj podívám, sem v pokušení vyprsknout smíchy. Ten teda vypadá. Je mi jasný, že pro někoho, jako je on, musela ta cesta sem, bejt čistý utrpení. A je to i vidět. To bláto na ksichtě, co má i ve vlasech, na oblečení, na celym těle, je toho jasnym důkazem. Zašklebim se.

„Haha, vypadá to, že tu někdo dostal lekci.“ Pobaveně sleduju, jak se zamračí, narovná se v zádech a rádoby elegantně přijde ke mně co nejblíž. Přesto, má v očích stud. Haha, to pískle se stydí? To snad neviděl nahatýho chlapa? No ,jestli ne… Provokativně se k němu otočim čelem, aby viděl všechno, Když už, tak už. „Teď mi řekněte, co tu kurva chcete.“ Pohodí hlavou.

„Dovolte! Přijel jsem na příkaz vašich nadřízených. Mám zkontrolovat, zda je aspoň zrnko pravdivosti ve-“ zvednu ruku, čimž ho zarazim. Nechápavě na mě zabrejlí.

„Ne, moment, se špínou se bavit nebudu.“

„Co si to-!“

„Smrdíš!“ natáhnu se po něm a strhnu ho do vody. Jezírko pode mnou je dostatečně hluboký, takže vim, že si neublíží. I když, ocenil bych, kdyby se mu stalo aspoň něco malinkatýho. S úsměvem sleduju, jak se jeho blonďatá palice vynoří z vody, prskajíc vodu a nadávajíc o sto šest. „A ty že si vychovanej? Takovejhle slovník nemá ani moje máti!“ Deniel se na mě podívá pohledem, kterej by mě mohl zabít. Jenže to spíš u mě vyvolá hrdelní smích.

„Vy barbare!“

„Hahahaha, barabare!! Kdes to slyšel! Z filmu pro pamětníky?“ směju se jeho slovníku. „Buď aspoň jednou v životě chlap!“ No a tak trochu byl. Nevim, jak to udělal, ale nějak vyskočil z vody, chytnul mě za kotník a strhnul mě k sobě do vody. Ten hajzl. To mu nedaruju. Vynořim se z vody za hlasitýho šplouchání a chytnu ho pod krkem. Brutálně ho narazim na hranici, odkud stejká voda z vodopádu do jezírka a hrozivě se nad nim sklonim. „Tos neměl dělat.“

„Neříkal si, ať sem chlap?!“ prská na mě a oba sme naježený vzteky. Jenže ten stisk jeho krku, to mokrý tělo v tý polorozepnutý košili.. do prdele! Vidim, že se tomu chcípákovi v očích bleskne jiskra poznání. Vzápětí mi po nahém stehně přejede jeho noha. „Copak, je vám nepohodlně?!“ sevřu Denielův krk ještě víc. V hlavě mi silně tepe a jeho tělo… povytáhnu ho za krk ještě o něco vejš, zády se tak dře o kameny. To je mi ale fuk. Špetka bolesti v jeho ksichtě je pro mě malý zadostiučinění.

„Drž hubu, chlapečku. Nezahrávej si!“

„Nebo?“ Ten smrad je neskutečně drzej! Stačil by jedinej pohyb a zlomil bych mu vaz. Jedinej pohyb by ale taky stačil k tomu, abych se mu brutálně přilepil na rty, který sou tak, tak…

„Seš jenom krůček od smrti.“ Upírá na mě svoje velký oči, který sou pro ty moje jak magnet. Zasraná sexuální frustrace. To si musela vybrat zrovna jeho!

„Tak do toho, Nixi. Udělej to.“ Zelený oči mě doslova hypnotizujou a záhadně nemůžu odolat. Pořád s rukou na krku se k němu vášnivě přisaju. Divoce mu vrazim jazyk do pusy a druhou rukou si ho vyzdvihnu vejš. Kupodivu ten spratek spolupracuje a to tak, že mi omotá nohy kolem boků, v rukách mi silně sevře vlasy a ještě ke všemu se proti mně pohne. No to je něco pro můj penis, že. Nedopatřením zasténám a ten hajzlík se tomu usměje.

..

Tak přemýšlím, co to dělám s tím chlapem, kterého k smrti nenávidím, a kterého bych nejradši viděl mrtvého. Jak je možné, že sem s ním ve vodě, líbáme se jako smyslů zbavení a snažíme se přeprat jeden druhého? To je jednoduché. Chci sex. Respektive, moje tělo, chce sex s tímhle, neandrtálcem. Paradoxně je právě asi tenhle fakt to, co mě k němu přitahuje. Byl sem jím přitahován už od prvního okamžiku a tohle byla tak dokonalá příležitost… nenávidím ho, ale tak strašně moc po něm toužím, že se prostě nedokážu ovládat. Jeho tělo je dokonalé, jeho neurvalost, jeho brutalita… ach bože. Svými ironickými rty se mi přisaje na krk. Voda, která nás obklopuje, lehce šplouchá do rytmu našich těl. Ono, neprohýbat se pod těmi doteky, to prostě nejde.

