Jdi na obsah Jdi na menu
 


Organizační vánoce!

24. 12. 2010

„Hale, Ankoku?“ Ankoku zvedla oči od knížky a věnovala Naku pozornost. „Nevíš,co je dneska s Xemnasem?“ Ankoku zakroutila hlavou.

„Ne, proč?“ Naku si sedla naproti ní.

„Protože ten idiot mě nechce pustit do svýho patra. Když sem tam vyjela,ozvalo se ostrý „vypadni“ a dveře se prostě nechtěli otevřít!“ Ankoku chtěla něco říct,ale to by se do obývacího pokoje nesměl nahnat Demyx.

„Hwííííííííííí!!!!!“ zařval na celé sídlo číslo IX. Teď se pro změnu chtěla Naku zeptat Demyxe jestli o tom něco neví,ale do pokoje se nahrnulo č.  II.

„Demyxi, ty idiote, okamžitě, řikám OKAMŽITĚ sem navalíš ty ozdoby!!!“ rozeřval se na celý pokoj,až si obě museli zakrýt uši,ale dál nerušeně sledovaly celou scénku.

„Ozdoby?“ podívala se Naku na Ankoku, která pokrčila rameny.

„Já už sem dávno přestala Xigbara vnímat.“ Naku se ušklíbla.

„Jo jasně a proto plníš manželský povinnosti co.“ Ankoku zaklapla knihu.

„To je ale úplně něco jinýho!“ odsekla.

„To teda není! Když sem tudle projížděla okolo Xigbarova patra, tak sem slyšela něco jinýho!“ Ankoku lehce zrudla a chtěla něco namítnout, ale zase byla přerušena jinou hádkou.

„Háááááááááááá….“ Udělal Demyx,načež Ankoku s Naku vyprskly smíchy a Xigbar zrudnul vztekem.  Obě společně viděli to video,kde tohle Xigbar dělá a přitom si stahuje kápi a málem umřeli. Podíval se na Naku a Ankoku,které se klátily na zemi smíchy a nemohly popadnout dech.

„Vy krávy debilní, čemu se tak smějete!“ ani jedna z nich nedokázala nic říct,jen se válely na sedačce a klátili se smíchy. Xigbar se otočil na Demyxe a ukázal na něj prstem. „To je můj song!!!!“ zařval na něj a Demyx se ráčil poroučet do jiného patra,načež Xigbar běžel za ním a po cestě si do ruky vzal váleček na těsto (kde ho vzal se mě neptejte XD).

Naku se konečně přestala smát a jenom si utírala slzy z očí. Jenže najednou strnula,jako když má záchvat. Ankoku se jí chtěla zeptat,co se jí stalo,ale odpověď našla hned za Naku.

„NAKU!!!“ zařval jí do ucha nepříjemný hlas. „Dneska si nebyla leštit!!!“ Naku se na číslo V zamračila.

„A taky už leštit nebudu!!! Já to odmítám!!!“ Laxeus na ní vytáhl kladivo(xD).

„Ale pudeš. Vyber si. Leštit,nebo pinzetovat.“ Naku se podívala na Ankoku,která se přímo dusila smíchy.

„A co ona!!“ ukázala Naku na ní, načeš se Ankoku zamračila na Naku.

„Jedna z vás pude leštit a druhá pinzetovat.“ Obě nezdravě zbledly.

„Já chci leštit!“ vykřikla Naku a objala Laxeusovi nohy(xD).

„Takže Ankoku pude pinzetovat.“ Naku se začala smát a Ankoku svěsila hlavu. Tohle bude hrůůůůza!!! A to měli být klidné vánoce….. T.T

……………………………………………………………………………………………………………………………………………

Larxene seděla v kuchyni a prohlížela si kuchařku. Marluxia stál u plotny a vařil něco… neidentifikovatelného. Larxene zvedla hlavu a začmuchala ve vzduchu.

„Marly?“

„No?“

„Nepálí se ti něco náhodou?“

„A co by se mělo pál.. Do prdele!!“ Marluxia se okolo Larxene prohnal  jako uragán a sotva se stačil zastavit před sporákem. Jenom co ho otevřel,vyvalil se z něho hustý černý dým,až zahalil celou kuchyň. Ozvala se rána,potom zaklení a nářek.

„Marluxio cos to udělal!! Ty kreténe!“ řvala na něj Larxene a jak hmatala okolo sebe,aby se dostala z kuchyně,rozřízla si ruku o chytře nastavený nůž na lince.

„Ježíííši co se to tady děje!“ zařval Xemnas,ale neštěstím zakopnul o Larxene,která se na zemi choulila bolestí. Xemnas se tak chytře natáhnul,že svalil na zemi i Marluxiu,který s sebou strhnul pekáč se spálenou vánočkou. S velmi horkou spálenou vánočkou. Ta se jakoby dalším neštěstím sesypala Xemnasovi na hlavu,takže začal řvát bolestí.

