Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzácnost 1.část

10. 9. 2009

„Dneska v noci to bude určitě zase náročné.“ Konstatoval Mageran,když byl u hlavní brány města,při své každodenní noční obchůzce. Mageran „pracoval“ jako kouzelník v Králových službách. Jeho „prací“ bylo odhadnout a zničit všechny nepřátele krále,ať už to byly kouzelníci,nebo jen prosté lide. Po celé zemi byl znán jako „Králův Démon“,protože s jeho elfskou a drinskou krví,dokázal to,co jiní ne. Tím bylo,že během jedné sekundy vyhledal nepřítele a během jedné ho zničil,ať už byl vyspělý jakkoli. Taky proto si ho král nesmírně cenil,protože měl tu nejlepší ochranu. Bohužel král kterému sloužil byl na té zlé straně. Sužoval zemi,zabíjel nevinné,vraždil odpůrce,povstalce a s vlastizrádci nakládal jako s havětí. Magerana získal před lety,přísahou v jazyce Magulů,rasy,ze které Mageran pocházel. Magulové byly kříženci elfů,jaguáru a kouzelníků,přičemž se z nich stala samostatná rasa. Vyprávělo se o nich jako o rase  Nádherných stvoření. A byla to pravda. Tmavé vlasy,bledé tváře,dokonalé rysy ve tváři,dokonalé postavy. Byly tak nádherní,že ostatní je považovali za démony a odmítali s nimi přijít do kontaktu,a tak zůstávali Magulové izolovaní od obyčejných lidí. Přestože byly křížení s kouzelníky,rodil se jeden kouzelník v průběhu milionu let. A ten jako jediný,měl bílé vlasy,smrtelně bledou pleť,pronikavé béžové oči s úzkou zornicí,orámované hustýma černýma  řasama ,rovný nos,dokonale souměrně vykrojené rty a dokonalá vypracovaná postava bez jediné chybičky. Jako čaroděj měl druhou identitu,kterou často používali v boji. Mohl se přeměnit v nadměrně velikého bílého jaguára. Ve své „normální“ podobě byl ztělesněn jako ideál všech žen,ale byl v tom háček. Přestože mu bylo teprve dvacet tři let,neměl nikdy žádný vztah se ženou. Byl to ten největší samotář,který se kdy narodil. V království o něm dokonce vznikli fámy,že své přítelkyně vždy po svatbě zneužil a následně na to popravil. Věděl o nich,ale nechal to být. Částečně mu to bylo jedno a částečně byl za to rád. Díky tomu se mu ostatní ze strachu stranili a nechávali ho napokoji. Měl klid na své povinnosti vůči králi a mohl tak zdokonalovat svoje schopnosti. Zarazil se. Při pátrání po nepřátelské mysli na jednu narazil. Zašeptal slovíčko „Fenstraés,“ a nepřátelská mysl se rozlétla na miliony dílků. Povzdechnul si. Pořád to byly samí druhořadí kouzelníci nebo lidé,co ani pořádně nevěděli,k čemu se to rozhodli. Nikdy žádný rovnocenný soupeř. Začalo ho to pěkně unavovat,protože den co den,noc co noc musel svádět boje proti nikomu. Ničit lidské životy. Ladně vyskočil na bytelnou větev stromu a opřel se o ní,mysl stále ve střehu. Pokrčil jednu nohu v koleni a hodil si přes ní ruku. Malý vánek,který chladil jeho tvář se změnil na vítr,pod jehož náporem opadalo listí z většiny stromů. Lidé,kteří byly na náměstí se před ním utíkali schovat do nejbližších budov,protože vítr se za chvíli změnil ve vánici. Z jeho důkladně svázaných vlasů se jich pár uvolnilo,přičemž hladil jeho ztrápenou tvář. S radostí vnímal ten nápor větru do jeho těla. Cítil se díky tomu volný a bezstarostný. Miloval tu jeho volnost a mnohokrát mu ji záviděl. Mohl všechno co chtěl. Nikdy ho nikdo nemohl svázat a něco mu nařizovat. Plně svobodný. Po tom toužil i on sám. Ještě nějakou dobu by si užíval pocit klidu,kdyby ho nepřepadl divný pocit a jeho mysli nebrněla. Otevřel svoje neuvěřitelné oči,které byly zavřené a kousek po kousíčku prohledával okolí,zda nezahlédne něco,co tam nepatří. Ať zkoumal jak zkoumal,nic neobvyklého nebo cizího neviděl. Pohodlně, s úsměvem na rtech se znovu usadil na větvi a se zavřenýma očima čekal na nepřítele.