Cítím, jak mě do zadku začíná něco tlačit a zvedne se ve mně vlna ještě větší touhy. Nemůžu se dočkat, až… sakra, takové nemístné myšlenky….. ne, víc než místné…

„Nixi,“ zasténám roztouženě, když ze mě záhadným způsobem serve košili. Líbá mě na bradavky, na hruď, na klíční kosti. Jeho rty doslova pálí, když se mě s nimi někde dotkne.

„Nečekej… jemnosti.“ Varuje mě zhrublým hlasem, který mi nažene husí kůži. Nechám jeho vlhké vlasy, aby mi protékaly skrz prsty a víc se proti němu prohnu. Chci ho rozdráždit až k nepříčetnosti.

„Ne že bych protestoval.“ Lapím svými rty ty jeho a vynutím si od něj další polibek plný vášně a příslibu sexu. Nix se hrdelně zasměje do mých rtů. Znovu mě prudce opře o chladné kameny a povídá se na mě.

„Spratek se snaží hrát si na hrdinu.“ Pustí mě, ale jeho ruce mě okamžitě čapnou za opasek na kalhotách. Olíznu si rty, což je jasný důkaz, který potřebuje k tomu, aby mohl pokračovat. Ach, jak ohleduplný. Boty už sem si skopnul někdy na začátku našeho řádění a teď si nechám jeho silnýma rukama stahovat kalhoty a trenýrky. Svádivě na něj pomalu natiskávám každičký kousek  nově odhalené kůže. Baví mě si s ním takhle hrát, když vím, že mě pak chytí do těch velkých pracek a vezme si mě tak, jako v životě nikdo. Vzrušením a očekáváním téměř nemůžu dýchat.

To je úplně proti mému vychování, tohle, co teď provádíme a také proti mému přesvědčení, že tenhle hajzl patří za mříže. Ale vidina sexu s ním. Pryč se zábranami, pryč se slušným chováním. Tím se budu zabývat pak. Teď chci do dna vychutnat ten neuvěřitelný sex, který brzo přijde.

„Dáváš si na čas.“ Začnu ho slovně provokovat, protože už i moje sebeovládání je téměř na konci. Tyčí se nade mnou jako dokonalý bůh, kterého chci celého pro sebe. Skloní se a jazykem mi olízne tvář. Přitom mi do zadku zasune první prst a hned na to druhý. Nečeká. Jistě, žádné jemnosti. Trochu to zabolí, štípne to a trochu zapálí, ale chladivá voda to hned začne hojit. Zatnu mu nehty do ramen a zvrátím hlavu.

„Copak. Bolí?“ usměje se na mě křivě, čímž mě vyprovokuje. Úsměv mu vrátím a jednou rukou mu přejedu po jeho chloubě, co se tak tyčí pod vodou, připravená k akci. Jeho velikost mě naprosto fascinuje. Dlaní pomalu a zároveň silně, přejedu po celé jeho délce.

„Vůbec ne.“ Zakousnu se mu do ušního lalůčku a nechám jeho penis být. Místo toho se začnu věnovat těm jizvám, co naopak zkrášlují to tělo přede mnou. Většinou jizvy mají opačný efekt, ale u něj.. dělají ho krásnějším. Neopomenu si hrát i s novými ranami, které začnu opečovávat jazykem, zatímco on do mě vsune třetí prst. V jeden moment se dotkne mojí prostaty a to ho nedopatřením kousnu do hluboké ranky u pravé bradavky. Zavrčí. To je však všechno co udělá, ještě krom vytáhnutí prstů. Rukou mě obejme kolem pasu a se zrychleným dechem se ke mně skloní.

„Teď se ukaž, hrdino.“ A v ten moment do mě začne vstupovat svojí chloubou. Nebudu říkat, že to nebolí. Bolí, ale vím, že to co bude následovat pak, to bude nezapomenutelné. Proto ho obejmu kolem krku a zvrátím hlavu s bolestným výdechem. Naproti tomu on, mi položí hlavu na klíční kost a přimkne si mě k sobě blíž. Jeho postup je opatrný a pomalý. Nějak nespěchá, ale zároveň si nedělá hlavu s mými bolestnými projevy. Postupuje cíleně za svým a já si pomalu začínám přivykat.

..