Ankoku a Naku už dokončili svůj úkol a chtěli se jít do kuchyně najíst,ale zastavili se,když viděli ten dým a neuvěřitelný křik s nějakým…sténáním. Naku znechuceně mlaskla.

„Ankoku neřikej mi,že..“ z kuchyně se ozývali hlasy asi všech členů organizace.

„Jau! Xigbare,musíš na mě tak tlačit?!“

„Ježišmarjá,vy ste tak neschopný idioti!“

„Marluxio prosíme,buď ohleduplnější ,sakra!“

„Nedělej,že ti to vadí!!“

„Jáááááááá….“ Zaskučel tam někdo. Ankoku se na Naku podívala se zhnuseným výrazem v očích.

„Jo Naku… přesně tohle tam dělají..“ Naku se znovu  znechuceně otřásla.

„Ale to je nechutný! To jim to nestačí každej den a s náma?..tohle je Ankoku fakt nechutný!!! Já odcházim s organizace!!“ bědovala Naku,sedla si na podlahu a dala se do nářku. Ankoku jí objala kolem ramen.

„Kdybys to udělala,staneš se navždy jejich otrokem.“

„Já vim, já vim… ALE TO JE HRŮŮZA!!!“  dala si ruce v bok a stoupla si naproti dveřím. Měla toho opravdu dost a vztek dosáhl své hranice.„XEMNASI!!!!“zaječela,až se otřásli tabulky v oknech. S kouře vykoukla stříbrná hlava s velkýma zářivě žlutýma očima a zaměřila se na ně.

„Co chceš?“ vyjel na ní.

„Jak co chci,já chci s Ankoku volnou kuchyň!!!“

„A koho to zajímá.“

„Xemnasi,očekávám od tebe jako od leadera, že se budeš taky tak chovat! A ne že se budeš chovat jako totální idiot Xemnasi! JÁ. CHI. VOLNOU. KUCHYŇ!!“ Xemnas se zvednul ze země,oprášil se,zapnul si zip (XD) a vyšel s kuchyně. Arogantně pohodil hlavou a odešel. Naku zatnula pěst a kdyby v tu chvíli,vyšel někdo z org. tak by ho zabila.

„Tohle nemá cenu Ankoku. Poď.“  Chytla jí za rukáv a táhla pryč.

Kouřový grupáč jako by se už utišil a celé sídlo ztichlo. Jenom Naku s Ankokou seděli v hale,načež Naku pěkně pěnila vzteky. Xemnas jí vážně mega vytočil,že by mu nejradši nacpala něco do zadku.

„A TOHLE MAJ BEJT VÁNOCE!UGH!!!“ zaječela,protože  dosáhla největšího bodu varu. Ankoku už vzdala jakýkoliv vztek a četla si noviny. Po deseti minutách od novin podezíravě zvedla hlavu.

„Je tu nějaký ticho.“ Konstatovala nedůvěřivě,protože se jí to vůbec nelíbilo. Naku sdílela ty samé pocity a jen se rozhlížela po společenské místnosti. Cítila něco ve vzduchu,jen to nemohla identifikovat. Najednou se otřásla celá podlaha a skleničky ve výstavních vitrínách zařinčely.

„Ty..Ankoku?“ varovala jí,když se podívala za ní. Chtěla jí něco říct,ale to už po ní hmátla a rychle jí strhla za gauč. Na místě ,kde obě před chvíli seděli,přistál obrovský vánoční stromek a na něm..na něm seděl Axel a rajtoval na něm jako na koní.

„HYJÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!“ vydal příšerným jekotem,který způsobil dočasnou dezorientaci sluchového ústrojí u dvou členek podorganizace XIII a rukou máchal ve vzduchu s imaginárním kovbojským kloboukem. Naku se sebrala ze země a její psí známka,kterou nosila na krku společně s prstýnkem ve tvaru hada,zacinkala. Nevěřícně se dívala na číslo VIII.

„TO si z nás děláš prdel Axeli!!“ zařvala,jelikož jí přišel do cesty ve chvíli, kdy neměl. Ten na ní hodil větev,kterou utrhl ze stromu.

„Co to do tebe zase vjelo, ježíši?! Sem přivez stromek,co se ti na tom nelibí?“ teď už bruneta sotva dýchala jak se plnila hněvem,ale snažila se ho držet na uzdě…zbytečně.

„CO se mi na tom nelibí?CO?! Kdybychom s Ankoku neskočili za gauč,tak sme mohli bejt na maděru,to za prvý. Za druhý…“ malá odmlka a velký nádech. „KAM SI KURVA MYSLÍŠ ŽE TAKOVOUHLE VOBROVSKOU VĚC,VELKOU JAK TA KRÁVA, TADY DÁME!!!!!!!VYDÍŠ JAK JE TEN STROM VELKEJ A JAK SOU NÍZKÝ STROPY??!!!!!!!!“ řvala jak smyslů zbavená,protože už jí tohle všechno přestávalo bavit. Jenom že s ANkoku museli dělat podřadné věci,ale ještě ke všemu se členové Organization XIII chovali jako naprostí idioti a to všichni. Nedalo se s nimi normálně vyjít a je to začínalo už deptat. Ono je to vlastně deptalo už od té doby co si naivně dali přihlášku,oni je vzali jako podorganizaci a pak je donutili podepsat nesmyslné smlouvy. V tu chvíli Naku začala litovat že poslechla Ankoku a kvůli svejm idolům –Axel a Roxas- šli dobrovolně do týhle…Naku pro to neměla slov.

