Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejenom pečovatelské služby

27. 6. 2012

Přejede mu přes čelo vlhkým, hadříkem, namočeným ve studené vodě. Celý hoří a někdy je zase celý v záchvatu zimnice. Pokouší se mu horečku srazit, ale nedaří se mu to. Je pořád tak strašně rozpálený. Měl docela strach, když ho našel ležet na podlaze, až ho to samotného překvapilo. Uplynul měsíc, přes který se nedočkavě těšil na jejich další setkání. Když ho šel navštívit, dobře, chtěl ho zase trošičku rozdurdit,  hned u vchodu ho do nosu uhodil pach krve. Přesněji řečeno, dvou krví. Jeho a dívčí. Okamžitě vtrhnul dovnitř a našel ho ležet na podlaze v kaluži krve. Sotva dýchal a byl celý bledý, dokonce i rty měl namodralé, bez života. Bojoval o jeho život po celou noc a půlku dne, než se mu to nakonec povedlo a Griffin se poprvé hlasitě a zřetelně nadechnul. S tím z něj spadl velký kámen strachu, avšak osten v něm ještě zůstal. Nebyl ze všeho venku, teď ho musí doléčit. Prohlídnul si ho, aby zjistil, jaká zranění má, což ho nemile přikvapilo. Kde, k čertu, přišel kněz k takovým zraněním? Dozvěděl se to až od té malé, která se na rozdíl od Griffina probudila. Všechno mu řekla a detailně popsala. Poté jí znovu poslal do postele, ani ona nevypadala, že je ještě zcela v pořádku.

„Přežije to?“ položila mu zásadní otázku, před tím, než odešla. Zeph na ní upřel pohled, s odpovědí s dával na čas.

„Nevím. Ale musíme věřit, že ano. Je silný.“ Dívka přikývla a zmizela v horních patrech. Teď, když sedí u jeho lůžka už druhý den, není o tom přesvědčený. Jestli však umře, neví, co bude dělat. Asi se zblázní…. Ne, Griffin to přežije, musí spolu bojovat, pak mu možná dovolí umřít, dřív ne. Položí se vedle něj, hlavou se opře o rozpálené knězovo čelo.

Za jiných okolností by si jeho přítomnost užíval, ale teď… musel si však přiznat, že vedle něj leží rád, i když Griff o tom neví. Hladit ho ve vlasech, sahat na jeho kůži… to vše bylo pro něj naprosto dokonalé. Ještě lepší by to ale bylo, kdyby to mělo zpětnou vazbu. Povzdechne si.

„No tak, Griffine, ještě si musíme dát navzájem do těla. To si nesmíš nechat ujít.“ Šeptá do ticha pokoje se zavřenýma očima. Vzápětí je prudce otevře. Něco ho totiž napadlo. Strhne z kněze přikrývku a rychle ho zbaví přebytečného oblečení. Snaží se na něj moc nekoukat, ale občas mu ujedou oči.. Sám ze sebe všechno shodí, dokud před ním nestojí nahý. Je na tom něco perverzního a zároveň fascinujícího, ale.. Pf..

Pak si vleze k němu a přitiskne se k tomu sladkému tělu. Avšak, sám sebe překvapí, když ho nezačne nějak... Jindy by to udělal a s nadšeností, ale teď se snaží zachránit mu život. Přitiskne se k němu, pevně ho obejme rukama a donutí to tělo se na něj úplně namáčknout. Griffin jeho ztěžka vydechne. Zepha totiž napadlo, že by ho mohl chladit o své tělo. Upíři jsou studení, tudíž by mu tak mohl pomoct a ještě si to užít. Jenže myšlenky na to, v žádném případě neměl. Jen ty, aby to přežil.

Jenže i přes zdánlivě dobrý nápad, se nic nedělo. Griffin na to nijak nereagoval. Ani po dvou hodinách, kdy si pro změnu Zeph myslel, že roztaje. Sálalo z něj takové teplo, až ho to málem sežehlo.  Úzkostlivě si prohlíží jeho nahé tělo, uvolněný obličej a neví, co si počít. Opravdu, neví…

„Třeba by pomohlo, kdybys mu dal ochutnat trošku své krve.“ Lekne se při tónu hlasu malé dívky, která stojí mezi dveřmi a upírá na něj neuvěřitelné oči. Jeho smysly jsou ve společnosti Griffina naprosto nepoužitelné. Přimhouří oči.

