Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzácnost 2.část

10. 9. 2009

Pobaveně se zatvářil.

„Ty mě budeš krmit?“ Mageran přikývnul.

„Bylo by nebezpečné vás z těch okovů pustit,protože pak byste mohl použít svojí moc a navíc potřebujete nabrat nějakou sílu. Takže ano,budu vás krmit. Vadi?“ Agia prudce zavrtěl hlavou.

„Ale vůbec ne.“ Mageran si povzdechl.

„Dobře.“ Pomohl mu do sebe nacpat celé kuře,přičemž,když mu dával do úst sousta,místo toho aby si vzal jenom maso,olíznul i jeho prsty. Mageran rukou zprvu cukal,ale když to dělal neustále,přestal to vnímat. Kuře mu potom dal zapít vodou. Ani jeden z nich nemluvil,když si šel opět sednout do rohu. Jenom Agia ho zase studoval. Přemýšlel jestli by ho měl svést nebo omráčit a při útěku ho vzít sebou. Určitě ho nezabije,protože měl skvělé schopnosti a byl jediný,kdo byl z jejich národa krásný. Byla by ho škoda a představa,že bud něco takového vlastnit byla velmi lákavá.

„Tím že mě budete pozorovat,nic nezískáte.“

„Možná nic hmatatelného,ale budu vědět,jak se pohybuješ,jak reaguješ.“ Mageran si odfrknul.

„Zbytečnostmi je zbytečné se zabývat,“ukončil rozhovor,přikryl se dekou,ale díval se do stropu.

„Není to zbytečnost. Bude se mi to hodit,až budu odtud utíkat a tebe snadno díky tomu omráčím.“ Pochybovačně se na něj podíval.

„To jistě vy pohybový analytiku.“ Přitáhnul si deku k bradě,otočil se na bok a po necelých pěti minutách usnul. On si sice usnul,ale jak mám spát já,zabědoval.Trochu popustil ruce na řetězech,opřel se zády studenou zeď a hlavu si položil na jednu ruku. Za chvilku spal jako nemluvně.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Za necelé dvě hodiny se Mageran probudil,protože mu začínala být zima. Těžce snášel sklepení,to král musel vědět,tak proč ho tu s ním sakra zavřel! Mimoděk zabloudil k němu očima. I na tu dálku postřehnul,že se chvěje zimou. Aspoň nejsem jediný,potěšilo ho. Uvědomil si,že je připoutaný a nemá se jak zahřát. Vzal svojí deku a pořádně ho do ní zabalil. Když se ujistil,že se zády neopírá o studenou zeď,ale o tu deku,přešel zpátky a trucovitě si sednul. Spozoroval,že mu po ruce leze pavouk. Opatrně ho vzal do druhé dlaně,natáhnul se ke dveřím,kde pavouka „vyklopil“. Chvíli sledoval ,jak se motá dokola a potom mizí škvírou pode dveřmi.

„Šťastlivec.“ Zašeptal. Taky by se rád protáhnul škvírou a zmizel s toho stísněného prostoru ze kterého se mu dělalo špatně. Založil si ruce na prsou a zašklebil se jako pětileté dítě. Nebýt toho,že nedaleko od něj spí Agia,zakřičel by vzteky. Nechal by ho projít s řevem  ven. Povzdechl si nad svým marným přáním. Magerane,ty už ses zbláznil. Pootočil hlavu,aby viděl na jejich vetřelce.

Vypadlo to,že už mu není taková zima. V hlavě mu neustále dokola vířila otázka,proč to udělal. Proč ho vůbec přikryl a proč jde na něj jemně. Proč. Vždyť on se ho chtěl zbavit,aby mohl zabít krále.

Jsi si tím jistý?

Ano.

Ale jeho vyjadřování mluví jinak.

Nemyslím si.

Potom jsi slepý. On tě nechce zabít.

Neopověděl. Nehodlal se dohadovat se sebou,jako naprostý blázen,ale něco mu říkalo,že je to pravda. Říkal,že je z lepší generace. Proč mě teda nezabil už v tom lese? Proč se na mě jenom díval, ale nezaútočil? Opět samé proč. Tahle otázka mu lezla krkem.

Možná tě nezabil,protože ví co cítíš. Protože jste stejní. Lišíte se od ostatních a ti vás považují za hrozbu.