Axel se zašklebil,jako by jedl kyselý jabko.

„To si fakt myslíš,že sem úplně vypatlanej?!“ Naku se dlouho rozmýšlet nemusela.

„JO!!!!!!“ zaječela znova,ale to se do rozhovoru přidala Ankoku,která se obávala,že to s Naku sekne.

„Jestli nám chceš dokázat že vážně nejsi imbecil,tak nám laskavě řekni,jak „tohle“,“ poukázala na obří strom a omítku kolem, „chceš vyřešit.“ Axel jako pravý kovboj,slezl ze stromu,ale zasekla se mu tam noha a on hodil parádní držku na perský koberec,který se umazal od smůly,kapající ze stromu a na kterém si jejich leader velmi..ale vážně velmi zakládal.. Naku to nevydržela a začala se mu smát.

„Ankoku,já se už vážně zbláznila,“ vykřikla a dál se válela smíchy na podlaze. Rozhodně lepší než brečet. Až na tohle Xemnas příde….znovu se málem smíchy počůrala.

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

„Demyxi,jestli to okamžitě nespravíš,tak ti garantuju,že pudeš koupit nový vozdobičky!!!!“ křičel na číslo IX číslo II a bedlivě dohlížel na to,aby Demyx dobře slepil všechny kousky.  Demyxovi se totiž úspěšně podařilo při jejich honičce rozbít všechny ozdoby,které držel v ruce. Stalo se to tak,že když právě probíhal přes společnou koupelnu,uklouznul po mýdle,pro které se zrovna natahovalo číslo V a spadnul přímo na něj. Navíc se číslu V do zadku zapíchala část vánoční výzdoby,takže Laxeus nebyl moc nadšený. Xigbar měl co dělat aby smíchy neumřel,ale když viděl jeho milované ozdobičky zapíchané v zadnici toho hromotluka…rozbrečel se,popadnul Demyxe za vlasy a odtáhnul ho do předsíně. Za jiných okolností by si tohle zacházení užíval.

„Chápeš ale,že to všechno nemůžu slepit?! To prostě nejde a i kdyby šlo..stejně už sou hnusný!“ rozhodnul se mu odporovat. „Tyhle ozdobičky by si na stromek nepověsila ani britská královna,XIgbare!!!“ Xigbar se na něj nehezky zamračil.

„Tyhle ozdobičky sou po mí babičce,takže je slepíš ti řikám!“ Demyx vzal jednu slepenou ozdobu ve tvaru domečku a rozbil jí o protější zeď.

„Dyť nemáš ani matku,tak jak můžeš mít babičku! Dyť si NOBODY!!!!!“ ječel na něj,ale v zápětí se dal na útěk,jelikož XIgbar vytáhnul dlouhou šavli z vystaveného brnění a jal se Demyxe rozporcovat ke Štědrovečerní večeři.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

Dalekohledem šmírovali Larxene,která se zrovinka snažila vykoupat se v místnosti ,kde byly vyrobeny vodopády speciálně pro..praktická použití,dá li se to tak říct.

„Teda Vexene,já nevim,ale nezdá se ti,že Tseng je trochu….“

„..impotentní?“ dokončil jeho větu Luxord. Když zjistili že  se de Larxene s Tsengem koupat,všeho nechali a upalovali na speciální šmírovací místo,které vytvořili speciálně pro šmírování Naku s Ankoku,ale ty sem na tohle místo odmítali chodit s tím,že jim to stačí v Bludišti. Byly ze začátku trochu rozmrzelí,ale nakonec se spokojili s Larxene. Největší gól byl,když tam zahlédli Roxase s Axelem. To mysleli,že se smíchy počůrají. O to víc,když náhle dalekohledem zahlédli nahého Tsenga jenom se Santovou čepicí na hlavě a hůlkovým lízátkem v ruce. Vexen to nevydržel a musel odložit dalekohled,.aby vzápětí mohl propuknout v smích.

„Ehm EHM!“ ozvalo se za nimi a v tu chvíli oba dva ztuhli v činnosti. S vykulenýma očima se na sebe podívali a pak se společně otočili na rozčílenou blondýnu co měla ruce v bok a ….řekněme že byla vážně…rozčílená.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

„Uááááááááááááááááááááááááááááááá!!!“ křik byl tak silný,až s sebou Axel škubnul a spadnul ze stromu,který se jim konečně podařilo postavit. Hlavou tvrdě narazil na zem a potom tři hodiny po tom  tvrdil,že vidí bílé podprsenky,načež ho Naku udeřila smetákem do hlavy a označila ho za prasáka nejvyššího stupně. Roxas ukradnul Xigbarovi poslední ozdoby a rozházel je tak,jak ho napadlo na stromek. Naku s Ankoku se dali do připravování bramborového salátu což jim značně stěžoval Luxord,který s obvázanou rukou kradl brambory a vzteky je házel po Larxene,která mu ruku přerazila jeho dalekohledem.

