Jdi na obsah Jdi na menu
 


The Consequences

15. 2. 2012

 

 

 

Nikdo. Nikdo se mi neráčil sdělit, že letní bouřky, respektive… TROPICKÉ bouřky, jsou zde absolutně, ale absolutně… NESNESITELNÉ! Nikdy bych nevěřil, že si to budu kdy přát, ale já chci domů! Nejenom, že si ze mě ten grázl udělal panenku Woodoo.. nutno dodat, že jsem se nedal a nezačal jsem sténat jako řadová děvka v zapadlé uličce s tangy u kolen. Je zajímavé, že mě ta šelma nezabila, jakoby spíš na něco, nebo někoho čekala. Jenže, její dlouhé drápy byly opravdu rychlé, takže mi prosekla prsa. Aspoň na to nachytám víc žen… nebo mužů, přijde na to, na co budu mít chuť.

Jenže, mým ošetřujícím byl Nix, jak už víte a bylo to opravdu… myslel jsem, že ho zabiju. Ještě když si na mě sednul. Je těžký jako dvou tunové prase, samá hora svalů a šlach a on si na mě sedne! Copak sem stolička?! Ale fajn, fajn. Snesu jeho váhu bez řečí. Jeho úvodní slova, že mi to udělá tvrdě, sem si vzal k srdci. Nevydám ani hlásku..! a taky že se mi to povedlo. Ale no.. ehm.. trochu se červenám, ale abych mě nějakou oporu, položil jsem mu ruce na stehna… řeknu vám.. tak pevná, silná stehna.. okamžitě mě orosil pot a nebylo to z bolesti. Ovšem, za pár chvil ano, a to jsem mu zaryl nehty tak hluboko, až začal krvácet.

A už to bylo. On se snažil způsobit bolest mě a já zase jemu. Vděčím mu za život, ale za tu péči, ho nenávidím. Fakt ho nenávidím. Ještě, když mu ty oči u toho tak prazvláštně svítily.. Užíval si to, grázl.. Ale abych se vrátil k původnímu tématu. Nejen že, to s ním dopadlo takhle, ale zároveň se spustil takový tajfun a takový liják, až ulítly provizorní stanové střechy ze všech přístřešků. Jak jsem stihnul všimnout, jsou na to zvyklý.. někteří…

„Do prdele, posraná kundí hlava, že já se na to nevyseru! Cheessy! Kurva podej mi to lano a nestůj tam jak namrdanej buzerant!“ vříská Fred, který usiluje o to, aby mu neodletělo jeho obydlí. Jenže Cheess jenom stojí na místě, mrká na svého Johnatana a nemá se k ničemu. Barevný voják teda popadne první, co mu přijde pod ruku a hodí to po něm. Cheess to zachytí do ruky a pořádně si to prohlídne.

„Hej! Ty kreténe! Neházej s mojí Pannou Marií!“ vyjel po něm John, který stál, nečekaně, vedle Cheesse a jednou svojí obří tlapou držel provaz od jednoho ze stanů.

„Tak jako promiň, ale já to potřebuju udržet, ale potřebuju provazy, který mi ten eunuch nemůže podat!! A navíc, tvoje panna tu nemá co dělat!“ Jemu se to zřejmě řekne, když má svaly a dokáže to udržet. Další, který mě zaujal, byl Edward, který se marně snažil pochytat svoje spodní prádlo poletující po táboře.

„Seru na to!“ zařve zprudka, otočí se a vydá se k Frederikovi s provazy, které chtěl po roztomilém vojákovi.

„Díky, brácho.“ Poděkuje mu, hodí znechucený pohled na Cheesse a společně s Edem začnou přivazovat střechu. Edward zřejmě došel k závěru, že když už mu ulítlo spodní prádlo, nemusí se starat o zbytek stanu. Asi není nic důležitějšího, než…

„MOJE PORNO ČASÁKY!“ pustí provazy a rozeběhne se ke svému pytli, který nebezpečně vlaje ve větru. Frederik jenom nevěřícně stojí na místě, střecha stanu kdesi v džungli. Nevšímá si vlasů, šlehajících ho do obličeje, ani štiplavého deště.