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Proto si nevšiml,jak ho černé oči s bílou zornicí pozorují zpoza jednoho stromu. Bedlivě studovali každý jeho pohyb,každou jeho reakci na danou věc,každé napjetí svalu. Pozorovaly jeho samotného.Mohl mu dokonce číst i myšlenky,přestože je měl dost dobře ukryté za osmi branami. Přesně jak se od kouzelníka , z jehož národa pocházel, čekalo. Ale to na něj sotva stačilo. Byl lepší než Mageran,taky proto ho vyslali zabít krále. To byl úkol,který mu přidělili nejvyšší z rodu a který musel splnit. I když,pomyslel si,mohl bych ho ušetřit,jelikož je to velice zajímavý muž,poslední z Nádherných. Znovu si ho prohlédnul. Byl vážně moc nádherný. Už slýchával kdysi od svého otce,že národ Magulů byl kdysy nejkrásnějším národem na světě,dokud svými experimenty s kouzli na sebe nepřivolali zkázu,která celý národ znetvořila. Co vědělo jen málo lidí bylo,že těsně v předvečer zkázy bylo dítě Magulů uneseno a přineseno do království. Takže si zachovalo původní krásu. Zajíalo by mě,jaké má tělo,prohnala se mu myšlenka hlavou. Zatřepal s ní,aby jí vypuil z hlavy a prohnaně se usmál. Musel odstranit nejdřív jeho aby se dostal ke králi. No,odstranit. Jen odstavit mimo provoz,ale rozhodně neměl v plánu ho zabít. Chtěl zatočit,ale nešlo to. Nemohl se vůbec hýbat,nemohl absolutně vůbec nic.

„A mám tě.“ Zaslechl melodický hlas u své hlavy. Zvedl oči dívajíc se do zářivých očí.

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

Šel rychlostí blesku a přitom dodržoval všechny parametry ladnosti s elegancí. Hrad byl obrovský ale díky jeho rychlosti ho přešel celkem rychle. Byl to ten fádní typ hradu z jednoho kamene,zima,chlad,vlhko.

Bez jakéhokoliv varování ,vtrhnul do královi komnaty. Ten zrovna vylézal z lázně,takže byl v rouše Adamově. Omluvně se uklonil.

„Myslím že byste měl jít okamžitě se mnou. Do sklepení.“ Zdůraznil,aby ho král vzal na vědomí. Stalo se.

„Pro tvé dobro,doufám,že je tam vážně něco tak úchvatného,že se mě opovažuješ rušit!“ Mageran se usmál a vycouval z komnat. Čekal na chodbě,dokud se král,téměř po hodině,nevynořil. Vyřítil se z komnaty,že,kdyby byl Mageran člověk,musel by za ním rychle běžet,ale takhle ho snadno došel  zavedl ho na místo,kde čekala ta naléhavá věc.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Král divoce rozrazil dveře,které mu ukázal. Na konci uprostřed místnosti byl v okovech pečlivě připoutaný muž s kratšíma hnědýma vlasama, trochu křivým nosem,úzkými rty a…černýma očima se zářivě bílou barvou a bílým bělmem. Král se zastavil s úžasem v očích.

„Tohle je opravdu zajímavý nález, Magerane. Kde jsi ho našel?“ Mageran zaujal místo vedle krále.

„Je to jeden z tvých vrahů.“ Pronesl naprosto klidně,jako by nic.Se zadostiučiněním sledoval králův zaskočený výraz.

„Když je to můj vrah,tak proč jsi ho nezabil?“ upřeně sledoval muže před sebou.

„Je vyjímečný. Jeho nadání pro magii je také velkolepé.“

„Vyjímečný jako ty?“

„Ano,jako já. Proto si myslím že by nám mohl být užitečný a..“král ho mávnutím ruku přerušil.

„Myslím si,Magerane,že by mohl být užitečný.“ Ten si jenom povzdechl.

„Ano,to jistě.“ Muž v okovech bedlivě pozoroval Magerana a zvedl se mu jeden koutek úst. „Je unavený,došlo mu.

„Dobře. Takže ho vyslechni,prozkoumej co můžeš,donuť ho přísahat a pak to přijď ohlásit. Do té doby s ním budeš neustále. Dokud ti neodpřísáhne věrnost králi,budeš tu. Když to bude trvat dlouho,zabij ho.“ Než stihnul něco namítnout,král zmizel a stráže zamkli sklepení. Mageran tam jen tak stál,dívajíc se na dveře a přemýšlel,proč se vůbec namáhá. Jeho nápady král převezme jako vlastní a ještě mu nařídí nemožné. Z povzdechem si vzal stolici z koutu místnosti a sedl si před něj.

„Takže,začněme.“  Mladý muž naproti se uchechtl. „Je tu něco k smíchu?“ zeptal se ho. Muž se zašklebil.

„Jo…ty,“odpověděl stroze. Nedal najevo nic znát a jal se ho vyptávat.

„Jak se jmenujete?“

„Proč sloužíš takovýmu idiotovi?“ Zpražil ho ledovým pohledem.

„Dejte si pozor na pusu. Mluvíte o někom,komu sloužím a byl bych rád,kdyby jste odpovídal na  MÉ otázky.“ Objasnil mu a zamyslel se,jak s tohoto muže,který evidentně nechtěl spolupracovat,získat několik informací,nebo i přísahu.

„Agia.“ Zamrkal očima.

„Prosím?“ zvedl hlavu.