„Myslíš si,že tady budou někdy Vánoce..normální?“ ptala se Ankoku Naku,když krájela mrkev a Naku okurky. Mladší z nich zvedla hlavu.

„To je vtip..že jo Ankoku.“ Starší pokrčila rameny a dál se věnovala krájení. Kuchyní otřásl nějaký výbuch. Byl tak silný,až Ankoku sjel nůž a řízla se do prstu.

„Můžeš mi sakra říct,co to má zase bejt?!“ vztekala se. Naku špičkou nože ukázala ven z okna.

„Xemnas s Marluxiou loví kapra k večeři.“

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………

„Marluxio držíš ho?!“ křičel Xemnas a utíkal s podběrákem za Marluxiou. Ten stěží držel provizorní prut s vlascem,na kterém se zřejmě houpala velká ryba.  Se vší silou,kterou dokázal posbírat se snažil vytáhnout rybu na břeh a když se mu to konečně povedlo,dostal podběrákem přes hlavu.

„JAu!!!! CO to sakra děláš?!“ Díval se na Xemnase,kterej se tvářil,jakoby ho něco pýchlo. Prstem v černý rukavici ukázal na rybu,která měřila sotva čtyřicet centimetrů.

„To děláš takovejhle povyk jenom kvůli tomuhle malýmu chcípákovi?!“ vztekal se,jelikož mu tohle všechno přišlo…prostě jako u dementů s velkym D. „TO SI ZE MĚ DĚLÁŠ PRDEL NE?!“  začal ho tim podběrákem mlátit přes hlavu  a bylo mu absolutně jedno,že v něm má malinkatou rybičku,která absolutně za nic nemůže. Za malou chviličku už to nebyla rybička,ale placička. Marluxia,který si toho všimnul Xemnase odstrčil a vrhnul se k rybí placičce. Opatrně jí vzal do rukou  a z očí se mu řinuly slzičky.

„Podívej se co si udělal!! Tys ji zabil! Vrahu!!“ ječel na něj a přejížděl dlaněmi ten rybí salát. Xemnas,jež se nezmohl na slovo,protočil oči v sloup  a aniž by k tomu cokoliv řekl,odebral se zpět do sídla,kde se odehrávala bitva o cukroví,což samozřejmě nevěděl. Kdyby ano,nikdy by tam nešel.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Naku rezignovaně seděla na kuchyňské lince,ruce založené na prsou a absolutně se do toho nehodlala vměšovat. Taky jí bylo jedno,že díky těstové přestřelce,která se tu odehrála,má těsto úplně všude,včetně vlasů, a jen tak houpala nohama ve vzduchu,ignorujíc těsto,co se jí na vlasech  houpalo před očima.  Na rozdíl od její starší společnice,které patřilo cukroví,které napekla a se kterým se právě házelo a dohadovalo se,co kdo sní,byla v klidu. Relativně. Čekala,kdy bouchne. Všude byla mouka,kterou převrhli Demyx s Laxeusem,když se rvali o cukroví ve tvaru..eh?.. Naku nebyla schopna určit tvar onoho cukroví. Vztekle strhla ono těsto a natáhla se po hrnku horké čokolády a na hlavu si nasadila Santovu čepici. Přece jen,někdo tady musí dodržovat zvyky.

„Proč to prostě nevzdáš?“ zvolala na Ankoku,která se snažila zachránit to málo,co zbylo ještě v celku. Zadýchaně se zastavila,celá bílá od mouky a sem tam měla těsto.

„Víš jakou práci jsem si s tím dala? Nehodlám to teď všechno nechat znič..“ *prááááááásk* ozvalo se  jako hrom z nebe. Ankoku strnula na místě s nedokončenou větou a Naku… dostala takový záchvat smíchu,až se polila horkou čokoládou a dala se do bolestného křiku..(xDD) Ankoku ,aby zjistila,co to by bylo za ránu, se chtíc nechtíc otočila. S té poslední krabice,ve které bylo jakž takž normální cukroví,vyskočil Tseng,s mašlí okolo krku a s výkřikem : „Šťastné a veselé Larxene!“. Jenže mašle bylo to jediné,co na sobě měl. Všichni do jednoho,kromě Naku,která se snažila studenou vodou zmírnit bolest,strnule stáli a dívali se tam,kam neměli. Tseng lehce znervózněl a podíval se na Larxene,která byla naprosto šokovaná.

„Larxene,neříkala si,že budeme sami?“ zašeptal nervózně Tseng a hned vzápětí dostal pořádnou ránu do hlavy.

„Ty idiote! Vlezl si do špatný krabice!!“ řvala na něj přes celé jejich sídlo. Zmateně si otíral bolestivé místo.