„Já.. chci domůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“ rozkřičí se na plné plíce a bezmocně si sedne na blátivou zem.

Vichřice, ne orkán, si pohrává se všemi příbytky v táboře a všichni do jednoho vypadají úplně stejně. Jediným, komu se daří udržet si svoji střechu, je Nix a Tonny. Těm to drží pevně na místě, za to boční strany se jim podivně kymácely, takže u nich zase hrozilo, že jim puknou pilíře a obytný prostor se zřítí k zemi. Tudíž si zde nikdo vybrat nemohl. Buď bez střechy, nebo beze stěn. Upřímně, už bych tu dávno nebyl. Kolik podobných bouří asi museli zažít..

„Hej, jestli tam budeš stát, tak tě něco sejme!“ Otočím se za sebe, a koho tam nevidím. Pana dokonalého drsňáka, s rukama na prsou. Na hlavě má takové číro, až to vyvolá záchvaty smíchu. Déšť a vítr je nepřítel všech. Začnu se tak hlasitě a intenzivně smát, až mě z toho rozbolí rány na hrudi. „Je tu něco k smíchu?“ chytne mě pod krkem pevná ruka a obrátí mi za čelist, tvář nahoru. Dívá se mi do očí, občas ty své zamhouří pod poryvem větru a deště. Bože, ten jeho pohled. Moje tělo na něj zareaguje jinak, než bych si přál. Pro moji mysl negativně. Pro moje tělo velmi pozitivně… Polknu, kurňa, proč já. „Hm… Koukám, že se nám nějak rychle uzdravuješ. Asi nebudeš takovej chcípák, jak se zdá.“ Odstrčí mě od sebe, až zavrávorám. Docela to bolelo, neohrabaně mě rýpnul nehtem do brady. Bolí to. Promnu si ji a jsem ze srdce rád, že mě pustil. Začala mi vibrovat kůže, což není dobré znamení. Alespoň pro můj mozek..

Zůstanu opařeně stát na místě, s očima vrtajících do jeho zad. Pozoruju ho, jak chodí v tom vichru po táboře, příležitostně pomůže někomu, kdo to potřebuje a snaží se o to, aby vše , co neodletělo, zůstalo na svém místě. Nemůžu si však nevšimnout toho, jak stále dokola šije pravým ramenem. Škube jím, prohmatává si ho a neustále s ním hýbe. Čas od času se i zachmuří, takže ho to asi bolí… Br, společně s vysokým větrem se docela i ochladilo, takže je opravdu zima. Jelikož jim nejsem nijak užitečný, zalezu si někam, kde to není tak mokré a schovám se tam. Modlím se, aby už to přestalo, protože to je opravdu k nevydržení. Orkán trval zhruba pět hodin. Pět hodin jsem proseděl na jednom místě, s hlavou mezi koleny a s ušima naplněnýma výkřiky a nadávkami jednotky.

„Tak, jaký sou škody?“ Nix stojí opřený o vysoký, mohutný stožár, kam si dali japonskou vlajku, počmáranou znaky a sprostými slovy. Barbaři… Švícarským nožem si vyndavá špínu zpod nehtů. Je záhadné, jak rychle se tady mění počasí. Teď je docela dost velké horko, až bych svou kůží propálil svoje spodní prádlo.

„No, strhaný střechy ze všech našich stanů, taky zničený osobní věci, jako třeba…“

„Bůůůůůůů, moje literatura….“

„Pornu říkáš literatura?“

„Máš snad něco proti!“ mačká si pevně na hruď rozmáčené porno časopisy.