„Jak to myslíš?“

„Uvažuj. Jsi syn Drákuly. V žilách ti koluje krev s magickým kódem. Ach, nevěděl jsi o tom? Tak teď už víš. Nařízni si rty a polib ho.“

„Co ty jsi vůbec zač?!“ Dívka se křivě usměje. Zdá se mu to, nebo opravdu zahlédnul drobné špičáky?

„Řekněme, že jsem jeho přítel.“ Bez dalších řečí se sebere a zmizí za dveřmi, které za sebou zavře. Zeph se ještě chvilku kouká na dveře, ale pak se podívá na tvář muže, ležícího vedle sebe. Magickou krev? Má dát člověku napít své krve a on se co.. vzbudí? Přemění? To už mu ta holka jaksi neřekla. Ale… je tu možnost, že Griff umře, pokud se neprobudí a nebude jíst. Jestli tělo nedostane dostatek jídla, nebude se moct léčit. Třeba ho ta krev jenom přivede zpátky k vědomí.

 S malými pochybnostmi, ale odhodlaný to udělat, si nehtem rozřízne jak horní, tak spodní ret. Nebolí ho to. Uchopí knězovu tvář do rukou a otočí si ji k sobě. Očima si ho znovu prohlédne. Vskutku nádherný…

Skloní se mu nad rty. „Prober se.“ S tím mu přitiskne své rty na jeho. Odezva není žádná a tak, aby se krev dostala až do úst, mu rukou otevře za bradu čelist a jazykem mu předá svoji krev. Dělá to opakovaně, do doby, než je přesvědčen, že to stačí. Opřen o loket se dívá knězi do tváře. Z fascinací pozoruje, jak mu jeho vlastní krev stéká z Griffinových rtů a pomalinku stéká přes krk až na hruď. Vzhledem k tomu, že ho tento jev vzrušuje a nemůže se na to dál dívat, jednoduše mu krev slízne, což mu moc nepřidá. Jeho rozverné já, obzvlášť, když leží nahé vedle tak nádherného muže, se začne hlásit o pozornost. Ale snaží se udržet chladnou hlavu. Je mu fuk, že vypadá jako před chvilkou Griff a krev mu kape na nahé bradavky.

Teď musí prostě bedlivě sledovat knězův obličej, jestli se nepohne, byť jen jeden sval. Dělá to hodinu, dvě, tři, čtyři.. dál už to pak nezvládl a usnul spánkem spravedlivých.

Škubne s sebou, když vedle sebe ucítí něco strašně studeného. Je to ale příjemné, má totiž pocit, že má tělo v jednom ohni. Cítí, jak mu pot stéká po skráních, sucho v puse a vyprahlé rty ho strašně bolí.. moment.. sucho v puse? Ne, nějaká podivná chuť. V životě takovou chuť nikdy necítil, neumí ji proto k ničemu přirovnat.  Nechá jí však plavat, protože ho začne opět spalovat žár a to tak neúnosný, až se neubrání zoufalému zasténání.

„Ještě se začnu modlit.“ Uslyší jakoby z dálky, ale čím víc se mu to rozléhá v uších, tím víc ten hlas poznává. Avšak jeho tělo je na jakoukoliv prudkou reakci moc slabé. Otevře tedy jedno oko a s vyděšeným mozkem se podívá na upíra vedle sebe. „Ta malá potvora měla pravdu,“ zašeptá si pro sebe a naprosto přirozeně prohrábne knězi zpocené vlasy. „Vítej mezi živými, Griffine.“ Usměje se na něj mile, ale odhalí ostré špičáky, což jeho úsměvu dává nádech děsu. Griffinovi je to ale fuk. Je tak mimo, že by ho nechal okusovat mu ruku, kdyby to dělal. Jenže on to nedělal. Místo toho se tu na něj culí a…

„Pro… proč si nahý?“ vydechne přes rozpraskané rty. Každý nádech ho bolí a to rameno.. Bože, to rameno pálí až neúnosně. Ucítí další chladný dotek na čele a teď pro změnu vydechne blahem. To krásné studené tělo vedle je tak… přitažlivé… řasy se mu zachvějí, čelem se natiskne na chladnou dlaň.