„Ale ty si říkala,že mám vlézt do krabice se sladkostmi a tohle byla jediná krabice v dohledu a..“

„Jak si se narval do tak malý krabice?“ přerušil jejich hádku Demyx,který nebyl schopný pochopit,jak se do krabice od bot mohl narvat zdravej muž v Tsengově vejšce.  Trhaně  se na něj oba podívali,načež se dali na rychlý útěk z tak potupné situace.  Doprovodem jim byl smích několika členů organizace.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Uměle naprogramované slunce už zašlo  a  vystřídal jej umělý měsíc. Blížila se doba hodování,což Naku označila za katastrofu a Ankoku se raději navlékla do starého brnění,které našla u Xigbara v posteli. Axel,který dorval ten obří mega strom do obýváku z něj byl tak hotový,že před ním tři hodiny stál s rukama v bok,přitrouble si usmíval a pořád dokola opakoval „Chlape,ty si dobrej. Ty si fagt nářez.“ Roxas se ho z toho vášnivého opojení snažil nějak dostat,ale Axel ho vůbec nevnímal. Trucovitě si kecnul na zadek,vzal si zbytky cukroví,které Xaldin posbíral po zemi a naaranžoval na rozbitý talíř. Nafouknul tváře a svýma modrýma očima se snažil zapálit stromek. Ovšem oheň náležel Axelovi,takže s tím Roxas nic moc nesvedl. Vexen,který svým zjevem připomínal panu Marii,jak mu sdělil Laxeus,dostal od Xemnase za úkol,se přestrojit do ženských šatů.

„PROSIM?! Si asi upad ne?! Copak vypadám jako ženská???!“ ukazoval na sebe dlouhýma kostrbatýma prstama. Xemnas si podložil bradu rukou a zamyšleně se díval na vysokou postavu,která měla dost..řekněme pofiderní tvar,ale leader by to nazval jinak. Vexen,který viděl šéfův hodnotící pohled ho radši okamžitě umlčel rukou. „Nic nechci vědět,šéfe.“ Radši byl,když nic neříkal,protože to co by z něj vypadlo,by ho určitě rozčílilo. Když okolo na špičkách probíhala špinavá Naku se santovskou čepicí na hlavě,něco ho napadlo. „Hele a řekni mi. Jak co má společnýho Ježíš a pana Marie,s našim Santou?!“ chytil Naku za čepici v domnění,že jí tu čepici strhne,ale houby. D9ky těstu se čepice na Nakuiný vlasy přilepila,takže teď naproti němu nevisela jenom čepice,ale pořádně vytočená Naku. Založila si ruce na prsou a jen tak se kynklala sem tam,tam sem. Xemnas v sobě nedokázal udržet smích,ačkoli se o to snažil. Nafouknul tváře v poslední snaze o zadržení,ale tváře mu „praskly“ a on se tak začal strašně smát a do toho prskal.

„Co si do háje myslíš že děláš VEXENE!“ ječela Naku s napnutýma končetinama. Vexen,který si chtěl zakrýt tvář před Xemnasovým prskáním,zapomněl že drží Naku a ta si tak perfektně nabila zadek.  „VEXENE!“ přetlaková komora v Nakuině mozku už byla moc plná,takže se panty od jejích dveří uvolnily a dveře vylétly z veřejí. Xemnas měl v plánu propuknout v ještě větší smích,ale okamžitě se zarazil. Zahlédl totiž Zexiona,jak se z veřejné knihovny snaží protáhnout nějakou mega obří knihu.

„Ty budeš Ježíš,“ rozhodnul s prstem namířeným přímo na muže menšího vzrůstu. Jeho prohlášení dokázalo,že Naku přestala fackovat a rvát vlasy Vexenovi a Zexion upustil tu knihu na zem. Naku,jež seděla Vexenovi za krkem a v ruce držela hrst vlasů,naklonila hlavu a přečetla si nápis na knize.

„Typy a triky v okusování nehtů,“ přečetla dostatečně nahlas,aby to všichni slyšeli. V ten moment to vypadalo tak,jakoby se zastavil čas. Nikdo,ani jeden z nich se nepohnul. Jedinou známkou něčeho,bylo Zexionovo rudnutí. S přibývajícím časem nabýval víc a víc rudší barvy,takže za chvilku splýval se zdí chodby,jež vedla do jídelny a do komory na košťata,kde Demyx pěstoval Tulipmasožravky.

„Jééééééééé,Zexínku! Ty jsi  našel tu knííížku!“ další kdo se objevil na scéně byl  Saix. Dlouhé modré vlasy vlály za ním,když se vrhnul na rudého Zexiona a začal ho tam přede všemi  vocicmávat. Po skončení prohlídky tělních dutin,čapnul knihu do ruky,Zexiona si přehodil  přes rameno a odkráčel směrem  Mučírna. Čas se v chodbě pořád ještě nerozběhl a všichni zůstali tak jak byly,včetně Xemnase a jeho natažené ruky s prstem ukazujíc na ,teď již,prázdné místo.