„Tak dost!“ usměrní je Nix ostrým výkřikem. „Irone, pokračuj.“

Přikývne. „Za další podemletá zem, takže to asi bude chvilku trvat, než se to ustálí, tim pádem nám budou stany asi trochu jezdit. Připravte se na vodní lože, hošani.“ Vystřelí si z nich hromotluk. „Pak taky, s čim se dalo počítat, ucpaná silnice. Šéfe, nikdo se k nám nejmíň tři tejdny nedostane…“ COŽE?! Tři týdny?! Já měl tenhle týden odjed domů! „Přívalovej déšť nám na jedinou cestu namlel takovýho svinstva, že to prostě nejde odhrabat. Navíc sou tam spadaný stromy, takže musíme počkat, až sem přijede zásobovač. Ten má  na to kalibr, ví ,že se sem musí dostat.“

„Máme dost jídla a vody?“ Iron němě přikývne. „Fajn. Takže úkoly sou následující. Frede, Cheessy, vy dva se postaráte o to, aby plachty ze všech stanů byly v TÁBOŘE a SUCHÝ!“

„Já s nim nebudu!“ vzpírá se Fred s nenávistným pohledem upřeným na malého vojáka. „Je to kretén.“

„Ty nejsi o nic menší, takže uděláš, jak sem řek.“ Cheess na něj vyplázne jazyk a je mi jasné, že by po něm Fred nejradši skočil. „Tonny s Lexem, postaráte se o kuchyň. Najdete všechno jídlo, co se kam zatoulalo a všechno to přinesete do kuchyně, včetně osobních zásob. Ano, promiň, Lexi, ale tvoje Deli sušenky taky. Musíme se připravit, že tři tejdny budeme odříznutý od civilizace. Edwarde, vzhledem k tomu, jak moc si teď zarmoucen ztrátou svých časáků, pudeš a zjistíš, kolik stromů a hlíny je na příjezdový cestě k táboru. Irone, pokus se obnovit rádiový spojení. Johnatane…“ podívá se na vysokého snědého muže, který upírá svůj pohled na..haha, na Cheesse. Nix si promne kořen nosu. „Ty běž s Cheessem a Fredem. Dej bacha, aby se ti dva idioti neporvali, prosim tě.“ Všichni muži se tak nějak rozprchnou po táboře. Zůstali jsme tu jenom já a… Nix. Ten se na mě zamračí a přejde k povalenému sudu. Sedne si na něj a znovu zakroutí ramenem.

„Co mám dělat já?“ nepodívá se na mě. Oči má zavřené, přijde mi, jako by se snažil zmírnit bolest. Soustředit se na ni, aby odešla.

„Dělej si, co chceš. Teď si tu skejsnul s náma. Užij si to.“ Nic víc, nic míň. Povzdechnu si. Měl bych se na tohohle kreténa vykašlat, ale nohy mě tak nějak samovolně přenesou za něj. Položím mu ruce na ramena a začnu lehce hníst. Cítím, jak strne. „Co to kurva děláš.“ Zavrčí nebezpečně, ale to už na mě pomalu přestává platit. Vrčí pořád, tudíž nic neobvyklého. Když neodpovídám, chytne mě hrubě za zápěstí.

„To bolí.“ Probodnu ho očima, on na oplátku probodne mě.

„Tak mi řekni, co to kurva děláš?!“ syčí potichu, v očích se mu nebezpečně blýská. Přísně semkne rty. Copak, myslí si, že si neumím hrát? Nakloním se těsně k němu.

„Pořád s tím ramenem tak divně házíš… hmm, potřebuješ to pořádně promasírovat, tak drž, nebo s tou rukou už nepohneš!“ vyhrožuju mu pološeptem, s očima upřenýma do těch jeho. Teď se ho nebojím. Tím, že vím, že není v pořádku, se moje bázlivost k němu snižuje. I když nepochybuju o tom, že kdyby chtěl, tak i s bolestivým ramenem mě zabije bez větší námahy.

„Kdo si myslíš, že si.“

„Tvůj nadřízený, i když si to nechceš přiznat a-“ zvednu prst jako při doučování. „chlapík, co dokončil několik masážních kurzů, takže mě pusť.“ Přikážu. S překvapením sleduju, jak mojí ruku pustí a otočí hlavu zase před sebe. Já-já tenhle spor vyhrál??? Nemůžu tomu uvěřit! Moje já se uvnitř raduje jako malé děcko. Jsem potěšený tím, že mě Nix poslechnul. To je první pokrok.