Nikdy v životě by mě nenapadlo, že vojedu tohohle skrčka. Faktem ale je, že jeho tělo, je pro mě tak přitažlivý, nebo to aspoň ve mně vyvolává tak nechutně velkou touhu, že prostě nemůžu odolat. Musim si ho vzít tady a hned. To co dělá, jak se mi nabízí a ta jeho provokace. To všechno mě dokonale stimuluje a já se chvěju touhou po něm. Je to ironie, že to je zrovna on, ale něco na tom je pikantně perverzního a to se mi líbí. Víc než líbí, sem z toho nadšenej. Jeho ruka na mym penisu, to je něco, co moje tělo shledává víc než příjemným.

Ale, nebudu k němu něžnej, to mě ani nehne. Pěkně mu to dám sežrat a vezmu si ho tvrdě a dravě. Navíc… Kde jinde, než tady, mu to můžu oplatit, aniž bych šel sedět. Ale, snažim se držet zpátky, když do něj vstupuju. Co já vim, jestli rád šoustá s chlapama nebo ne, ale snažim se ho nenatrhnout. Proto tři prsty. No jo, sem hold dobře vybavenej. O to víc sem přesvědčenej, že si to užije. Pokud si tělo přivykne obvodu, pak to přinese obrovskou rozkoš. Ha. Zmetek. Za to co mi dělá, mu udělám ten nejlepší orgasmus, jakej kdy měl. Zaslouží si to vůbec?

Nad tim už nedokážu přemejšlet, protože do něj vstoupim celej. Opřu si hlavu o jeho krční jamku, klíční kost a chvilku čekám. Jeho nehty mě škrábou na zádech, což je tak neuvěřitelně příjemný, že mě to vzrušuje ještě víc. Pche, jakoby to snad šlo.

„Ach bože,“ vydechne k nebi a nevědomky mě pohladí po zádech. Pousměju se. Jo, sex stírá všechny rozdíly.  Při sexu jsme všichni stejní. „Nixi…“ to je něco pro moje uši. Stačila mu docela chvilka, aby si zvyknul, ale o to je to lepší. Ani já se už nechci nehýbat. Potřebuju to ze sebe dostat, prostě musim. Zvednu hlavu, podivám se mu do očích přimhouřených touhou a rukama ho chytnu za boky. Určitě tam pak bude mít modřiny, ale to je mi u prdele. Chci ho, okamžitě. Proto už na nic nečekám a začnu do toho rozkošnýho těla přirážet. Z boků sjedu na zadek, pevně mu chytnu půlky a začnu mu pomáhat s jeho napichováním na mě. Voda kolem nás začne divoce šplouchat, ale to je nám, nebo aspoň mě, absolutně jedno. Vzpíná se proti mně, nesobecky se mi odevzdává a dává hlasitě najevo, že se mu to líbí. Rajcuje mě jeho hlas, když se topí v rozkoši. Stahuje svaly, čimž mě posílá dál a dál za hranice vnímání.

Vynese mě až tak vysoko, že mi před očima vybouchne ohňostroj a tělo se mi začne stahovat a škubat s sebou. Je to něco úžasnýho. S blaženym výrazem na obličeji se lehce usměju a otevřu oči. Zarazí mě Denielův škodolibí úsměv. Přimhouřim oči.

„A to je jako všechno jo. Byl jsi tak rychle, že jsem se nestačil udělat. Ty máš teda ale výdrž.“ Začne se mi vysmívat přímo do ksichtu. Jeho smích je melodickej, ale působí na mě jako červená na bejka. Pomalu z něj vystoupim, chytnu ho za zápěstí a  otočkou ho odhodím na nízký břeh, kde přistane na zádech. Vyhekne a zmateně se na mě podívá. Křivě se usměju, přejdu k němu a kleknu si nad něj na všechny čtyři.

„To ještě nebylo všechno.“ Zavrčim mu do téměř vyděšenýho obličeje, kterej mě fascinuje. S ďábelskym úsměvem se nadechnu a moje hlava zmizí mezi jeho nohama pod vodou. Vezmu jeho erekci do pusy a začnu ho pomalu kouřit. Sice nejsem nějakej superman, nebo batman, stejně to sou chcípáci, ale zadržet dech na nějakou dobu dokážu. Rty za chvilku vystřídaj moje zuby, kdy ho začnu lehce okusovat. Rukama mu musim přidržet kotníky, jak se sebou začne mlít. Je mi jasný, že ho pod vodou ještě nikdo nekouřil. Pak ho nechám bejt a  jazykem nahmatám jeho varlata. Haha, to už nevydří a udělá se. Jeho tělo se dokonale uvolní. Vynořím se z vody se vší parádou. Voda mi stejká po těle a příšerně mě lochtá.