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

Demyxovi se úspěšně dařilo skrývat se před Xigbarem,který na něj byl více než… nasraný.  Dokonce se úspěšně dostal do Marlyho bludiště,kde se velmi úspěšně ztratil,a kde narazil na Genesise,který tam byl uvězněn od jeho založení. Hned po té,co se tam propadla ANkoku,když byla odhodlaná strávit vášnivou noc s Marluxiou. No..vášnivou… Ankoku Naku říkala,že když ležela na jeho spešl posteli,začali všude kolem lítat lístky Sakury a Marlyho perverz úsměv,který ji věnoval se jí nezamlouval. Postel se nějak změnila ve skluzavku a tak Ankoku skončila přímo v bludišti. Byla tam tolikrát,že dokázala po pětistém padesátém propadu do něj,nakreslit mapu,ale bohužel ji dala Genesisovi. Nemohla však tušit,že tam Genesis zmizí,sexuálně zneužíván všemi členy org a podorg, včetně Deidary,který se tam chodil ukrývat před svým oplodnitelem Tobim. Tobi byl toho názoru,že když je Deidí oboje,můžou mít spolu děti. To se blonďáčkovi nelíbilo. Jenže Demyx netušil,že po něm XIgbar stále de a že si k tomu vzal bičík. Vycházel zrovna zpoza jednoho keře,opatrně,tak aby ho nikdo neslyšel a nevidě…..

„Ahoj,Demísku…“ práskl bičem a chytil Demixe kolem krku bičem. Brutálně si ho přitáhnul trhnutím k sobě a zblízka mu hleděl do očí. „Moje…ozdoby…“ jediné co mu řekl,ale to zacházení s Demixem se minulo účinkem. Demix se vrhnul na XIgbara a ještě víc si utáhnul bič kolem krku.

„Sem jenom tvůj Domi-Xigbi!!“ žhavě se mu zakousnul do krku,ale úplně zapomněl na to,že on většinou v perverzních mučících hrách,které po nocích hráli se členy podorg. je subík .

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Výběr koled dostali za úkol Xaldin s Luxordem,který se ještě vzpamatovával z napadení od Larxene. Tseng,jakožto sestřička v doktorském,mu udělal super mega trvanlivou sádru na nohu,jako satisfakci za to,že je šmírovali,takže se teď Luxord sotva hýbal. Takže vlastně stál u krbu,šťouchal do ohně a dohadoval se s Xaldinem,zda pustit metal,nebo dechovky. Luxord nesnášel  dechovky, Vexen nesnášel metal. Absolutně je nezajímalo,že by měli vybírat nějaké vánoční,slavnostní koledy a nééé songy na nějaký mega koncerty. Číslo III znechuceně za sebe házelo cédéčka  a gramofonový desky,které se mu hnusily a  nevšiml si,že do místnosti vkráčela Larxene s krocanem v ruce.  Roh obalu od jednoho cédéčka jí trefil přimo doprostřed čela,což by ještě šlo,protože by udržela rovnováhu,ale jelikož ještě uklouzla po gramofonové desce,spadla na držku,pekáč s krocanem jí vyklouznul z ruky a podrthnul nohy sotva stojícímu Luxordovi. Už tak domlácená Larxene bolestně zasténala,rozžhavená vztekem,ale zchlazená rezignací. Chtěla se zeptat Luxorda,zda je v pořádku,ale to by nesměl být blonďatý muž v bezvědomí. Když mu totiž pekáč podmetl nohy,slítnul rovnou na křeslo a fláknul se do hlavy,takže ho to odporoučilo do černých hlubin.  Xaldin,který to vůbec nezaznamenal,že se vůbec něco takového stalo vítězoslavně zvednul jednu gramofonovou desku nad hlavu od Mozarta a vítězoslavně zavřeštěl.

„To je ono, Luxy! To co pustíméééééééééé,“ otočil se na svého společníka,který se „mrtvý“ válel na křesle. Po tom si všimnul Larxene,která se pro změnu rezignovaně válela na zemi a kriticky si je oba změřil. „Ještě jsme ani neměli štědrovečerní večeři a vy už ste se takle stačili zřídit,“ uložil všechna cédéčka a gramofky tam,kde je vzal a znovu se na ně otočil. „Až se Xemnas dozví,že ste se takle vožrali,dostanete černý puntík!“ s takovou odkráčel  pryč,nechajíc na zemi dva své společníky,kteří se bezmocně váleli na podlaze a absolutně nevěděli která bije. Aspoň Luxord to nevěděl. Larxene po jeho slovech bouchla jako kamínka a všechny desky, po kterých uklouzla, rozcupovala na kousíčky.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

„Takže,co všechno máme.“ Naku,která si musela udělat pleťovou masku,aby se uklidnila a vyžunkla hrnec horké čokolády ,seděla na železné skřínce,která byla umístěná ve společenské místnosti číslo Dvě a nohama se opírala o starožitnou koženou sedačku. Na kolenou měla položené desky,kde měla úkoly,které měl kdo obstarat a co ještě byla potřeba. Čas večeře se blížil a nic nebylo hotové. Tedy aspoň podle toho,co Naku mohla zpozorovat. ANkoku seděla pořád v tom brnění naproti ní,na sedací soupravě a sotva se mohla pohnout,ale pořád  lepší,než něco riskovat.