„Až to dokončíš, uklidíš hajzl.“ Šklebí se na mě. „Teď si jeden z nás a já sem tu teď velitel.“ Ach, pro dobrotu na žebrotu, vážně. Zatřepu hlavou. Už je to tu zase. Dotek na jeho kůži mě pálí. Proč! Ježíši kriste, nemůže mě pořád vzrušovat tenhle chlap! To není normální!

Skloním poraženecky hlavu a pořádně se do toho opřu. Nahlas zasténá. Ten sten je pro mě jako afrodiziakum. Škubnu s sebou. Byl to tak lahodný zvuk.. chci aby ho udělal znova…. Maminko, zabij mě. Jestli se odsud dostanu živý, objednám se u psychologa. Fakt že jo.

 

Překvapil mě ten skrček, když mi začal prohmatávat ramena a krk. Má odvahu, ke mně jenom tak přijít a začít na mě šahat. Fakt mě to překvapilo, ale jako… Je to kurevsky příjemný. Je fakt všímavej. Slovem sem si nepostěžoval a on mi to prostě jenom tak vpálí do ksichtu. Začíná se otrkávat, musim mu zase srazit hřebínek… hmmm, ale až po tom, co to dodělá.. Z pusy mi uklouzne slastnej sten. Je v tom fakt dobrej a, ty jo, tohle moje tělo taky už potřebovalo. Mám ztuhlej krk, že se pomalu ani neohlídnu. Jooo, tohle rozmazlování si nechám chvíli líbit.

Ale vocaď pocaď. Moje tělo taky jakoby zešílelo, pf. Odstrčim od sebe jeho ruce a postavim se. Protáhnu se. Ty bláho, ten kluk je zázrak. Otočim se, abych se na něj podíval. Prohlídnu si ho od hlavy k patě. Co na něm je? Co je na něm, že mě to tak přitahuje?!

„Pusť se do toho hajzlu.“ Odseknu nepřátelsky a vydám se za Ironem. Nemůžu zůstat v jeho blízkosti, zbláznil bych se. Srdce mi divoce tluče, kůže mě svrbí, mám pocit, že se rozprsknu. Kurva drát.

„Nějak tě ten mladej vykolejil.“ Promluví Iron, když se dostanu k němu do stanu. Opřu se o stůl, abych ulevil nohám. Ruce si založim na prsou.

„Prosim tě, vo čem to kecáš.“ Snažim se zapírat, ale u Irona to stoprocentně neprojde. Je na to moc chytrej.

„Haha, hele, nezakrejvej. Si z něj úplně vedle.“ Upřu na něj mikro pohled. Nevyruší ho to z práce. Na tváři nepřístupnej výraz, absolutně si nevšímá toho, co řikám. On je prostě taková velká medvědí máma.

 

„Hm, takže úplně odstřižený. Podařilo by se ti to nějak opravit?“ Zakroutí hlavou, aniž by odtrhnul oči od toho přístroje. Do prdele.. tak to znamená, že tu budem jak kůli v plotě. To je v hajzlu. Posraná vichřice…

--

„Mám jednu plachtu!“ zařve Fred přes celou džungli a snaží se smotat zelenou plachtu od jednoho ze stanů. Někde u cípu by mělo bejt napsaný, od jakýho stanu plachta je, takže jí pak umístit by nemělo bejt problém. Rvou se po džungli už dobrý tři hodiny a našli jenom jednu plachtu. Cheess pořád flirtuje s Johnatanem a ten na něm může oči nechat. Takže plachty vlastně hledá jen on…

„Víš Johne…“ nakloní se k němu Cheess a svůdně na něj zamrká dlouhýma řasama. „Ty máš opravdu pevné svaly.“ Přitiskne se na něj, přičemž rukou začne prohmatávat ruku na levé ruce. Johnatanovy divoké oči se se zalíbením dívaly, jak mu tělo ohmatávají něžné ruce jeho parťáka. Má pro tohohle tvora slabost, která se plně rozjela až v den, kdy se jim nepodařilo odletět na propušťák.

Nejdřív si myslel, že mu to leze do hlavy, ten nedostatek sexu s ženami, ale… čím víc nad tim uvažoval, tak tim víc mu docházelo, že tenhle skrček si získal jeho srdce. Malý a roztomilý.

