World of crazy Dreamer

wááááááááááááááh miláčci moji, já sem tak napnutá jako kšandy!!!!! zejtra se dozvíme, jestli jsme udělali písemný a praktický!! xDDDpodle všech zdrojů se to povedlo všem pěti aranžérům, tudíž i Naku,ale nechci to zakřiknout, ještě to neni ofiko...ale lidi...xDDDjá vám řikám.xDD já jsem jak na trní ty jo.xDD do toho si zítra musím odnést věci z mé výkladky, + ještě tu maketu, což nevim, jak udělám, ale dobrý no..xDDD jestli nakonec bude ta pondělní stávka, tak někoho zabiju, protože se jinak domů asi nedostanu, tedy pokud nezotročím matku,ale já nechci, aby ta stávka byla.xDDDDpotřebuju na někoho ve škole narazit a díky tý debilní stávce by se tak nestalo.xDDDDhuuuuuuuu jako chápete, že my teď máme svaťák, celý týden, a jdeme si zejtra pro vysvědčení???xDDDDD co kdybych jako jela někam do zahraničí na ten tejden, co by jako dělali? xDDD no twl xDDD našemu vedení to nemyslí, tomu nejvyššímu xDDD ale zbytek je fajn xDDD jenom ředitelka je taková leklá ryba, kterou bych nááááááááách xDDDDD....huhuhuhuhuhuhuhuhuh,já už chci aspoň 28. června xDDDD haha, to má Naku narozeninýýýýýý =^.^=...stará bréca.xD pomalu,ale jistě stárnu, což mě uvádí do depresí xDDDD...aaaach xD já už chci mít ústní za sebou xDD taky sme se dozvěděli rozpis.xDDDD to sem sem už možná psala,ale napíšu to znova.xDD jdeme v úterý 21.6. a jelikož aranžérů je jenom pět, tak jsou před kuchařema a abecedně.....takže Naku...jde hned RÁNO!!! xDDDD jako druhá!xDD v 8:30 jdu na popravu xDDD

nu, a jelikož jsem zlá, tak Vám sem dám menší úúúryvek z jedné oblíbené povídky xDDDD

Twins, miláčci moji ^^

Nechám na sebe padat vodu, i když mě bolí celé tělo. Musím ze sebe smýt ten odporný pach, jejich pach. Vlastně jsem měl štěstí v neštěstí, pomyslím si trpce. Znásilnil mě jen jeden.. Ostatní mě drželi a hráli si se mnou.. jako se svojí hračkou, bezmocnou loutkou, která se nemůže nijak bránit, jelikož je slabá. Proti přesile? Neměl jsem sebemenší šanci. Rukama si obejmu tělo. Cítím na sobě jejich ruce, jazyk, i…polknu a svezu se podél kachliček do sedu. Hlavu skloním mezi kolena a znovu se rozpláču. Ponížený, zneuctěný, natržený, znásilněný.. tohle bylo moje poprvé. Představoval jsem si to úplně jinak. Představoval jsem si to s člověkem, kterého miluju, s člověkem, na kterém mi záleží a který mi neublíží… s Brianem. Ne s nimi a s jejich brutálním chováním. Nestarali se o to, jestli mě to bolí nebo ne. Naopak. Smáli se mému utrpení, vybízeli mě k většímu pláči a křiku, který se rozléhal po okolí. Nikdo, nikdo se nepřišel podívat co se děje. Všem jsem byl lhostejný. Zaryju si nehty do holého ramene. Bolí mě zadek, každý sval v těle křičí „Osvoboď nás od bolesti!“, každá céva se chystá prasknout… mozek říká „Jsi odporný.“.. “Páchneš jako kurva.“ Dlaněmi si zoufale sevřu hlavu. Přejede mi mráz po zádech, když se mi vrací všechny vzpomínky. Prožívám to znovu a znovu. Bolest, strach, volání o pomoc a pak ticho. Skončili. Ten, co mě znásilnil mě na rozloučenou uhodil do obličeje a s pískotem odešel. Nechal mě ležet na autobusové zastávce, jako kus hadru a já si v tu chvíli tak připadal. Připadám si tak i teď. Voda mi v kapkách dopadá na tělo. Hojí poraněnou kůži, avšak mysl, tu vyhojit nedokáže. Nevím, co mám dělat. Nemůžu se nikomu podívat do očí. Určitě hned poznají, že mě znásilnili a budou mnou opovrhovat. Tak jako matka. Semknu rty a dusím v sobě hlasité vzlyky. Budou říkat, že si za to můžu sám, že jsem slaboch, který se jim nedokázala ubránit. Že někdo jako já, by neměl dál dýchat. Prudce zvednu hlavu. Náhlý popud, který zalil celé mé rozechvělé tělo a obalil mysl, mě zvedl na nohy. Nemotorně vylezu z vany a popadnu do ruky holící strojek. Matčin holící strojek. Znechuceně se ušklíbnu. Jaká ironie. Popadnu do ruky pouzdro s náhradními žiletkami a snažím se ho otevřít. Nejde mi to. Zoufale s tím začnu třískat o umyvadlo, když se mi to konečně povede. Ruce mám tak roztřesené, že to všechno vysypu na zem. Cinkot chladného kovu zní jako ukolébavka na dobrou noc… kleknu si a zbrkle začnu žiletky sbírat do ruky. Pořežu se. Ale mě to nevadí, co je tohle za bolest, oproti tamté? Z rukou mi teče krev, když mě někdo pevně chytne za zápěstí. Do nosu mě uhodí známá vůně a podvědomě ucítím své dvojče.