„Moje méno je Agia.“ Podezíravě si ho prohlédnul.

„Říkáte mi pravdu?“ Hlavou se naklonil blíž,jak mu to pouta dovolovala.

„Kdo ví.“ Zabodl do něj pohled. Naprosto neohroženě,beze strachu. To většina lidí, elfů a různých bytostí ,nedokázala. Přišoupnul si židli blízko k němu,takže jejich obličeje byly od sebe několik centimetrů.

„Varuju tě. Až tě donutím přísahat věrnost králi,budeš pod mým velením. A to bych neriskoval.“ Muž naroti se nahnul ještě blíž,až se málem dotýkali rty.

„Pochybuju,že mě donutíš,ať už je to cokoli. Nejsi silnější než já,abys to dokázal. Jsem rychlejší,mocnější…“ olíznul mu lalůček u ucha. „ a lstivější.“ Mageran se ani nehnul,neudělal nic i když ho to zaskočilo. Nemohl ale ukázat slabost.

„Ty budeš přísahat,to se spolehni. Je mi jedno,jestli jsi lepší generace nebo ne. Donutím tě přísahat,nebo na rozkaz krále: smrt.“  Svůdně na něj zamrkal.

„Tímhle mi strach nenaženeš. Dokážu ti dlouho vzdorovat. To že jsem tady je  jen na krátkou chvilku. Zajal si mě proto,že jsem nedával pozor. Nic víc.“ Probodávali jeden druhého očima než jim tam vlezl strážný,který přinesl Mageranovi deku,polštář a tác s jídlem a džbánem vody. Pak bez jediného slova zase odešel. Mageran přesunul svojí pozornost na tác. Leželo na něm kuře,chleba a něco co nešlo identifikovat. Znechuceně ohrnul nos,vzal do ruky chleba a pomalu trhal,vkládajíc zamyšleně kousky do úst. Napravo od něj zacinkaly okovy. Ohlédnul se.

„Jestli ti to nevadí,jsem docela hladový.“ Zakroutil hlavou.

„Dokud z vás něco nedostanu,nebudete jíst.“ Agia pozvednul obočí.

„To je vydírání?“ zavrtěl hlavou.

„Nevydírám vás. Jen vám dávám na vybranou.“ Našpulil rty.

„Tak co chceš vědět?“ Mageran zase přešel až k němu.

„Nebudu věřit vašim slovům. Přesvědčím se o tom z vaší mysli.“ Vztáhl ruku sáhnul mu na čelo. Agia musel uznat,že ten dotek byl svým způsobem uklidňující. Když se mu nabourával do mysli,nepostavil zábrany. Nechal ho,ať si brouzdá vzpomínkami a myšlenkami. Jen okolo jediné vzpomínky postavil pevnou bariéru. Byla pro něj nejdražším pokladem a nehodlal mu jí ukazovat. Po chvilce cítil,jak na onu bariéru narazil,ale hned se stáhl. Vlastně se stáhl úplně a sundal ruku z jeho čela. Podíval se mu do očí.

„Vy moc nespolupracujete. Dobrovolně sundáte bariéru,nebo ji zničím.“ Přivřel oči.

„Nespolupracuju proto,že chci bejt v tvojí přítomnosti co nejdýl.“ Zakroutil hlavou.

„Tu bariéru prorazím.“ Vstal,přešel na druhý konec cely. Opřel se o studenou kamennou zeď a sjel po ní k zemi. Svěsil hlavu. Bylo to vyčerpávající až komplikované. Dokázal pochopit to,že je nejlepší kouzelník,který je schopný ochránit krále,ale co už nepochopil bylo,proč to dělá sám.všude okolo bylo několik kouzelníků,ale všechno dělal jen on. Král na něj ukládal velká břemena. Začínalo výcvikem druhých,pokračujíc přes ochranné bariéry přes obyvatele i pevnost království,zabezpečením královy mysli končíc prozkoumáváním okolí každý den,každou noc a ničením nepřátel. Teď mu hodil na krk tohohle muže,který je odolný a nezvladatelný. Konstatoval,že se s toho všeho brzy zblázní.

Agia se mu napojil na mysl a cítil nesnesitelný tlak a zmatek,který v Mageranově mysli teď panoval. Radši se stáhnul zpátky,protože ho to mohlo zmást. Ale to čisté zoufalství,které pocítil,to bylo. Zamyšleně se na něj podíval. Kruhy pod očima, vrásky a jeho oči samotné během jedné sekundy postrádaly lesk,který tam byl,když ho chytil v lese. Je možné,že mu nevyhovují uzavřené prostory,napadlo ho.

„Měl by sis odpočinout,“ navrhnul mu,protože to vypadalo,že se zhroutí. Ohlédnul se na něj a pak na tác s kuřetem.

„A ty najíst,“s tácem si před něj sedl a se značnou nechutí utrhnul kus kuřete a vložil mu ho do úst.

Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Sa mi lubi.

Haku,17. 2. 2010 20:56

Pekna,a kedze je aj druha a tretia cast-bezim na ne.