World of crazy Dreamer

Šramot v křoví ho vzbudil. Otevřel své béžové oči a prohlížel si okolí. Když zrakem nic neviděl,zapátral myslí a narazil na jednu,která rozhodně nevypadala nijak přátelsky. Měla za úkol je zajmout. Chtěl rychle varovat Agiu,ale když se pohnul,někdo ho udeřil takovou silou do obličeje,až ho na chvilku omráčil. Když se pak probudil,pocítil okolo krku něco ostrého a studeného,přidělané na..kůži? Kdo to jen mohl být? Byl si stoprocentně jistý,že stojí za ním,ale taky si byl stoprocentně jistý,že to,co mu nasadil,má zneutralizovat jeho schopnosti. To mu došlo hned,jak se snažil nabourat svým vědomím do toho jeho,ale nešlo mu to. Prakticky ho to vždy bodlo do krku a to jakoby poslalo do těla bolestné impulzy.

„Jestli nechceš zemřít,měl bys ho pustit.“ Zaslechl známý hlas. Jeho věznitel ho chytil za vlasy a škubnul s ním do zadu. Bolestně syknul. Neměl rád,když ho někdo takhle bolestně škubal za vlasy.

„Vidíš to, Agio? Tohle je  obojek,který má omezit všechny schopnosti bytosti,které je nasazen. Vím,že jsi schopný mě zabít během jedné vteřiny,ale ten obojek má dálkové ovládání. To znamená..“

„To znamená že když tě teď zabiju,ten co má to dálkové ovládání zabije Magerana.“ Dokončil to za něj podrážděně. V mysli si nadával do všech možných blbců,že víc nehlídal okolí a klidně si spal,zatímco on mu tady…spoutal Magerana. Měl čekat nějakou zradu. „Co chce tvůj pán, Friane?“ toho muže znal,ano. Byl to pomocník chlapíka,který si ho najmul na odstranění krále.

„Tebe a jeho,“ škubnul Frian bílými vlasy. Agia podezíravě přimhouřil oči.

„Proč.“ Mladý služebník se usmál.

„To bys měl vědět.“ Brunet si pohrával s dýkou v rukách a zkoušel její ostří,nespouštěje oči z bolestného výrazu na krásné bledé tváři. Když se pak podíval na pomocníka,zašklebil se.

„Že by kvůli naší moci?“ Frian přešlápnul z jedné nohy na druhou.

„Vidíš že sis odpověď našel sám. A teď,“ vytáhnul Magerana za vlasy na nohy. „Půjdeme.“

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

Vězení bylo odporné. Vlhko,chlad a …špína. Z pachu smrti se mu dělo zle a o to víc, že byl klaustrofobik.  Nenáviděl,když byl někde uvězněný. Nejdřív ho věznil jeho vlastní král,potom Agia a teď nějaký další maniak. Měl toho po krk…ale… kde je Agia? V kobce byl sám a neslyšel přítomnost někoho jiného. Náhlý poryv strachu, se zmocnil jeho těla. Bál se,že mu něco udělali,že…ne,nad tím nebudu přemýšlet,rozhodl se a snažil se osvobodit s pout,která svírala pevně jeho zápěstí. Ať škubal jak chtěl, ty pouta ne a ne povolit,když tu se otevřeli dveře a někdo ho omráčil.

„O co ti de!“ prsknul na něj,protože ho to začínalo rozčilovat. Seděl na koženém křesle a jenom ho pozoroval,což se mu nelíbilo. Samozřejmě že od jediné bytosti mu to nevadilo,ale to tenhle muž nebyl. Odložil skleničku s vínem na malý stolek vedle křesla a slastně zavrněl.

„Přece o vás dva.“  Agia,který neklidně přecházel po honosné místnosti,plné přepychu,se teď zastavil.

„O nás?“ Muž naproti se zvedl ze svého křesla a pomalým krokem  přešel místnost až k němu.

„Když budu vlastnit vás dva,nikdo se neopováží proti mně vystoupit a já se tak stanu nejmocnějším  pánem v celé říši.“ Pronášel to s takovou radostí,až se mu z toho udělalo nevolno.

„Snad si nemyslíš,že ti tohle vyjde, Kadire!“ zaječel vztekle.