„Co bys rád, Cheessi?“ vyhrkne to na férovku, protože je mu jasné, že ten mrňous něco chce. Popravdě, dal by mu tunu dynamitu, kdyby mu řek. Zvedne svojí obrovitou pracku a zastrčí mu neposlušné vlasy za ucho. Cheess se trošku zakroutí, očima znovu zamrká jak holubice a jednou rukou ho obejme kolem ramen.

„Co taaaakhle… Pusinku?“ zatváří se tak líbezně, až Fred, který je zezadu pozoruje, dostane menší dávicí reflex.

„Budete ještě chvilku pokračovat a budete mě mít na svědomí. Nechte si kurva tyhle buzňárny do vašeho stanu…“

Oba se na něj podívají s pozdviženým obočím a větou. „Našeho stanu?“

„Kurva jo!“ zařve a hodí jim plachtu k nohám. Změří si je přimhouřenýma béžovýma očima, které se teď zdají tmavě hnědé. Vztekem. „Ode dneška spíte spolu. Seru na vás už. Cheessy, ty byl nakvartýrovanej už měsíc v mym stanu a ani si nebyl schopnej mi pomoct s plachtou při tý bouřce. Takže,“ zvedne prst jako učitelka o hodině. „Tě dneska stěhuju taky k Johnovi a klidně si kuřte ptáky ve dne v noci. MĚ už se to NETÝKÁ!“ Rozhodí rukama nad hlavu a otočí se. „Polibte mi prdel!“

„Myslíš to doslova, drahoušku?“ nemůže si nerejpnout Cheess na účet kolegy a s pobavením sleduje jak odcházející žoldák zvedá fakáče. „Hmpf, škoda.“ Zamračí se, ale pak se pohledem vrátí zpět k Johnovi. Ten se tváří, jako kdyby mu ulítly včely. „Ale no tak, víš, že bych tě nepodvedl.“ Žehlí, co může a přitom se na něj zase tak roztomile usmívá. Johnatan nepřátelsky zavrčí.

„Sereš mě.“

„Proooč?“

„Nemůžu se na tebe zlobit.“ Zmáčkne ho v medvědím objetí, vytáhne si ho ke rtům a vtiskne mu bezkonkurenčního francouzáka. Cheess se sotva může nadechnout, ale takhle ho ještě nikdy nikdo nepolíbil. Jeho jazyk, zuby, bože… Dlaní pevně sevře Mexičanovi dlouhé vlasy a nevybíravě škubne. Cítí hrdelní zavrčení a neubrání se spontánnímu zasmání.

„Ty dravče.“ Olízne mu rty a sám mu oplatí to, co on dělal před chvilkou jemu.

--

Vrazí do rozbořené kuchyně, kde právě sedí Deniel a pěstí třískne do stolu, až blonďák nadskočí.

„Em- děje se něco?“ pípne, protože i když Fred není z největších, dokáže vzbudit strach. Šlehne po něm nahněvanýma očima.

„Kde je Nix?!“

„Em, um…“

„To je fuk, najdu si toho vola sám!“ vyřítí se z kuchyně jako rozjetý tank. Doslova z něj jde pára a Deniel není odhodlaný říct, co to vlastně způsobilo.

Dojde do stanu s rádiovou komunikací, kde se mohutný Iron snaží nahodit spojení. Marně. „Tak co?“ Iron pokrčí neurčitě rameny.

„Hele, je to v hajzlu, takle ti to řeknu.“

„Hm.. Neviděl si Nixe?“ pak ale mávne rukou. „To je fuk. Hele, až příde Lex, řekni mu, že s nim chci mluvit.“

 

Věci ve svym stanu jsem se snažil dát do pořádku. Všechno bylo rozházený, plachtu, tu sem ještě nedostal, protože, no. Očividně to nebylo tak pevný, jak sem si myslel a ona se pak ke konci fakt urvala, takže mám dokonalej výhled na vopice, co mi skáčou ve stromech nad hlavou. Parádička. Aby toho nebylo málo, přiletí mi dovnitř Fred. Celej rozzuřenej, tváří se jak by měl v kalhotách nasráno.