Možná,připustil si nakonec. Teď ale musím zjistit proč je tam ta bariera.  Pomalu se mu navrtával do myšlenek,které byly klidné,což nasvědčovalo opravdu tomu,že spí. Krok za krokem se přibližoval k barieře,která byla  slabší než ve dne. Dostal se za ní a v mysli se mu vybavil obraz ženy s rudými vlasy. Viděl jí jenom ze zadu,ale okamžitě vycítil to silné pouto,které vázalo Agiu stouto ženou. Náhle ho do mysli uhodil obrovský nápor energie a bariera ho skřípla. Byl to tak nesnesitelně bolestný nápor až se s výkřikem bolesti z jeho mysli stáhnul. Chytnul se za hlavu a potlačil nutkání zvracet. Hlava mu duněla až si byl jistý,že se mu mysl rozskočí na miliony kousíčků. Musel chvíli počkat než bolest trochu poleví a otevřel pomalu oči,které měl až do teď křečovitě zavřené. Černota se vytrácela,doprovázená hvězdičkami,ale sklepení se pomalu rozjasňovalo.

„Já jsem ti říkal,že jsem silnější.“ Hodil po něm zlostný pohled. Olíznul si rty,aby mohl vůbec promluvit.

„Tohle pro mě nebylo nic. Bylo to jen malé pýchnutí.“ Agia zakroutil hlavou a posměšně se zasmál.

„Jistě,já ti věřím. Takže příště až se o něco takového pokusíš,přidám na síle ,souhlas?“  Mageran se jen ušklíbnul a opatrně se opřel. Moje hlava,skučel v duchu. Strnul,když mu to došlo. Celou dobu byl vzhůru! Prudce se zvedl ze země,chytil ho pod krkem a přimáčkl na zeď.

„Tak hele,ty malej mázlíku,já nejsem žádná tvoje hračka, rozumíš?“ zavrčel na něj. Místo odpovědi se mu přisál na rty. Megaran ze široka otevřel oči,jak se snažil uvědomit,co to tady s ním dělá. Agia ho dál jemně líbal,dívajíc se mu vyzývavě do očí. V hlavě si při tom vychutnával tak sladké rty,zatímco se Mageran snažil od něj odstoupit. Jenže mu to nešlo,tak ho aspoň v mysli bodnul a konečně ho pustil. Stál rozkročený před ním a zhluboka dýchal.

„Co si myslíš že děláš!“ vyjel po něm,ale v druhých očích viděl jen výzvu.

„Copak. Nelíbilo? Tak pojď blíž a slibuju,že ten další se ti bude líbit.“ Vysmíval se mu,ale i jeho reakce ho překvapila. Neměl v plánu ho políbit,ale když byl tak blízko,nemohl odolat. Zamračil se na něj.

„Výš co láká teď mě? Zabít tě.“ Dveře od místnosti se rozletěli do kořán a v nich stál rozčilený král.

„Nikdo se vraždit nebude.“ Zaječel,až se oba lekli. Mageran se otočil čelem ke svému králi a uklonil se. „Úklonu si nech.  Jak si představuješ to,že jsi z něj nic nedostal? Je to dva dny a nejen že si z něj nic nedostal,ale ještě bys ho chtěl vraždit.“ Vyčetl mu král. Dva dny? Tak dlouho?, pomyslel si nevěřícně Mageran.

„Ale pane,sám jste mi řekl,že když ho nijak nedonutím,je zbytečný.“

„TICHO!“zahřměl král. „Jak se opovažuješ tvrdit něco,co jsem nikdy neřekl?!“ Mageran na něj nevěřícně hleděl. Tohle na něj bylo za poslední dny už dost. Nebyl schopen jediného slova,tak tam jenom stál a zíral na krále,který zakřičel: „Stráže!“ a když dovnitř napochodovali tři svalnatí muži,věděl Mageran o co jde. „Zklamal jsi mě,Magerane.“ Pronesl. Dva ze tří mužů ho chytili každý z jedné strany. Nebránil se.

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Agia sledoval jak ho popadli a obdivoval ho. On sám by je v jednu chvíli zabil,kdyby na něj takhle šáhli nebo by se pokusil utéct. On ne. Jen tam klidně stál,hrdý,tak jak by měl být a v celé své kráse. Na zádech mu roztrhli bílou tuniku a i teď Agia pochopil proč tam jsou. Otočili ho čelem k němu.

„Teď se pozorně  dívej co se stane,když nebudeš přísahat.“ Oznámil mu král,kývnul na třetího muže. Tomu se v ruce objevil bič. Natáhnul se a uhodil. Mageran se bolestí prohnul a hned věděl,že něco je špatně. Natočil hlavu a v tu chvíli by se v něm krve nedořezal.

