World of crazy Dreamer

Překvapilo ho,když to uslyšel z jeho úst,ale teď mu to musel vyčistit.

„Pššš. To bude dobrý. Postarám se o to.. o tebe..“ zašeptal mu konejšivě do ucha,aniž by věděl proč. Prostě se to v něm vzalo,ale přišlo mu to divné. Ještě před chvílí by ho chtěl zabít a teď mu šeptal do ucha konejšivá slovíčka,jakoby to byl jeho manželka. Mageran jen něco zabručel,ale dál byl  ve strnulé poloze. Snažil se mu opatrně očistit rány,ale ne vždy to šlo a krev nešla zastavit. „Sakra!“ zavrčel. Nevěděl,co by měl dělat. Pouta jeho magii odbouraly na několik hodin a nezdálo se,že by se chtěli už vracet. Mageran se trochu natočil a chytil jeho ruku do své.

„Použij..magii…přese.. mě…“ Přikývnul,pevně ho jednou rukou chytil za tu jeho a druhou namířil nad jeho záda. Soustředil se,ale nic se nedělo.

„Nefunguje to,“ informoval Magerana.

„Po..lož…ruku..na záda..“ zašeptal s námahou,která byla čím dál větší.Agia ho poslechl a ruku přitisknul na rány. Zasyčel bolestí jak moc ho to pálilo. Agia se přiměl na to nemyslet  a soustředil se na magii,která jím skrz Magerana procházela. Fungovalo to. Dlaně se mu rozzářili a rány se začali pomalu zacelovat. Stiskl jeho ruku a zasténal. Rány se ale v půlce hojení zastavili. „Teď se…s tím musím..poprat…sám,“ vydechl,než se jeho mysl odebrala do bezvědomí a tělo ochablo. Tvář měl uvolněnou a pravidelně dýchal. On omdlel,konstatoval. Ani se mu moc nedivil. Muselo to pro něj být namáhavé,dávat energii a ještě pociťovat takovou bolest. Jemu samotnému se začínali zavírat oči a tak si ho přitáhnul do náruče,položil na hruď a ruku mu položil do vlasů. Jelikož se neměli čím zahřát,muselo jim stačit tělesné teplo. Ne že by to Agiovi nějak moc vadilo.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Spojil ruce před obličejem,dívajíc se do malého obrazu visícího na zdi,v němž se zobrazoval pohled na dva muže tisknoucí se zimou k sobě. V hlavě si mnul ruce,jak mu plán krásně vychází. Stačilo odstranit krále a potom tyhle dva. I když. Kdyby je donutil přísahat,tak jak to chtěl udělat Sodrain(král kterému Mageran slouží)

„Jde to dobře pane.“ Informoval ho muž stojící opodál v černé kápi. Oslovený se zlomyslně usmál.

„To vidím.“ Úkosem se podíval na muže. „Firane,až opustí království chci,abys je navštívil.“ Firan na něj překvapeně hleděl.

„Jak můžete vědět,že království opustí?“ samolibě se usmál.

„Znám Agiu moc dobře na to,aby věděl,že jakmile se zbaví krále,vezme toho muže s sebou a bude se snažit dostat domů. Ještě před tím,než se mu to povede,jim zkřížíš cestu a přivedeš mi je. Rád bych se jich na něco zeptal.“ Firan přistoupil blíž ke svému pánovi.

„Ale pane,co když nebudou chtít?“ Otočil se na služebníka s triumfálním úsměvem.

„Zaútoč na Magerana. Po těchto ranách,bude oslabený nejmíň rok a to je dost dlouhá doba. Zajmeš Magerana a Agia tě na slovo poslechne.“ Kývnul hlavou směrem k obrazu a Firan pochopil,co tím měl jeho pán na mysli. Poslušně se uklonil,načež se vypařil jako pára nad hrncem.

………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Bolestně zasténal,když mu něco neopatrně přejelo přes záda a dokonale ho to probudilo. Otevřel bolestí zamlžené oči a uvědomil si tři věci. Ostrou bolest v zádech,hlavu položenou na nahé hrudi a ruku v jeho vlasech. Kdyby byly v jiné situaci,dál by klidně ležel a nechal si líbit tak nepatrné něžnosti,které necítil už roky. Naposledy od své matky,která ho často výskala ve vlasech,když ho něco trápilo. Prudce s sebou trhnul a odsunul se. Kobkou se ozvalo bolestné zasténání. Mageran si totiž chytře natáhnul rány na zádech a okamžitě svého pohybu litoval. Začínal proklínat krále a chvíli,kdy ho potkal a ujal se ho. Někdo mu pročísnul vlasy.

„Kdyby ses tak nevrtěl,“ vyčetl mu. V žilách se mu začínala vařit krev.

„Dej…mi..pokoj!“ zasyčel. Mladý muž se k němu natáhnul,chytil ho za ruku a násilím si ho přitáhnul pod sebe a shlížel tak na jeho rány. Bělovlasí se mu snažil v rámci možností vykroutit,ale nešlo mu to. Trochu pozvednul hlavu a uviděl jeho ruku. Ďábelsky se usmál a vší silou ho kousnul do zápěstí. Agiu to zabolelo,tak se ho snažil od ruky odtrhnout,ale držel pevně. Nezbývalo mu nic jiného,než se druhou rukou dotknout jeho zad. Jeho stisk povolil a on měl tak možnost zpozorovat,jak mu z ruky odkapává krev. Zamračeně se na to díval a zároveň vnímal jeho bolestné sténání.

Snažil se rozdýchat ostrou bolest,která se mu jako mor,rozlévala po těle. Teď si připadal bezbranněji než jindy. Zatracenej král,zanadával si v duchu,protože by přes rty nic nedostal,jak je měl semknuté k sobě. Jestli se mu někdy záda vyléčí,uteče z tohoto prokletého místa a už se sem nikdy nevrátí. Něco mu napovídalo,že to bude hodně brzy,ale nad tím neměl možnost zauvažovat,neboť mu tělem projela taková bolest,že musel zadržet dech. Vzepřel se na loktech a ruce zatnul v pěst. Z čela mu odkapával pot,svaly ztuhlé bolestnou vlnou. Modlil se ke všem bohům,aby to přestalo. Někdo násilím roztáhnul jeho dlaně a vložil do nich své. Okamžitě je stisknul.

Sklonil se nad ním a tím obyčejným,ale teď vzácným dotykem,mu posílal energii,která mu pomáhala to překonat. Bylo mu líto,co udělal,ale neměl ho kousnout. Neubránil se úsměvu. Když je zvíře zahnané do kouta,udělá vše,aby se osvobodilo. Teď mu chtěl dokázat,že není sám,i když nevěděl proč to dělá,ale začínal to pomalu chápat. Kdyby věděl,že když mu zadali tuhle misi,přesně věděli,co se stane,když se potká s Mageranem,zabil by krále v tichosti a nehrál by si s ním,ani by ho nepozoroval. Ale z nějakého zvrhlého důvodu byl rád,že mu to neřekli,protože díky tomu měl možnost držet v náručí tohle nádherné stvoření a mít ho,prozatím, ve své moci. Kdyby se neznal,řekl by,že se teď láskyplně usmál. Mageranovo sevření povolilo a i jeho tělo se docela uvolnilo.

„Co všechno…dokáže..vylepšený…bič,“prohodil,aby polevil napětí. Agia se zasmál,nahnul se k jeho uchu a chvíli tak setrval. Užíval si to malinkaté zachvění,které mužem pod ním,projelo.

„Co všechno dokáže jeden dotyk.“