„Stromek,“ začala Naku číst to co měla napsané.

„Mhámhe…“ Bruneta zvedla hlavu od desek,podívajíc se na svou společnici. Pozvedla jedno obočí.

„Sim?“ další zahuhlání,kterému opět vůbec  nerozuměla. „Mohla by sis sundat aspoň tu helmici,aby ti bylo rozumět aspoň trochu,ty vole?!“ třískla deskami o kolena. ANkoku se chvilku zdráhala,ale nakonec si tu helmu sundala. Pod ní byla rozcuchaná,zpocená a místy rudá,jak v tom bylo horko. „Teď mi řekni,proč to nosíš…“ sotva to dořekla,strefilo se do brnění bílé vajíčko.

„ZÁSACH!“ zavřeštěl Tobi,načeš se dal na útěk před Deidarou,který ho měl za úkol od Kisameho,přetáhnout po hlavě pálkou,protože mu zrušil akvárko,kde si dopřával bahenní lázeň. Naku si přiložila desky k puse,pochechtávajíc se jako pipina. Ankoku se tvářila dost neurčitě a skoro i bez zájmu.

„Proto,to nosím.“ Naku na znamení chápání zamávala deskami a tužkou si odškrtla stromek. Jeho kmen totiž procházel i společenskou místností Dvě. Ten idiot Axel to vymyslel tak,že do všech pater,na stejném místě,vyvrtal díru,aby tamtudy mohl strom protáhnout,takže až strom dají pryč,tak Naku počítala s tím,že tam ti prasáci umístí požární tyč,aby se tak mohli klouzat do libovolných pater,bez propustky. Takže to elektrické prádlo,které si objednala u Sephirota se jí přece jenom bude hodit.

„Krocan,“ zvedla hlavu na ANkoku,která ukázala na Luxorda,který byl stále v bezvědomí a jemuž se za speciální sádru zachytil onen krocan. Naku chvíli čuměla na krocana a pak ho radši škrtla. „Za prvý,tohle žrát nebudu,ještě bych něco chytla a za druhý,“ poklepala si na čelo, „nepatří náhodou ke štědrovečerní večeři  salát,řízky a kapr?“ Ankoku,jež začalo svědit pozadí a která se urputně snažila zastrčit jídelní hůlku co nejhlouběji do brnění a tak se podrbat,jí odpověděla.

„To patří,ale Larxene,která chtěla dělat salát nemohla,protože si rozřízla ruku o nůž,když Marluxia spálil tu vánočku,nebo co to pek. No a proč není ten kapr…. To bude asi tim,že jediný co se jim podařilo ulovit byla plotička , kterou následně Xemnas omlátil o hlavu Márlymu. Proto ten krocáááááááááááááááááááááááááááh..“ zasténala,neboť hůlka konečně dosáhla svého cíle. Naku se tomu začala smát a napsala si ke krocanovi poznámku: zavolat do číny.

„Koledy,“ ty okamžitě zaškrtla,protože věděla,že Xaldina k ničemu jinému nedonutí,takže budou mít Mozarta.

„Vánoční výzdoba,“ rozhlédla se kolem sebe a snažila se identifikovat cáry nějakého krepáku, nějaké kouličky s bílého moduritu a bílého papíru s nějakou hmotou,kterou nedokázala určit. Propiskou a beze slov ukázala na onu výzdobu,hledajíc odpověď u své kolegyně,která pokrčila rameny,se stále slastným výrazem.

„Deidara.“ Naku tahle odpověď stačila a výzdobu odškrtla. Nezapomněla tam však připsat poznámku : zavolat do papírnictví.

„Ozdobení stromku,“ zkontrolovala provizorní ozdůbky,které nakonec vyrobil Demyx,jež udělal origami,do kterého zapíchal háčky a pak je pověsil na stromek. Další úkol „splněn“.

„Úkli…“ když se rozhlédla kolem,nemělo cenu ani to slovo říkat,takže to rovnou celé zaškrtala.

„Prostírání u stolu.“přečetla  další „úkol“.

Z jídelny:

„Aaaaau,Zexione,dávej pozor s těmi noži!“

„Xemnasi pozor na ty talíře sou ze skla!“ *třísk* „Aha,takže byly ze skla.“

„Musíš do mě bodat tou vydličkou?!“

„Já potřebuju vědět,jestli si vážně loutka nebo ne!“

„Bacha na ty skleničky!“ a další zvuky se podobali ranám do těl a řinčením skleněného nádobí.

„Kdo sem takle debilně dal ten ubrus!“

„Já tě varuju, Tobi. Budeš do mě pořád píchat a přísahám že tě nacpu do krabice od sušenek!“

„Pracuje se na tom,“ odpověděla jí Ankoku, která vzdala drbání a radši se začala soukat z těžkého zrezivělého brnění ,které smrdělo jako týden staré umaštěné vlasy…(?) Naku co se strnule dívala do dveří,které byly namířené směrem do jídelny,jenom zamrkala.