Nahnu se nad jeho obličejem, kterej je tak roztomilej, že bych se nejradši uculoval. Ale to bych radši zhebnul. Nejsem citlivka. Zkoumám ten obličej a dojdu k závěru, že je pěknej. Hezkej chlap, škoda, že takovej kokot. Otevře sytě zelený oči, ve kterejch je naprostý uspokojení a lehce se usměje. Ten jeho úsměv mě očaruje.

„Úžasný. Jedním slovem, úžasný.“ Vztáhne ke mně ruce, chytí se mě kolem krku a políbí mě. Nohu pokrčí v koleni a přejede mi po stehni, což mě zase nabudí. No jo, byl sem dlouho bez sexu. Jazykem šermuje v mejch ústech, lačně pije a znovu se ke mně tiskne, což má logicky za následek, moje další vzrušení.

„Já vim. Teď sem na řadě já.“ Odtáhne se ode mě.

„Jak, ty?“

„To, co si předved…hmm, nic moc. Jo, hekal si pěkně, ale postrádalo to jiskru, mladej.“ Nemůžu mezi náma udržet klidnou atmosféru, to prostě nejde. K nám dvěma patřej hádky, pruzení, ne nějaký ťuťu ocicmávání po sexu nebo tak. Navíc, moje morbidní já, chce opravdu brutální sex. V jeho očích se odrazí vztek, naježí se. To je ono.

„Ty si kretén! Jdi do prdele!“ odsekne a chce se ode mě dostat pryč, ale já se jenom ušklíbnu, za nohu si ho stáhnu zpět a nehezky se usměju.

„Beru na vědomí.“ Rukama mu nadzvednu prdel a prudce do něj vniknu. Zasténá bolestí, což mě značně uspokojí. Je paráda, brát si ho takhle, po svým, ve vší přirozenosti. Jenže sem netušil, že on je taky pěkná svině. S bolestně staženym obličejem, ale se slastí v očích, se ke mně přitáhne.

„Když ty takhle, tak já taky!“ nehty druhé ruky se mi silně zaryje do zad, šmejd, právě v místech, kde mám rány po nedávný akci. Ty začnou okamžitě krvácet a bolest, kterou na protest vyšlou, mě vzruší.

Podle mýho, teda co sem tak vyčet z jeho očí, se mu tohle zacházení líbí, ale je to prostě slušňáček, co by to nepřiznal, ani kdyby mu řezali ptáka tupim nožem. Na oplátku, za ty rány, mu silně stisknu bok. Prsty na něm zanechaj otisk, naproti tomu on zanechá otisk svých zubů na mym rameni. Zatáhnu ho za vlasy a udělám mu cucáka na krku, se stopama po mejch zubech. Tvrdě přirážim do jeho těla, až se kamínky pod našima tělama hýbou a putujou jinam. Je to něco, co sem nikdy nezažil a o to víc se to snažim vnímat všema smyslama. Na oplátku za cucáka se začne tvrdě pohybovat on, proti mně, což moje tělo vítá. Tak to pokračuje do tý doby, než si vyšoustáme mozek a oba s výkřikem vyvrcholíme znova. On spadne na záda a já se loktama opřu vedle jeho hlavy. Svěsim hlavu mezi ramena a snažim se vydejchat. To byl ale sex. Ty krávo, to sem potřeboval.

„Teda..“

„Jo.“ Odpovim mu. Nechci, aby něco říkal, akorát by to zkazil a já bych měl zase chuť, ho zabít. Takle mi to vyhovuje a on to zřejmě pochopil. Je zticha, jenom se mi ve vlasech vrtá rukou, což je mimochodem příjemný. Tyhle věci mi nevaděj, když sou příjemný, ale nějaký to zamilovaný vožužlávání… brrr, to ať dělá Cheess s Johnem, já sem radši na pořádnej sex bez zábran.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Chutovka

Zulík,28. 1. 2012 23:52

Užila som si to som zvedavá ako sa vrátia do tábora.Vojaci sa asi poštia od smiechu.

tak to bylo dokonalé...

Ebika (ebika.blog.cz),11. 1. 2012 19:12

Super honem, honem dál, tahle se mi začíná fakt zamlouvat ale s našim vojákem nezdílým stejný názor, já si začala toho snobskýho snoplíka celkem i oblibovat.
Tak nás nenech dlouho čekat as pokráčkóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóó´"Nese se ozvěnou" ;)

xD

Yoku,4. 1. 2012 17:16

Yaj tak tohle kdyby se změnilo na slaďák, což je v tom prostředí zřejmě nemožné, tak to přestanu číst xDDD. Končeně sem se dočkala svýho kalibru xDDD těším se na další dílek ^^

O_o

paks,3. 1. 2012 21:09

no ty blaho to bylo UZASNY*utira po sobe stul* muhehe uz se tesim na pokracovani a doufam ze se budou dal skorpit