„Právě proto, jsem nahý. Snažím se ti snížit tělesnou teplotu. Ale mám dojem, že to dřív roztaju, než se mi něco takového podaří.“ Zasměje se potichu, ale nakonec zase zvážní. „Byl jsi na tom špatně, Griffe, kdybych nepřišel, zemřel bys.“ Sleduje, jak se snaží polknout, špička jazyka přejede přes rozpraskané rty.

„To- to ti mám- poděkovat?“ sotva slyšitelná slova, ale nic, co by Zeph nemohl zaslechnout. Odpoví mu krátkým zasmáním a následným teplým dechem u jeho ucha.

„Nikoli. Spíš se snaž udržet naživu.“ Nehtem mu přejíždí po zpoceném těle, zajede i do krční jamky, kde se vytvářela malá loužička potu. Chvilku si s ní hrál, míchal ji dlouhým ostrým nehtem a zálibně jí pak s jeho pomocí vyvedl na hruď, mezi ostatní kapky. „Musí ti být strašní horko, viď…“ šeptal mu do ucha a rukou putoval stále níž, přes vypracované svaly, až svedl cestičku do pupíku.

Griffin svádí boj v sám sobě. Ví, co tím chce Zeph říct, ale… Bože, chraň, proč to musí být zrovna on, kdo mě našel? , sténá v hlavě a má chuť sténat nahlas. Ovšem… Vykašle se na to. Odhodí stud a všechno, co zaměstnávalo jeho unavenou mysl a prostě se k Zephovi přitulí… No, snažil se o to. Jenže bolavé rameno a zraněný loket mu znemožňovaly jakýkoliv pohyb. Ale ten chlad, ten chlad co vycházel z jeho těla, sakra, potřebuje to!

„Mohl… mohl bys-“ lehce pokývá hlavou, aby upoutal Zephovi pozornost. Ten na něj s úsměvem a očekáváním shlíží, hlavu podepřenou rukou a druhou si hrajíc na jeho břiše. Čeká, až si řekne, je mu jasné, že to pro hrdého kněze, je strašně potupné, žádat nahého upíra ve své posteli, aby se… přitulil. Ovšem, trápit vysíleného a na pokraji smrti vysícího Griffina, to se mu taky moc nechce. Tak se nad ním vztyčí, až mu jeho černé dlouhé vlasy spadnou na nahé tělo pod sebou.

Kněze to příjemně zašimralo a, em, nejen to... To, jak se nad něj vyhoupnul, dal mu na odiv své nahé tělo. Nemohl si nepovšimnout krve na jeho bradavkách a krku, ale nechal to být. Raději se neptal. Stačilo mu, že mu ošetřil rány, které má a víc vědět opravdu nepotřebuje. Zeph se opět zářivě usměje.

„Jistě, že bych mohl, ovšem, jak?“ skloní se ještě níž, čímž trochu vystrčí lopatky a vypadá jak přikrčený predátor připravený na vystartování. „Když se pohneš, bolí tě to, ale když si na tebe lehnu, bude tě to bolet taky. Tak mi pověz, jak to udělat, hm?“ skloní se na lokty, takže obličej přitiskne k tomu jeho. Fascinovaně si ho prohlíží. Vážně, jeho na něm všechno fascinuje, nemůže se na něj vynadívat. A teď, ty oči, plné bolesti, ale zároveň odvahy a vzdoru, ach.. dokonalost. Dá si ovšem pozor, aby se Griffinova těla nedotkl, musí ho trošičku potrápit, alespoň něžně.