„Hm,jasně.“ Odškrtla další úkol. Další úkoly už jí nenapadaly,ale když se podívala více dolů,bylo tam cizím písmem napsáno:

„Přivázat Naku s Ankoku k nohám sto-lu.“ Dočetla s vytřeštěnýma očima. Obě se na sebe vážně podívaly. „já myslim že bysme…“ukázala Naku k nebližšímu východu.

„Jo,taky bych řekla,“ souhlasila Ankoku,která se konečně dostala z brnění. Urychleně vystřelili z místnosti.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………..

„Prosím posaďte se!“ zavelel Leader Organizace, jež stál v čele stolu s významným pohledem. Vzduchem se linuly skladby od Mozarta a tiché nadávání, jež vycházelo zpod stolu. Xemnas výhružně zavrčel, ale mručení naopak zesílilo. Jenom si povzdechl a upřel oči na členy. Ti ho bedlivě sledovali, co z něj vypadne a nemohli se dočkat, až se rozutečou ke stromečku. Xemnas se dramaticky zatvářil, zhluboka se nadechl a pozvednul pravý ukazováček. Členové, celý netrpěliví, se téměř nalepili na jeho ústa  v očekávání, co pronese. Jenže než vůbec něco stihnul pronést, ozval se ohromný výbuch, asi sto padesátý za tenhle den , převrátil stůl a doslova všechny smetl na zem. Mezi troskami sem tam prosvítali ruce, vlasy, nohy a..ehm..další různé věci. Ankoku s Naku, které seděli připoutané ke stolu a nyní měli tváře od sazí, naprosto šokovaně hleděli na celou tu spoušť a na díru, která zela ve zdi naproti. Rozhlíželi se po té zkáze co napáchal výbuch a bylo jim do breku, jenže když zahlédli ostatní členy, neubránili se smíchu, jenž vyvolal i slzy. Xemnas ležel tváří na zemi, s prstem stále zvednutým. Larxene, ta vypadala jako kdyby sežrala obří oliheň s Marluxiovou hlavou mezi nohama. Demyx  vysel za flígr na lustru a na botě se mu houpala štědrovečerní večeře. Xigbar seděl na něčem černém, držel se za hlavu a snažil se kousky něčeho vymotat z hlavy a bylo mu naprosto jedno, že sedí na Xaldinovi, který má hlavu namáčknutou v hrnci, kde původně byla polívka z vepřích konečníků. Vexen, ten ani nevěděl, že vůbec žije a  marně se snažil ze sebe shodit kus zdi, která mu asi přištípla to nejcitlivější místo na jeho těle. Vlasy. Naštěstí měl na sobě paruku, ale i tak propadl v hysterický záchvat. Zexion seděl na podlaze, v rukou držel pevnou vazbu své oblíbené knihy a okolo něj všude lítaly rozcupované kousíčky listů s textem, který už nešel rozeznat. Saix se hystericky rozbrečel, což byla jediná kladná emoce u toho prapodivného Nobody. Axel s Roxasem toho využili a okamžitě se spolu někam zdekovali. Naštěstí seděli daleko od výbuchu, takže je to téměř vůbec nezasáhlo. No a Luxord, ten skončil zakotvený v okně a nemohl se dostat ven, takže jenom bezmocně třepal nožičkama a dožadoval se pomoci. Komplet všichni měli ohořelé vlasy, kousky jídel měli zamotané ve vlasech i v pláštích, byly začouzení a ty jejich výrazy naprosto uspokojovali dvě členky organizace, jež byly naštěstí úplně mimo útoku. Sice si dali velkou námahu aby s těma idiotama byly vůbec něco schopny připravit, ale tohle bylo odškodnění za ty chvíle ponížení. Na hlavě měli kousky nudlí a přílohy z hlavního chodu, ale to jim nevadilo. Naku se začala na svou partnerku culit.

„Šťastné, veselé a velmi morbidní, má drahá.“

„Šťastné a morbidní, drahá Naku.“ Ťukli si čely a zadívali se zpět do díry. Přes prach a omítku nebylo moc vidět, ale za chvilku se z „mlhy“ vynořila postava. Dívali se na jejich zachránce s naprostým úžasem a neschopny pochopit tu ironii. Z kouře se vyvalil Deidara, jako velká voda, v ruce svojí oblíbenou modelínu.

„Umění je výbuch!“

THE END!

 

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(Raven/Naku, 24. 12. 2010 12:20)

hahaxDDDDDDDDDDDDD to potěší.xDDDDDDDD no co.xDDDDobčas mám náladu napsat pěknou parodii.xDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD..i když většinou na KH.xDDDDDDdííky za chválu.xD

....

(Miya, 24. 12. 2010 12:02)

ty seš prostě neskutečná :D neskutečnej magor:D žeru tě holka a tvoje povidky eště víc :D