„Přesně tak. Nečekal jsi že tu budeme mít tenhle bič že? Věděl jsem,že normální bič ti neublíží,proto jsem se pojistil. Tento bič je vyrobený ze speciální kůže geparda Asebita a je namočený v dračí krvi,která dokonale rozežere povrch kůže a část masa pod ní. A to vše speciálně pro tebe. Nejsem já to dobrý král?“ další rána Mageran vzdychl a svěsil hlavu. Agia se podíval stejným směrem a viděl sytě rudou tekutinu,jak okolo Magerana tvoří kruh. Zatnul pěsti,když viděl v jeho tváři bolest. Nedokázal si vysvětlit nával vzteku,ale proklínal ty zatracená pouta,která mu odbourávali magii. Při dopadu třetí a čtvrté rány sebou už jen cuknul a mlčel. Neměl sílu mluvit. Král lusknul prsty,oni ho pustili a on okamžitě spadl na kolena,totálně vyřízený. „Viděl jsi co se ti stane. Ber to jako výstrahu.“  S tím se otočil a odešel. Agia mu přísahal tu nejkrutější smrt až se odtud dostane. Podíval se na muže sedícího na kolenou. Ten byl opřený rukama o zem a z těžka oddechoval. Každou další sekundu se rudé kolo zvětšovalo a máčilo mu oblečení.

„Magerane?“ oslovil ho,jako by chtěl důkaz,zda ještě žije. Nic. Chtěl se mu nabourat do mysli,ale byl tvrdě odhozen.

„Nech..nech mě napokoji.“ Procedil skrz zuby. Agia se zamračil.

„Chci ti jen pomoct.“ Odsekl mu. „Takle jenom vykrvácíš!“ sledoval jak se to snaží rozdýchat,ale krve přibývalo. Zavalila ho vlna vzteku způsobená strachem  o něj. „Sakra Magerane!“ utrhl se na něj. „Pusť mě z těch pout,ať tě můžu ošetřit!“ ten zavrtěl hlavou.

„Pustí…m tě..a..ty..ute..češ..“

„Neuteču! BIA E MIDASA WAR!(Slibuju při dračím životě,že teď neuteču!)“ Mageran nevěřícně zvedl hlavu.

„Tys..přísahal.“ vydechl.

„Jo přísahal,tak mě teď sakra odpoutej!“ Mageran se snažil zvednout,ale nešlo to. Ztratil hodně krve a byl slabý. Tak se mu tvrdě naboural do mysli a snažil se ho posílit aspoň tím. Mageran se tedy s jeho pomocí postavil na nohy a šouravým krokem se k němu snažil dostat. Při posledním kroku klopýtnul a spadnul na něj. Agiaho chytil tak,jak mu to pouta dovolovali a držel ho pevně. Mezi prsty mu protékala jeho krev a když zasténal,uvědomil si,že mu svírá rány. Nehtem přejel přes pouta na jeho zápětích a jakmile se uvolnili,spadli na zem. Mageran vyjekl bolestí a Agia ho okamžitě překulil na záda. Naskytnul se mu dech beroucí pohled. Na jeho zádech se na něj šklebily čtyři roztáhlé pruhy dlouhé třicet centimetrů a široké deset. Kyselina se dokonale postarala o kůži a teď se starala o maso pod ní. Byl to ošklivý pohled. Zadíval se mu do obličeje,rty semknuté,víčka taky. Opatrně ho vzal do náruče a položil ho břichem na deku. Když ho nesl v náruči,neodolal  prohlédnutí jeho vypracované hrudi a sněhové pokožce,která byla v ostrém kontrastu s tmavě hnědou dekou. Teď není čas na zkoumání jeho těla Agio!,napomenul se. Když zaregistroval že ve džbánu ještě nějaká voda je, použil jeho roztrhanou tuniku a dal jí do džbánu. Když jí vytáhnul a vyždímal,přiložil mu jí na záda.

„Agio,“ vzdechnul bolestí.

 

 

Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tak...

(Haku, 17. 2. 2010 21:00)

....ten akoze pan vladca,je hnus-to za prve a za druhe-letim dalej citat.

ÁÁÁÁÁÁÁÁ

(sisi/ctenar, 10. 9. 2009 21:29)

dALŠÍ DÍL NEHORÁZNĚ SE TĚŠÍM :)