„Já-“

„Hmm, ano?“

„Vydr-vydržím to.“

„Vydržíš co?“

Ruměnec na knězově tváři vyvolá zašimrání v podbřišku upíra. „Dej.. dej si mě na sebe.. prosím..“ ACH ANO, RAJSKÁ HUDBA PRO JEHO UŠI. Za jiných okolností by jásal, juchal, skákal, kousal radostí, ale teď se jenom usměje. Je to vskutku roztomilé, když zrovna on prosí o takovou věc, která je  pro něj, dá se říct, velmi potupná. Ale zachrání mu to život, to je zase důležité. Nedokáže odolat jeho uchu, tudíž ho lehce olízne, zatahá špičáky. Nedokáže udržet sexuální harašení, prostě to nejde…

„Tak zatni zuby, udělám to co nejopatrněji.“ Jak slíbí, tak i udělá. Uvelebí se pohodlně vedle Griffina, nacpe si pod záda spoustu polštářů, aby se mu leželo příjemně a pak jedním plynulým pohybem si přetočil kněze na své tělo. I tak se nedá vyhnout bolestným trhnutím v jeho těle a Griffin nakonec leží s tváří přitisknutou na nahé chladné hrudi, s úlevným vzdychem.

Doslova mu obličej do kůže zavrtá. Je příjemně chladivá, má blahodárný vliv na „hořící“ tělo. I když, cítí se trochu nepatřičně.. aby bylo jasno, on, kněz, služebník Boha, zastánce chudých a nemohoucích…. Se tu VÁLÍ JAKO PRASE, rozplácnutý na nahém upírovi, kterému očividně sexuálně haraší, protože jeho neodbytná dravčí ruka s dlouhými nehty, mu přejíždí nejen po zádech, ale i po, em, po pozadí. Není to nepříjemné, lehce ho lechtá a navíc ten dotek studí, ale copak nemá žádnou soudnost? Je zraněný, nemohoucí, nemůže se bránit a- sakra, to je příjemné… skoro začne vrnět, když mu chlad začne konečně prostupovat do těla. Popis jejich pozice? Zeph blaženě rozcapený na jeho posteli a Griffin s tváří na hrudi, svou hrudí na pevném bledém břichu a… jejich klíny… bože, tohle bude tisíc otcenášů…

Pootevřenýma očima zahlédne na prostěradle něco černého a lesklého. Zvědavě se pro to pomalu natáhne a uchopí to do ruky. Vlasy. Jsou to Zephovy vlasy. Lehce se pousměje. Absurdní, tohle všechno je- hmm, překrásně voní… móc krásně…

--

Upír s úsměvem konstatuje Griffinovo odebrání do říše snů. Mladý kněz si ani neumí představit, jak úžasný je to pocit, když se na něm takhle rozvaluje a tím, že usnul, mu dal důvěru v něj. Kdo by to byl řekl, že to dojde takhle daleko, hm? Ale je roztomilý. S jeho vlasy namotanými okolo svého zápěstí, rozpálenou pokožkou, která se chladí o tu jeho s pootevřenými ústy, z nichž vychází blažené steny. Tak nějak by si přál, aby ty steny byly jiného rázu, ale na to je dost času. Dost. No, už by se konečně mohl taky s klidem prospat. Má ho na sobě, mluvil s ním, hýbal se. Žádné další komplikace už by přijít nemuseli. Vzhledem k tomu, že se jeho mysl začala dožadovat klidu, nechal ji odplout do říše snů.

 

2b89452c67a8bdbb.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Další díl ...

(Mina-sama, 5. 8. 2015 18:45)

To je skvělá povídka. Chtěla bych pokračování... :-)

LOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOL

(Ady-chan, 7. 7. 2013 21:22)

Já cu dalšííí!!!!!

čůů

(Mysticia-sama, 28. 6. 2012 16:32)

já už chcu další dílek, to je tak kawai ^^ A jsem ráda, že to přežil, teda aspoň zatím xD

WÍ *__*

(Saku-chan, 27. 6. 2012 19:33)

Konečně další dííííl^^ Hooo :333333

...,,

(xxxx, 27. 6. 2012 17:54)

MUHEHEHE, začíná se to zamotávat. jen dál, jen dál!