Sněží...Haku-chan
„Zabuza-sama?“ ptal se Haku stojící na útesu a zhlížející se svým učitelem dolů na vesnici.
„Hm?“ Odpovědí mu bylo ticho. Podíval se na Haku. Hleděl dolů a na tváři měl zase ten výraz,který vídal tak často. Zamyšlený a bolestný. Jeho oči se neusmívali jako dřív a Zabuzovi se zdálo,že je od něj nějaký odtažitý. Pokaždé,když se ho dotkl,uhnul,nebo se otřásl. Bylo mu to divné.
„Prosím….“ Zašeptal. „Prosím nechte tam jít mě.“ Zabuza zvedl oči.
„Nepřipadá v úvahu. Ty jsi moje pojistka. Kdyby se mi něco stalo,dotáhneš to do konce ty,Haku.“ Haku se mu zadíval do očí. Zabuza vycítil jeho pohled a taky se na něj zadíval. V jeho očích se odrážel strach. Strach,jaký tam Zabuza jindy neviděl.
„Ale já nechci,aby se vám něco stalo,Zabuza-sama. Jste pro mě moc důležitý. Prosím. Nechte mě tam jít.“ Sklouzla mu po tváři jedna lesklá slza,která ihned zmrzla. Zabuza se něžně usmál. Nikdy se na nikoho neusmál,ale tenhle mladík v něm dokázal cosi probudit. Jeho oddanost vůči němu byla nesmírná. Teď Zabuza pochopil. Hakuovi se rozehřálo srdce.Věděl,že tenhle úsměv patří jen jemu. Zabuza se sehnul a jemně mu slzu střel.
„Ne,můj drahý Haku,půjdu tam sám.“ Zase se zvedl a šel pryč. Hakuovi dva culíky se začali pohybovat ve větru. Zavřel oči a plně se na vítr soustředil. Hlavou se mu honili všechny možné scénky Zabuzovi smrti. Prudce otevřel oči. Tohle nemohl dopustit.On…miloval ho.Miloval Zabuzu víc než svůj život a byl ochotný ho pro něj riskovat,ba co víc,obětovat.
„Haku!“ zaslechl Zabuzův hlas. Naposledy se podíval na vesnici a vydal se za Zabuzou.
……………………………………………………………………………………………………………………………….
Pilně trénoval,aby byl ještě lepší než dřív. Popoháněl ho Zabuzův něžný úsměv. Tvrdě trénoval celých deset hodin,bez přestávky. Už vyplýtval celou svoji chakru,a tak se jen svezl na zem podél zdi a zavřel oči. Byl hrozně unavený,ale jestli mu to mělo zachránit život….
Někdo ho zvedl ze země. Teplé ruce ho vzali do náruče a někam ho nesli. Nevnímal. Byl tolik unavený,že se nezmohl ani na to,aby zjistil,kdo to je.
Uložil ho do peřin a díval se na jeho krásné tělo. Byl mladý a velmi krásný.To Zabuzu velmi přitahovalo. Když ho našel na zemi,na chvilku se lekl. Pak zjistil,že je jen vyčerpaný a jemu se ulevilo. Nerad viděl,když se takhle přepínal. Věděl,nebo alespoň tušil,co za tím je. Určitě tam bude chtít jít místo něj a vše pro to udělá. Usmál se. Oblíbil si tohohle černovlasého mladíka,co mu kdysi nabídnul,že se stane jeho zbraní. Miloval jeho úsměv v každé situaci,ať už byla jakákoli. Miloval i jeho samotného. Poslouchal jeho pravidelný dech. Letmo ho políbil na tvář a odešel do svého pokoje. U dveří se ještě na chvilku zastavil a zadíval se na jeho klidnou tvář. Pak zmizel.
………………………………………………………………………………………………………………………………………..
Pomalu,aby ho nevzbudil,otevřel dveře a přešel k jeho posteli. Věděl,že to on ho odnesl do jeho pokoje. To on ho pak políbil. Usmál se. Zabuza se usmál. Vycítil to z jeho pohledu. Pozorně se na něj zadíval. Měsíc svítil na jeho tvář,na které nebyly, tak obvyklé,bílé obvazy. Byl nádherný. Sváděl k polibku,ale to by si Haku nedovolil. Byl to jeho učitel,a on tohle nemohl. Jen stál a díval se na něj,jako na nějakou velmi vzácnou relikvii. To mu stačilo. Už pouhý pohled na něj ho dělal šťastným.
„Budeš tam jen tak stát?“ Haku s sebou trhl. Uvědomil si,že hledí do těch,teď už otevřených,temných očí. Zabuza na něj hleděl s touhou v očích. To Haku okamžitě poznal,a na chvilku ho to vyvedlo z míry. Zabuza to vycítil,zvedl se s postele a přišel blíž k němu. Pohladil ho po tmavých rozpuštěných vlasech. Byly jemné a Zabuza se jich vždy rád dotýkal. Haku přivřel oči. Tak jako dělalo dobře Zabuzovi dotýkat se jeho vlasů, Hakuovi dělalo dobře,když se ho Zabuza dotýkal. Zabuza ho něžně objal kolem pasu. Sehnul se k němu a přiložil na jeho rty ty svoje. Jen lehce,aby ho nevyplašil. A čekal. Haku pocítil,jak jeho tělem projela vlna vzrušení a taky přilepil rty na jeho. Zabuza se mu usmál do rtů a znovu ho políbil.Tentokrát vášnivěji. Jazykem si vyžádal stup,a jal se prozkoumávání jeho rtů zevnitř. Haku zasténal,když mu Zabuza zajel rukou pod pyžamo. Zabuza se znovu usmál. Přitáhl si Hakua do náruče a přenesl ho na postel. Opatrně ho položil a vysvlékl ho z horního dílu pyžama.Odhalila se mu úplně bílá pleť. Jemně,jakoby se bál,že se mu pod silnějším dotekem rozpadne se ho dotkl na hrudi. Pleť měl jemnou,jako to nejjemnější hedvábí. Haku sykl. Zabuza si nad něj sklonil a začal ho líbat,rukou při tom bloudil po jeho těla. Haku však nehodlal zůstat pozadu. Zajel rukou Zabuzovi pod tričko a bez mrknutí oka mu ho přetáhl přes hlavu a odhodil ho. Zabuza se musel znovu usmát. V chlapcových očí zahlédl touhu. I on po něm toužil. Jak celým tělem,tak i celým srdcem.