„Copak.“ Zeptám se ho sladce a dál si urovnávám vnitřek.

„Řekni mi jediný, Nixi. Proč.“

„Proč co?“

„PROČ MÁME V TÝMU BUZERANTY!“ zaječí na mě až mu skoro přeskočí hlasivky. Otočim se na něj a konečně mu věnuju nějakou pozornost. Že je to pořád baví, jestli s tim okamžitě nepřestanou vykastruju je.

„Frede-“

„Teď nemyslim tebe a toho kravaťáka. Myslim Cheesse a Johnatana! Ty dva se chovaj jak největší buzny na světě. Chci sbírat plachty, jak si mi řek a taky sem to udělal! A oni?! Div si na těch plachtách neustlali, aby si mohli narvat ptáky do prdele! Já už toho mám dost, Nixi. Řekni jim něco, nebo se z toho zbláznim!“ otočí se a odejde. Tak tohle bylo snad úplně poprví, co se Fred ke mně takhle choval. Většinou je pomalu ten nejposlušnější, ale zase, má pravdu. Není vůči ostatním fér, že se ti dva takhle chovaj. Budu jim muset domluvit. Souhlasně si přikývnu, když vidim, jak se zpátky vrací Edward. Netváří se moc nadšeně. Kejvnu na něj, aby mi podal informace.

„Je to na hovno, šéfe. Iron má pravdu, musíme čekat na zásobovače. Samy to pryč nedáme. Je to tam tak porůznu propletený, zasekaný, zanesený bahnem a všelijakym hnusem.“ To je v prdeli. Sme nejlepší bojová jednotka jakou armáda kdy měla a nemáme nástroje na to, abychom se vyhrabali ze sraček. Kurva. Vedro jak v psírně, hmyz už se zase dává do práce a venku je bordel,  jak v děcáku.

Jelikož můj stan vypadá k světu, rozhodně líp než u ostatních, rozhodnu se jim pomoct.  Edwardovi pomůžu vyméct vodu ze stanu, vylejt jeho bedny na porno, teď plný vody a tak nějak mu to tam urovnat. Tonymu s Lexem helfnu v kuchyni s nádobim, který naházim do kádě, kam se potom vyleje voda a nádobí se umeje. Celou dobu na mě při tom čučí blonďák a snad si něco zapisuje. To nás jako pozoruje nebo co? Magor.

Snažim se ho nevšímat, ale ty jeho jedovatý oči mě pořád probodávaj. Sere mě s tim. „Vypadá to, že k obědu nic nebude.“ Promluví Lex a drbe se ve vlasech.

„Proč?“

„No tak jako, co z tohohle chceš uklohnit, Nixi.“ Odpoví za něj Tonny. Pravda. Sou to takový různý věci, ze kterejch se nedá nic dát dohromady. To bude teda veselo, po ty tři dojebaný tejdny…

 

 

 

planetary_hurricane___stock_by_darink-d3i8chy.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

XDXDXDxDXDXDXDxD

(Ebika, 24. 2. 2012 23:46)

Tak k tomuhle mam jen *tiše vyprskne, nakloní se k obrazovce s rukou u pusy zašeptá "von si to fakt jako zapisuje?"*

Jaaj šupem pokráčko, tohle se začíná zajímavě vyvíjet *Stálý chechot*

xDDDDd

(sisi/ctenar, 22. 2. 2012 17:44)

TO SI NECHÁM LÍBIT :DDDDDDDDD

no téda

(Mysticia-sama, 16. 2. 2012 15:11)

Jejich situaci bych v žádným případě nechtěla zažít. Musí to být hrozný xD Ale zase na druhou stranu, budou mít určitě víc času sami pro sebe aby se líp poznali xD Těším se na pokračování ^^

*^*

(Yoku, 15. 2. 2012 22:11)

Miluju tuhle povídku~ na začátku jsem chytala totální výtlemy xD a no, soucítím s Fredem, Cheese mě taky pěkně štve xD moc se těším na další dílek :3