Ani si neuvědomili jak,ale za chvilku na sobě leželi zcela nazí a jejich těla se p sebe třela. Lehce našedlá pleť,ostře kontrastovala s úplně bílou kůží mladého chlapce. Zabuza se odpoutal od jeho rtů a pomalu sjížděl jazykem až k jeho klínu,kde strávil nejvíce času. Haku se prohnul v pase a zasténal slastí. Po tomhle toužil. Nechal se unášet tou vlnou slasti,kterou mu teď Zabuza dopřával. Těsně před Hakuovým vyvrcholením toho nechal a něžně ho políbil na rty. Jemně ho kousal do krku a všude po celém těle. Hladově si ho užíval plnými doušky a ani na chvilku od něj neotrhnul rty. Byl něžný jak jen dokázal. Za líbání do něj vnikl prstem,aby ho připravil. Haku na chvíli stuhnul a zatnul bolestí ruce. Zabuza přestal a konejšivě ho líbal na rty. Pak přidal i druhý prst a začal jimi rytmicky pohybovat. Bolest vystřídala slast a Haku se neubránil slastnému stenu. Zabuza se v něm ještě chvilku pohyboval,ale pak z něj prsty vytáhl. Opět ho přišpendlil celým tělem na postel a pod zadek mu vložil polštář,aby ho nadzvedl. Pak do něj opatrně vniknul. Haku hlasitě zasténal a obtočil ruce Zabuzovi okolo krku. Ten do něj vnikl už úplně a začal se pohybovat. Haku mu odpovídal slastnými vzdechy a pohyby těla. Zabuza zrychlil tempo a při tom se mu díval do očí. Na obličeji se mu vystřídala celá škála pocitů. Jeden hlavní tam ale zůstal. Láska. Zabuza nepochyboval o tom,že ho Haku miluje. Na další přemýšlení,ale neměl čas,protože se dostavilo vyvrcholení a slastné výkřiky anděla a démona. Zabuza z něj vyklouzl a lehnul si vedle něj. Přitáhl si ho k sobě do náručí a hladil ho po vlasech. Haku byl teď na vrcholu blaha a byl šťastný. Jenže za chvilku se mu do mysli vkradla zítřejší mise. Opět se mu do očí vrátil smutek. Zabuza rozpoznal,že je něco v nepořádku. Natočil si jeho hlavu k sobě. Zachmuřil se. Nemuseli mluvit. Věděli,co se děje. Hakuovi stekla po tváři slza. Zabuza jí setřel.
„Haku,“ vydechl.
„Zabuzo prosím. Jsem tvoje zbraň…nech tam jít mě..prosím.“
„Ne,Haku…“ řekl lítostivě. Haku se rozplakal a Zabuza ho pevně sevřel. Cěděl,že je to naposledy. Naposledy co ho vidí,co pociťuje jeho lásku,jeho doteky. Přitisknul se k němu a hýčkal ho. Bude mu chybět.
……………………………………………………………………………………………………………………..
Bolest. Velká bolest. Bolest v srdci ho zasáhla jako ostrý nůž. Haku ho odhodil stranou a sám se postavil tomu smrtícímu úderu. Zabuza v té chvíli nemohl vůbec nic dělat. Jen dopadl na zem a naposledy se podíval do těch jeho velkých očí. Ty se pak přivřeli při dopadu úderu. Z úst mu vytryskla jasně rudá krev. Jeho duši naplnil ale klid. Splnil svůj úkol. Zachránil Zabuzu a umožnil mu znovu se pokusit splnit svůj sen. I když ho to stálo život. Naposled se podíval do těch démoních očí. Usmál se. Pak se jeho bezvládné tělo sesulo k zemi,kde zůstalo nehybně ležet.
Zabuzu naplnil žal. Věděl,že tohle byl Hakuuv sen,ale přesto….Rozhodl se ho pomstít. Za cenu svého života zabil svého protivníka. S vypětím všech sil se doplazil k Hakuovi. Naposledy ho pohladil po vlasech. Naposledy mu vtisknul vášniví polibek,který ovšem nikdo neopětoval. Věděl,že se už nikdy nepotkají. Haku půjde do nebe. Ale on. Udělal moc ošklivých věcí.. Naposledy se na něj podíval. Pak vydechl,svírajíc jeho ruku ve své a jeho tělo opustil život.
Začalo sněžit. Hakuovo tělo osvítilo slunce a zalilo i tělo Zabuzovo. Nehodlal ho nechat jít jinam,než šel on. Přesvědčil ty dole a vytáhl Zabuzu z podsvětí. Opět se znovu setkali, spojujíc své pouto ve vášnivém polibku.
